Kinoautomat: Člověk a jeho dům

„Jsou věci, které nestárnou“ – o tom, že tato slova nejsou pouhou frází, se již několik týdnů mohou na vlastní oči přesvědčit návštěvníci pražského kina Světozor. Právě zde se totiž dočkal vzkříšení jeden navýsost originální a ve své době velmi úspěšný filmový projekt – Kinoautomat. Načasování ani volba místa jeho znovuzrození přitom nemohla být symboličtější – je tomu rovných čtyřicet let, kdy byl tento „první interaktivní film na světě“ poprvé uveden na Světové výstavě EXPO ´67 v kanadském Montrealu, a když v roce 1971 dostali příležitost jej zhlédnout i čeští diváci, stalo se tak právě ve Světozoru.

Kinoautomat – svébytné dílo Radúze Činčery (1923–1999) – však potkal neblahý osud mnoha dalších výjimečných počinů československého umění a o pouhý rok později byl snímek tehdejším režimem zakázán – již proto je návrat Kinoautomatu k českým divákům, iniciovaný dcerou jeho stvořitele, režisérkou Alenou Činčerovou, bezesporu činem záslužným.

Kinoautomat přivedl na svět režisér, producent a scenárista PhDr. Radúz Činčera, jehož četné filmy (např. Romeo a Julie 63) se dočkaly mnoha ocenění na domácích i zahraničních festivalech a který se po roce 1967 specializoval na specifické multimediální prezentace pro světové výstavy a tematické parky. Na natočení tohoto unikátního díla se však podílela řada dalších významných osobností, patřících k tvůrčí elitě šedesátých let – námět a scénář filmu je tak společným dílem Radúze Činčery, Pavla Juráčka, Jána Roháče, Vladimíra Svitáčka a také Miroslava Horníčka, představitele hlavního hrdiny tohoto snímku, pana Nováka.

Originalita Činčerova Kinoautomatu spočívá v jeho netradičním přístupu k divákovi, kterého zbavuje obvyklé pozice pasivního pozorovatele a staví jej do role jednoho z dějotvorných prvků – pouze na něm (na jeho volbě) totiž závisí směr, kterým se bude jím sledovaný film ubírat. Film Člověk a jeho dům je totiž několikrát během projekce vždy v napínavém momentě zastaven a přítomný moderátor vyzve diváky, aby stiskem jednoho ze dvou tlačítek (červeného nebo zeleného) na svém hlasovacím zařízení určili (rozhoduje hlas většiny), jak bude příběh dále pokračovat. Celkem tak existuje neuvěřitelných 128 méně či více odlišných verzí tohoto filmu!

Na zmíněném postu moderátora se před čtyřiceti lety střídali Miroslav Horníček, Zuzana Neubauerová a Eduard Hrubeš – posledně jmenovaný se této role zhostil i v Kinoautomatu současném, jehož moderátorskou sestavu doplnili herci Tomáš Matonoha a Josef Polášek.

Samotný (černobílý) film Člověk a jeho dům, vyprávějící o propletených životech obyvatel jednoho činžovního domu, nelze dost dobře hodnotit – podobně mozaikovité dílo, které každému divákovi nastavuje pouze jednu (a pokaždé jinou) ze svých četných tváří, se totiž vzpírá použití obvyklých kritikových nástrojů a jím uplatňovaných kategorií. Bezpochyby se však jedná o zdařilou situační komedii, postavenou zejména na kvalitních hereckých výkonech – a to nejen představitele hlavního hrdiny a současně vypravěče celého příběhu, Miroslava Horníčka, ale i dalších – Miroslava Macháčka, Josefa Somra, Karly Chadimové či Libuše Švormové. Nejsilnější stránkou filmu je však nepochybně jeho originální forma, kladoucí nadto vysoké nároky na složku režijní i scenáristickou – nároky, s nimiž se tvůrci filmu vypořádali vskutku bravurně.

Jen málokterý film se čtyřmi křížky na krku je v očích současného diváka skutečně „živý“ – mnohý takový sice dokáže i dnes potěšit filmového nadšence, běžného návštěvníka českých kin však zaujme jen stěží. Snímek Člověk a jeho dům je v tomto ohledu čestnou výjimkou a tak se Světozorem během hojně navštěvovaných projekcí oživeného Kinoautomatu rozléhá smích jistě neméně hlasitý, než byl ten před čtyřiceti lety.

Rekonstrukce Kinoautomatu: Alena Činčerová, Chris Hales, Adéla Sirotková
Jevištní režie: Alena Činčerová
Moderují: Tomáš Matonoha, Eduard Hrubeš, Josef Polášek