Pokud vás zaujalo zmatení identit v Rozervaných objetích, Kůže, kterou
nosím ve vás vyvolá milé vzpomínky. Za režií obou snímků totiž stojí
tentýž muž – Pedro Almodóvar. A to je dost možná chyba, protože
melodramatické napětí a strašlivá zjevení pravdy se kupí tak, že by
divák mohl Almodóvara konečně obvinit, že jeho filmy nejsou ničím víc
než lepší telenovelou, která utekla ze spárů televizní obrazovky.
Dny tráví zamčená v pokoji, z něhož nevychází. Oblečená je pouze
do přiléhavé látky tělesné barvy, takže na první pohled zanechá zdání
obnaženosti. Cvičí, dělá umělecké sošky a čeká. Vera Cruz prodělala
náročnou plastickou operaci. Provedl ji Robert Ledgard, zkušený lékař
v oboru, který v zájmu dalšího pokroku neváhá experimentovat a zkoušet
nové postupy, ačkoli se lékařské radě jeho metody příliš nezamlouvají.
Vera je jeho posledním pacientem. Její minulost je stejně zvláštní a
tragická jako Robertova. Nebýt násilné návštěvy zločinného syna
hospodyně Marilie, možná by se jí nikdy nepodařilo z Robertova domu
odejít či přesněji uniknout.
Když se v kinech objeví
snímek od Pedra Almodóvara, divák v podstatě ví, na čem je. Jeho tvorba
je totiž podobně konstantní jako v případě takového Woodyho Allena.
Nikdy nezapře svou španělskou náturu, která se projevuje v atmosféře
i stylizaci snímku (Kůže se odehrává v krásných kulisách Toleda),
neopomene výrazné melodramatické prvky, vášnivé postavy i rodinné pletky
a tragédie. V tomhle všem Kůže, kterou nosím splňuje podmínky pro
udělení nálepky „typický Almodóvar“. Jeho nejnovější počin, který
měli rychlejší diváci možnost zhlédnout už v Karlových Varech, však
vybočuje implementací lehkého sci-fi prvku. Omlouvá se tím nerealistický
rámec příběhu o plastickém chirurgovi, jeho vynálezu lepší kůže a
operačním stvořením idolu. Přitom se vše odehrává jen o rok později,
tedy 2012.
U zrodu myšlenky na tento
příběh dost možná stála neurčitá reminiscence na klasický román Mary
Shelley Frankenstein. V konečném důsledku má totiž Almodóvarův film
(založený na knize Thierryho Jonqueta) řadu styčných ploch s tímto
klasickým kusem literatury – včetně zpřeházené vyprávěcí struktury.
Ovšem Almodóvar by zapřel sám sebe, kdyby si jako látku ke zfilmování
vybral obyčejnou adaptaci nesčetněkrát viděného a slyšeného. Kůže,
kterou nosím tak vyráží svou vlastní cestou, která je dost umělecká,
moderní a také perverzní. Postava vědce, profesí plastického chirurga, zde
totiž kuje svůj ďábelský plán proti přírodě ve jménu spravedlivé
pomsty i se sobeckou touhou přivést zpět to, o co přišel. Úkolem
plastické chirurgie je zlepšovat i to, co už je dost krásné, takže se
posouvá význam stvoření monstra v tom, že výsledek je až nepřirozeně
dokonalá a napohled krásná žena. Stává se však osudnou všem jakožto
psychologický papiňák před výbuchem.
V nedávné době se do kin dostal snímek Lůno maďarského režiséra
Benedeka Fliegaufa. Spolu s Almodóvarovou Kůží dávají tušit nový směr
umělecké kinematografie, která se tematicky odváží hovořit o vědeckých
posunech. Zatímco každý nový objev je popularizován jako senzace a
zároveň značně omezen kvůli fázi testování a ověřování, umělci
mohou lékařskou novinku uvést do společnosti mnohem rychleji a s dávkou
bujné fantazie meditovat nad tím, jak změna ovlivní společnost. Almodóvar
nahlíží do zákulisí vědecké kuchyně a v rámci volby záběrů si
neodpustí několik kompozic ze sterilního procesu práce s lidským
materiálem. Jinak se ale stejně jako Fliegauf zaměřuje na výsledek, jenom
Almodóvarův film mnohem víc akcentuje prožívání, pocity a rozhodnutí
postavy, která se stala obětí experimentu.
Tradiční tvář plakátů
Almodóvarových filmů, Penelope Cruz, nahradila odlišná modla španělské
krásy Elena Anaya v roli zkoušené Very. Poměrně chytrým způsobem
výstavby děje se z počátku zdá, že její postava bude spíš vedlejší,
ale jak se odkrývají tajemství a sundávají se masky, získává její
charakter na významu. Vzhledem k tomu, čím vším si prošla, ale zkazí
dobrý pocit z filmu až příliš zkratkovité a zjednodušené chování
v závěru. Jako nekompromisní a cílevědomý doktor filmu dominuje Antonio
Banderas. Díky své tvrdé dikci a soustředěnému pohledu je nejenom
věrohodný jako zvrácený muž na pokraji zločinu, ale také jako zkušený a
studovaný lékař. Zatímco vzájemný konflikt Very a Roberta budí napětí a
vášně, jejich následné sblížení trpí malátností a
chudokrevností.
Na závěr je třeba říct, že španělských filmů se do české
distribuce nedostane velké množství, Almodóvarovy pokaždé, za což
vděčí svému věhlasnému jménu. Přesto by bylo zajímavé tuto národní
kinematografii doplnit o jiné autory a směry, což by mohlo poupravit obraz
španělské kinematografie jako melodramatické podivnosti s propletenými
vztahy.
Kůže, kterou nosím
(La Piel que habito, 2011)
Režie: Pedro Almodóvar
Scénář: Pedro Almodóvar
Kamera: José Luis Alcaine
Hrají: Antonio Banderas, Elena Anaya, Marisa Paredes, Blanca
Suárez a Eduard Fernández
Délka: 120 minut
Premiéra v ČR: 8. 9. 2011
Napsat komentář