Hned dva filmy z nabídky říjnových premiér v českých kinech
pojednávají o bojích mezi irskými katolíky a protestanty, které spolu
vedou radikálové z obou křesťanských církví. A u prvního z nich,
filmu Hlad, je s podivem, že se o něm v českých médiích nepíše víc.
Film je totiž považován za jeden z nejsilnějších britských režijních
debutů poslední doby a posbíral celou řadu ocenění, z nichž asi
nejhodnotnější je cena za kameru na loňském festivalu v Cannes.
Pokud byste však čekali akční film, rozkrývající propojení
katolických a protestantských radikálů s tehdejšími politickými
špičkami, budete velmi zklamaní. Hlad je niterný, osobní film, který víc
než hrůzné dopady náboženského násilí zkoumá osobní pocity
jednotlivců, kteří jsou za něj odpovědní. Protože právě oni jsou ti, se
kterými ve filmu cítíme, a kvůli historickým souvislostem jsou velmi
kontroverzními hrdiny.
Hlad se až na drobné výjimky odehrává v interiéru vězení,
zaznamenává poměrně krátký časový úsek a ukazuje tři zásadní formy
protestu, které zvolili katoličtí radikálové odsouzení na mnohaleté
tresty za příslušnost k extremistické katolické Irské republikánské
armádě. Ti vyslovují svůj nesouhlas se zadržováním a také se ztrátou
statusu politického vězně.
V úvodní části sledujeme skupinu radikálů ve věznici Maze
v Severním Irsku, kteří na protest proti šikanování dozorců,
snažících se zlomit jejich víru v nezávislost Severního Irska,
vyhlašují „nahý“ protest (odmítají se obléct do vězeňského
mundůru) a špinavý protest (odmítají se mýt, holit, stříhat a své cely
pomazávají exkrementy). Zároveň jejich přátelé na svobodě svévolně
popravují dozorce, kteří vynikají svou brutalitou. Jde o velmi silné
scény, uvědomíme-li si, že se jedná o skutečné osudy. Bohužel režisér
Steve McQueen s postavami dál nepracuje a soustřeďuje se jen na jednoho,
tragického hrdinu. Prostřední část filmu tvoří jen rozhovor
neformálního vůdce vězeňského odporu Roberta Geralda Sandse s katolickým
duchovním. Ve filmu najednou po rychleji stříhaných záběrech dochází
k uklidnění a komunikaci Bobbyho Sandse s otcem Dominicem Moranem snímá
takřka statická kamera.
V poslední části filmu je už Bobby rozhodnut zahájit třetí formu
protestu a stát se mučedníkem. Zahajuje totální hladovku a po 66 dnech
umírá na totální vyčerpání. Tato část již zcela rezignuje na příběh
a soustřeďuje se na působivé obrazy, honící se hlavou umírajícího.
Jakkoli je debut režiséra Steve McQueena (který nemá nic společného se
slavným hercem stejného jména) silným zážitkem, je jeho kouzlo skryto
právě jen ve výtvarných scénách zprostředkovaných citlivou kamerou Seana
Bobbitta. Dlouhá statická scéna, při které dozorce vytírá chodbu
znečištěnou vězni, brutální scéna, při které je Bobby Sands násilně
ostříhán a umyt, velmi výtvarné pojetí fekálních malůvek na stěně cel
či závěrečné metaforické obrazy, které pronásledují umírajícího
Sandse, jsou bezesporu vrcholem filmu. Snímek však překvapivě selhává
dramaturgicky i režijně, rozdělení na tři zcela odlišné části není
důvěryhodně režijně odůvodněné a v celkovém vyznění pak způsobuje,
že postava Sandse (mimochodem velmi dobře zahraná německým hercem Michael
Fassbenderem) je spíš než živoucí postavou pěkně namalovaným, ale
statickým portrétem. Jeho spoluvězni zmizí kdesi v první třetině filmu,
postavy jeho rodičů jsou jen pokusem oživit působivý, ale zcela plochý
portrét hlavního hrdiny.
I přesto jde o jeden z nejzajímavějších snímků, které můžete
v říjnu v českých kinech vidět. Steve McQueen (který je mimochodem
černoch) je totiž režisér hledající a Hlad sice není dokonalým dílem,
ale velmi zajímavým příslibem. Co bychom konečně chtěli víc od
debutu.
Hlad, The Hunger (Irsko, Velká Británie, 2008)
Režie: Steve McQueen
Scénář: Steve McQueen, EndaWalsh
Kamera: Sean Bobbitt
Střih: Joe Walker
Hudba: David Holmes, Leo Abrahams
Hrají: Michael Fassbender, Liam Cunningham …
Délka: 96 minut
Premiéra: 01. 10. 2009
Napsat komentář