Špionážní filmy o tajných agentech jsou ať už v knižních, nebo
filmových podobách většinou tak neuvěřitelné, že málem donutí
pochybovat o jejich serióznosti. Před osmi lety si tvůrčí tým kolem
Rowana Atkinsona a bondovských scenáristů dovolil vyzobnout ty
nejextrémnější a nejabsurdnější nápady, aby zplodil perfektní opak
neomylných agentů typu Jamese Bonda. Johnny English se zrodil a nyní se
vydává do kin znovu páchat neplechu ve jménu Jejího Veličenstva.
K jeho eskapádám se můžete stavět různě, všeobecně se však parodie
ze světa tajných misí a organizací nezmohla na výraznou show a zůstala za
svými vysněnými předobrazy. Rozhodnutí vytvořit pokračování sice
vzhledem k značným výdělkům mohlo viset ve vzduchu, ale vznik se
oddaloval, jak to šlo. I na výsledku a základním nápadu je to patrné.
Dozvídáme se, že English už nadále pro MI 7 nepracuje. Důvodem je
nepovedená mise a mrtvý muž, kterého měl ochraňovat. English se s potupou
nesmířil a uklidil sám sebe do kláštera v horách, kde s pomocí
tradičních asijských umění hledá rovnováhu i sílu. Ale práce si ho
opět vyhledá. Aby MI 7 zkontaktovala jednoho svého informátora, potřebuje
Englishe. Jak se následně dozvíme, v sázce je život čínského premiéra,
s nímž se má sejít britský ministerský předseda. Hrozba atentátu
vzrůstá s tím, jak English odhaluje skupinu zvanou Vír, která mohla
proniknout do nejvýznamnějších výzvědných služeb světa.
Tvůrci přiznali, že jedním z motivů, proč Johnnyho Englishe opět
nasazovat do služby, byla změna klimatu agentských filmů. Od roku
2003 došlo k posunu a vývoji. James Bond nahodil blonďaté číro, zdrsněl
a zvážněl a zjevil se i konkurent jménem Jason Bourne, který zase zvládal
přebory v rychlosti a epileptickém střihu. Těmhle dvěma se dnes už jen
málokdo směje, protože nadsázka dávných bondovek zmizela. Za dobré
úmysly si tvůrci zaslouží pochvalu a body k dobru, za provedení je ale
zoufale rychle ztrácejí. Jen jedinkrát se povede vystihnout parodii nové
módy, a to na rozporu akrobatického úprku přes střechy a chladné
vynalézavosti použití výtahů a žebříků. Ovšem i tento ojedinělý
případ v ulicích Hong Kongu je zmařen tím, že akční pojetí
v bourneovském stylu je mdlé a Atkinsonova nonšalance nedostatečně
humorná.
Rowana Atkinsona musíme brát jako
jednoho z nejvýznamnějších komiků, kterými britské ostrovy disponují.
Pro převážnou část mainstreamových konzumentů je jeho osobnost nedílně
spjatá s postavou pana Beana, nedospělého muže, který se snaží přežít
ve skutečném světě a jeho zvídavé a nespolečenské chování mu v tom
brání. Ale Atkinson není jen touhle fraškovitou postavou, opomenout bychom
neměli ani jeho výkon v Černé kobře, případně Tenké modré linii. To,
že se vrací k postavě Johnnyho Englishe, musíme vzít jako skutečnost, že
nemotorného agenta považuje za další důležitou reinkarnaci svého já.
Druhý díl mu však nedává příliš možností zazářit, přestože jen
velmi nedobrovolně opouští obraz. Své herecké přednosti upomínající na
jeho nejtradičnější skeče předvede až v samém závěru, kdy je nucen
vzpomenout na svá studia u mnichů a přemoct sám sebe. Následuje tělesný
taneček, vrchol englishovského humoru.
Stejně jako v případě prvního Johnnyho Englishe, i zde narazíme na
podivuhodný herecký tým, ať už je to Gillian Anderson, známá hlavně jako
půlka vyšetřovatelského týmu z Akt X, nebo Rosamund Pike, která zamotala
hlavu i Jamesu Bondovi v Dnes neumírej a roli milostného objektu si opakuje.
Vztah, který navazuje s Englishem, je však pohříchu nevěrohodný a
zároveň neskýtá ani špetku ironického podtónu. V zájmu jakési
politické korektnosti a přiblížení mladšímu publiku získal hlavní
hrdina parťáka v podobě Daniela Kaluuya, přespříliš mladého, než aby
ho tajná služba nasadila na tak závažný případ, jakým je atentát na
představitele cizí mocnosti.
Svět se za bezmála deset let
posunul jinam, postava Johnnyho Englishe za tu dobu zestárla a prošla tím
pádem vizuální proměnou. Jak herec stárne, tak i English má víc
šedivých vlasů než těch tmavých. Očekávat, že se stářím přijde
i moudrost, je liché, natožpak chtít, aby se English zklidnil a přišel
s uvážlivějším humorem. Jeho návrat je spíš ve znamení unavenosti a
nedotažených fórů. Na serióznosti mu to nepřidá, ale humoru ubere.
V tomhle filmu si vyzkoušel jízdu v kolečkovém křesle, takže ví, jaké
to v důchodu může být. Snad se tvůrci rozhodnou ponechat Johnnyho Englishe
už na odpočinku, aby se celá královská rodina nemusela bát, že jim zase
natropí nebývalou ostudu.
Johnny English se vrací
(Johnny English Reborn, 2011)
Režie: Oliver Parker
Scénář: William Davies, Hamish McColl, Neal Purvis, Robert
Wade
Kamera: Danny Cohen
Hrají: Rowan Atkinson, Gillian Anderson, Rosamund Pike,
Dominic West
Délka: 101 minut
Premiéra v ČR: 13. 10. 2011
Napsat komentář