Íránská kinematografie si získává fanoušky převážně na
mezinárodních filmových festivalech. Do širší distribuce se obvykle
nedostává. Z úzkého festivalového záběru se ovšem nyní podařilo
vystoupit dramatu, v němž režisér a scenárista v jedné osobě Asghar
Farhadi dokázal pravdivě zobrazit současný Írán a zároveň oslovit
mezinárodní publikum nadčasovým tématem manželského vztahu. A nejedná
se o jen tak nějaké drama. Obdiv a ovace získal Rozchod Nadera a
Simin na Berlinale, kde je proměnil ve Zlatého medvěda a oba
protagonisty v držitele hlavní ceny a stal se kandidátem na Oscara za
cizojazyčný film.
Unikátní je ovšem Rozchod Nadera a Simin i tím, že Asghar
Farhadi je jedním z mála íránských režisérů, který není uvězněn a
mohl si tedy získaná ocenění na festivalech vyzvednout osobně. Aniž by
zásadní informace okatě zastíral, primárně se soustředil na soukromý
prožitek současného Íránu spíše než na politickou situaci. Je jasné,
že všechny „áčkové“ filmové festivaly udělují ceny nejen na
základě samotného snímku, ale i politických tlaků. Farhadi je v Íránu
jaksi přijatelný. Zlé jazyky by proto mohly tvrdit, že jeho adorace je
z velké části smírným gestem mezinárodní politiky. Ať již ale pomohlo
Rozchodu vyhrát cokoliv, v české filmové distribuci se jedná
i tak o poklad.
Drama je natočené nevtíravým pohledem ruční kamery, která se dostane
až těsně k hlavním představitelům, jejich strachu i kuráži. Také
ostatní filmové prostředky – střih či hudba – mají za cíl
jediné – nechat prostor příběhu a psychologickému vývoji postav
v krizové situaci. Herecké ztvárnění je až neuvěřitelně
přesvědčivé, a to včetně představitelky jedenáctileté dcery Nadira a
Simin (Sarina Farhadi).
Prvotním hybatelem všech filmových událostí je spor Nadera a Simin
o budoucnost jejich dcery Termeh. Simin chce odjet do Ameriky a nabídnout tak
dceři budoucnost, která ji podle ní v Íránu nečeká. Nader však odjezd
odmítá hlavně kvůli svému nemocnému otci. Simin se rozhodne pro
radikální krok. Aby manžela donutila k odjezdu, odstěhuje se a Nader musí
najmout ošetřovatelku Razieh. Ženu reprezentující druhou stranu
současného Íránu. Její manžel ztratil práci, jeho víra i pýcha mu
nedovolují nechat pracovat svou ženu. Ta se potají nechá najmout Naderem
jako ošetřovatelka jeho otce. Těhotná a pod neustálým tlakem manželových
věřitelů musí Naderova otce nechat chvíli doma samotného. Ten se však
zraní a Nader v záchvatu zoufalství a bezmoci do Razieh strčí a ona
následně potratí. Ona i její manžel Nadera žalují z vraždy a Naderova
rodina musí čelit mnohem větší zkoušce.
Evropana, jehož představy o Íránu jsou dány jen mediálními střípky,
překvapí, že obě ženské postavy jsou mnohem aktivnější než ty
mužské. Obě je spojuje snaha změnit svůj osud. Ať Razieh, silně svázána
s předpisy její přísné víry, či moderní a vzdělaná ateistka Simin,
obě odvážně bojují za štěstí svých rodin. Naproti tomu Raziehin manžel
je spíše pasivní a svými životními neúspěchy se nechává silně
unášet. Bolestí z manželčina potratu se z něho uvolní všechen pocit
křivdy.
Zajímavým motivem je vztah Nadera k jeho dceři Termeh, který se
s kumulací událostí výrazně mění. Nader chce pro svou dceru jen to
nejlepší. Nechce opouštět svou rodnou zem, a ač není věřící, chce
Termeh vštípit pevné morální zásady, na kterých staví svůj život. Ta
však ve vypjaté konfrontaci s realitou usvědčí svého otce ze lži a
poprvé se dostává za skořápku dětství.
Farhadi ukazuje jen střípky z íránského života. Pro Evropana je
například kuriózní podoba íránského soudu se vším jeho křikem a
intuitivním posuzováním viny. Překvapivý se zdá i výrok Raziehina
manžela u soudu o tom, že věřící jsou také lidé, ve světle
každodenní mediální prezentace íránské společnosti. Cenzura umělce
vždy nutila hledat vynalézavé vyjádření toho, co je pálí. Proto se toho
o neznámé zemi můžeme dozvědět více z náznaků mezi řádkami.
Nečekejte explicitně vyřčené důvody, proč chce skutečně Simin odjet ze
země. Nečekejte zmínky o nespravedlivě uvězněných.
I kdyby Rozchod Nadera a Simin nebyl ničím víc než sondou do krize
jednoho zdánlivě pevného vztahu, i tak by oslovil svou životností a
nepodlézavostí. Jeho kouzlo však tkví i v představení světa velice
vzdáleného. I když se jedná o typický festivalový snímek, jeho místo
v české distribuci není náhodou i bez politiky.
Rozchod Nadera a Simin (Jodaeiye Nader az Simin,
Írán, 2011)
Režie: Asghar Farhadi
Scénář: Asghar Farhadi
Kamera: Mahmoud Kalari
Hrají: Peyman Moaadi, Leila Hatami, Sareh Bayat, Shahab
Hosseini, Merila Zare’i, Sarina Farhadi
Délka: 120 minut
Napsat komentář