Distribuce filmů na DVD není pouze pomocníkem kinodistribuce či prodlužováním spotřební lhůty kasovních trháků, jak se často může zdát. Naopak, na videonosičích, jež si můžeme pustit doma, k nám často přicházejí filmy, aniž by se v našich kinech vůbec ohřály. Vedle podprůměrné či kultovní produkce, kterou si distributor netroufá ukazovat průměrným masovým divákům v kinech, se ale touto cestou do našich obýváků dostávají i filmy lepší kvality. A jeden takový se nám dostal do rukou. Stojí tedy za to?
Italská kinematografie zažila svůj vrchol spolu s Federicem Fellinim a Pierem Paolem Pasolinim. Byl to vrchol, jenž se zapsal nejen do historie kinematografie, ale vůbec celého umění a lidského kulturního dědictví. Nicméně poté co si oba tito známí tvůrci odkroutili na režisérské židli to své, vypadla italská kinematografie tak nějak mimo hlavní průzor masového, ale i filmově interesovaného diváka. Snímek Nehýbej se je takovým pokusem dostat se z letargie, do které italští filmoví tvůrci upadli, ovšem pokus tvůrců žijících v již plně globalizovaném a pomalu do jedné roviny uhlazovaném filmovém světě. Má tedy vůbec smysl se o něco takového pokoušet?
Nehýbej se má v záloze ukrytou jednu silnou kartu, je jí Penélope Cruz v hlavní ženské roli. Ale tohle je Penélope Cruz, jak ji mnozí neznají a někteří snad ani nepoznají, i když se na film podívají. Hraje zde ženu jménem Itálie (snaží se nám autoři tímto jménem něco sdělit?), ne příliš vzdálenou od společenského dna, která poslouží jako jeden z vrcholů podivného milostného trojúhelníku. Zbytek geometrického útvaru pak zastane manželský pár, prestižní chirurg a jeho žena, novinářka. Proč podivný milostný trojúhelník? Protože to ani tak moc trojúhelník není. Jeden z vrcholů se tak nějak ztrácí v tlusté čáře spojující pana doktora a Itálii a v konečném důsledku se milostná dramatizace vytrácí.
Struktura vyprávění, technika jeho zachycení a vůbec celé pojetí filmu je někde na půl cesty mezi kinem a televizní soap operou zhuštěnou z nekonečného seriálu do jediného filmu. Skrze autonehodu patnáctileté dcery hlavního hrdiny a hrozbu smrti, jež nad ní visí jako Damoklův meč při operaci mozku, se
nám prolíná příběh, který se udál dávno před a posléze i při narození operované. Retrospektivní nahlížení na děj a vývoj postav až do bodu filmové současnosti se tak tenounce propojuje s postavami zobrazenými v průběhu operace a díky tomuto náhledu na konec jejich vývoje tak zaplňuje prázdná místa. Ovšem všechna místa zaplněná co do přímého vyprávění nemusí být nutně nosná. Problematická je už hned v počátku filmu motivace hlavního hrdiny, který si jen tak, protože vypije dva panáky vodky a má trochu špatný den, znásilní ženu. Když pak nad svým činem dlouze a sebezpytavě uvažuje, vyplouvá na povrch prvotní scenáristovo zdráhání vyprofilovat pořádně pana doktora a snaha režiséra sdělit divákům něco mimo příběh samotný, aniž by se to mohlo u publika takového filmu setkat s pochopením. Podobné zajímavosti pak doprovází nejen hlavního hrdinu, ale i Itálii. Ta je vlastně po dobu celého filmu jako kůl v plotě (teď nemluvíme o kvalitě hereckého výkonu Penélope Cruz, ale o postavě v rámci scénáře) a nehne se na jakékoliv motivační ose, jenom nakonec poslouží jako takový menší špagátek, kterým se celý film uzavírá do pytlíku, ovšem pouze na bázi jakési rádoby vychytané pointy spočívající v úvahách o náboženství a lidských osudech.
Výčet škobrtnutí pokračuje dál napříč filmem. Občas probleskne vizuálně zajímavý záběr, ale daleko častěji vidíme snahu kamery tvořit za každou cenu hollywoodsky komponované obrazy, v tomto případě jdou tvůrci doslova přes mrtvoly a dost často tak usmrcují jiné, neméně důležité prvky filmu. Celkově pak může celý film vypadat jako kamerově vyleštěné a pěkně střižené, nicméně scenáristicky děsivě televizní drama okořeněné právě zajímavým výkonem Penélope Cruz v nepříliš dobře napsané roli, které kolem dokola sekundují další ne zcela přesvědčiví italští herci v čele se samotným režisérem Sergio Castellittem.
Nehýbej se je určitě o několik stupínků výše než dramata rakousko-německé provenience, jimiž televizní diváky krmí české komerční televize dnes a denně, přesto by se ale těžko dostávalo do filmového klubu České televize. Nakonec by se u tohoto snímku asi nejlépe vyjímali diváci, jejichž vkus je právě někde mezi každodenní televizní výživou a oním zmíněným filmovým klubem, ale na výlet do kina jsou příliš líní.
Nehýbej se (Itálie, Španělsko, Velká Británie 2004)
Režie: Sergio Castellitto
Scénář: Sergio Castellitto, Margaret Mazzantini
Kamera: Gianfilippo Corticelli
Hudba: Lucio Godoy
Hrají: Penélope Cruz, Sergio Castellitto, Claudia Gerini, Lina Bernardi, Paola Cerimele, Pietro De Silva, Marit Nissen
Napsat komentář