Před nedávnem se stala velkým hitem českých rádií skladba Půlnoční
z Aloise
Nebela natočeného rotoskopickou animací. Hlavní písnička filmu Signál
nazvaná Čekám na signál by se svou chytlavostí a jednoduchým
textem mohla také usadit. Jestli se totiž potvrdí, že má české publikum
slabost pro morálně pochybné charaktery jako v loňském sukcesu Muži
v naději, čeká film Signál velká budoucnost.
Pro českou kotlinu je film z vesnického prostředí jednou
z nevyhnutelných možností, kam děj situovat a jak pozměnit vnímání
světa. V Americe můžete rozlišit aspoň mezi velkoměsty západního či
východní pobřeží se zapadlými maloměsty z pustin a plání středu.
Vždy však vyvstává těžký problém, jak si počínat, když chcete dát
dva odlišné světy, mentální i fyzické, do vzájemné kolize.
V případě českého Signálu není vesnice závanem starých časů, kdy
měl člověk blíž k přírodě i k sousedovi a přátelství se pěstovalo
jako ovoce a zelenina na poli a zahrádce. Kdeže, Řehořkův film podle
scénáře protřelého scenáristy Marka Epsteina vesnické prostředí vůbec
neukazuje jako idylické prostředí. Ovšem městští kluci, kteří sem
zavítají, jsou na druhou stranu také pouhým ztělesněním zlého
výtoku měst.
Filos (Vojtěch Dyk) a Kája (Kryštof Hádek) byli na cestě z brigády,
když zavětří příležitost. Z mobilního telefonu zmizí poslední čárka
signálu, a tak místo pokračování cesty domů odbočí a ocitnou se ve
vesnici, která postrádá pokrytí signálem. Dodávku polepí značkou
fiktivní společnosti, nahodí kvádra a začnou přesvědčovat obyvatele
o tom, že přijeli zachránit ves. Mobilní operátor by zde postavil
vysílací věž kvůli signálu a hledá se vhodná lokalita. Když nabídnou
přemrštěnou částku za pronajímání půdy, zvedne se vlna zájmu.
Hostinskému Staňkovi (Bolek Polívka) by se peníze hodily, protože hospoda
nevydělává, a tak jeho atraktivní dcera Verunka (Eva Josefíková)
s jistým přemáháním nabízí sama sebe nejprve jednomu a pak druhému
chlapci. Starosta (Norbert Lichý) by rád zvelebil celou obec a Pilka (Karel
Roden) by rád rozjel podnikání. Každý by si chtěl přijít na velké
peníze a každý se proto rád vzdá menšího obnosu.
Na tvorbě filmu se spojily dva mladé a nadějné talenty, nezatížené
minulostí ani křivdami. Přesto jejich film vyznívá jako obraz světa plný
zlých, hamižných, prodejných a prohnilých postav. Tomáš Řehořek ovšem
ve svých minulých filmech příliš optimistické prostředí ani
nezobrazoval. Možná proto ho přilákala i tato látka. Pětadvacetiletý
režisér upoutal pozornost hned svým prvním filmem Proměny, a to
především díky neotřelé formální stránce. Mediální pozornost na sebe
strhl poslední film Czech Made Man o tom, jak lži a podvody vedou
k snadnému bohatství. Jeho cit pro vizuální neotřelost zaručuje, že
filmu nechybí zdravá dávka řemeslné zručnosti. V porovnání s jeho
zbývající kinematografií se však jednoznačně koná jeho
nejobyčejnější film. Protentokrát navíc natáčí něco na způsob
komedie, divácky velmi lákavé, přitahující pozornost už nevázaným a
rozverným plakátem s ústředním duem Hádek a Dyk.
Nebylo by ovšem radno od filmu čekat komedii. A to přesto, že sdílí
mnoho styčných ploch s proklamovaně letní komedií Bobule, kterou
si diváci oblíbili tak, že se po roce a půl dočkala pokračování.
Vychytralí kluci z města s podvodnickými sklony jdou na vesnici. Jako by
Marek Epstein nedokázal najít jiný způsob, jak se ponořit do morálky
venkovského života a vystavět kauzu kolem falešné stavby vysílací věže.
Místo děje mu však není cizí, s Jiřím Vejdělkem spolupracoval na
romské komedii Roming a příběhu prostoduchého Václava.
Tentokrát však jeho scénář pracuje s tím, že vesnici zbavuje jakýchkoli
příkras a nostalgických motivů. Na druhou stranu postavy vybavuje
dostatečnou mírou nadsázky v jejich naivitě i buranství. Vypadá to, jako
by postavy Hádka a Dyka přijely do vesnice dělat komedii, ale místní
osazenstvo působilo natolik negativním vlivem, že z toho vzejde pokřivená
studie o charakteru českého národa.
Jeho nedílnou součástí, doslova zaplevelením a nezničitelným
zakořeněním, je korupce. Co měsíc otřesou tištěné titulky novin slova
o korupci v nejvyšších i nižších patrech naší politiky. Zůstala nám
tu jako přežívající zvyk všimného či děkovného daru z dob komunismu,
který znetvořil morálku obyvatelstva dvacetiletou normalizací i hrůzami
stalinského kultu z padesátých let. Všechno má svou veřejnou cenu a pak
hodnotu neoficiálního úplatku. Jiný způsob přidělování zakázek a
peněz v Čechách snad ani nefunguje, protože když se peníze potutelně
scházejí ze všech stran jenom kvůli stavbě jedné hloupé antény, co potom
u věcí, které mají význam. Film jako takový tak dost ztrácí svou
komediální náladu, hřejivá atmosféra klidu a míru vesnice se mění
v šeď a bahno mrzkých mravů. Ale týká se to všech, divák se těžko
chytá nějaké postavy. Možná (minimálně zprvu) velmi zajímavou postavou
je Prokeš v podání Jiřího Menzela. Kdyby se nakonec neproměnil
v novodobého tuzemského a zneuznaného Einsteina, který ve vesnici postaví
ultra sci-fi levitující sochu, byla by jeho tajemná aura pro film silným
bodem. Když totiž chlapci oblbnou celou ves svými sladkými řečičkami, on
jako jediný nahlodá jejich jistotu tím, že nesdílí obecnou hloupost
vesnického národa. Sympatický je i jeho odpor ke komunistickému odkazu, na
který plive, jako na něj plive film ztvárněním hnusu úplatkářství.
Rozuzlení jde ale proti všem předpokladům a nechává nás jen hledět
s otevřenými ústy.
Právě konec je jedním z nejslabších míst filmu, nepotěší snad
vůbec nikoho. Možná tak ty, kteří věří, že „co jsme si, to jsme si,
buďme zase kamarádi“ skutečně funguje. Svět zalije hřejivé sluneční
světlo, všichni se radujeme, že se máme, a akt prodeje vlastního těla se
mění v základ románku. Snad aby se obyčejný český divák, který se
nechal nalákat na veselí a humor, nezlobil, že film sklouzl někam jinam, a
závěr spolu s veselou písničkou nazpívanou samotným Vojtou Dykem
zanechaly milé pocity na cestu domů.
Signál (2012)
Režie: Tomáš Řehořek
Scénář: Marek Epstein
Kamera: Tomáš Sysel
Hrají: Vojtěch Dyk, Kryštof Hádek, Bolek Polívka, Karel
Roden, Kateřina Winterová, Jiří Menzel, Eva Josefíková
Délka: 115 minut
Premiéra v ČR: 16. 2. 2012
Napsat komentář