Již popáté vstupujeme s Peterem Jacksonem do Středozemě a již podruhé
do světa dávno před Pánem prstenů. Ve vybájených krajích se toho moc
nemění, a tak stejně jako předtím putujeme jako společníci jednoho hobita
na neuvěřitelné cestě fantazií. Neuvěřitelné především pro něj,
protože divákům se už za ta léta stala standardem. Pořád je to však
standard realizovaný s takovým umem a nadšením, jakému se na poli
fantastického velkofilmu vyrovná máloco.
Není možné nesrovnávat Hobita s jeho prvním dílem ani s Pánem
prstenů, především s jeho střední částí. Ostatně tvůrci s tím
počítají, jinak by je nikdy nenapadlo udělat z jednoduché lineární
pohádky Hobit rozsáhlou filmovou trilogii. Literární předloha pojednává
o partě trpaslíků s dobrodružným čarodějem, který s sebou vezme
hobita na výpravu za dračím pokladem. Není prost složitějších motivů a
závažnějších myšlenek, ale byl napsán jako pohádka pro děti, nic víc.
Došlo tak k paradoxní situaci, kdy zatímco u Pána prstenů bylo nutné
i při vší snaze košatou předlohu osekávat, v případě Hobita se musí
jasný a přehledný příběh obohacovat o spoustu motivů a vedlejších
dějových linií.
Toto natahování se stává u úspěšných látek pomalu pravidlem, jak
už jsme viděli u Harryho Pottera a Stmívání a budeme svědky třeba
u Hladových her. Seriálovost proniká do světa filmu nejen v podobě
propojených filmových sérií komiksů. I když je komerční zájem studií
nabíledni, takový přístup rozdělení do více dílů má své světlé
i stinné stránky. Pro diváky je radostí pobýt ve světě, který si
oblíbili, tvůrcům umožňuje do hloubky využít možnosti předlohy. Na
druhé straně je nenutí hledat schůdné a tvořivé řešení jak na úrovni
scénáře, tak filmové formy. Filmy se tak často stávají ještě
ploššími a sériovějšími výrobky. Tolik připomínky k prvnímu dílu
anebo trilogii jako celku, druhý přináší své vlastní.
Šmakova dračí poušť od začátku zrychluje a ve druhé půli přidává
i na temnotě. Děje se toho tolik a tak rychle, přičemž je to současně
tak dobře natočeno, že si divák ani nemusí uvědomit, jak je to dílo
vlastně strašlivě prázdné. I v takovém případě mu to ale vadit
nemusí, Peter Jackson má totiž pro fantastický svět své Středozemě
ohromný cit a nestydí se plýtvat efekty. To by samo o sobě nevadilo,
protože je umí opravdu impozantně, ale bez podepření literárním dílem
selhává v tom hlavním – příběhu. Nedostatek vlastní invence se
ukazuje v tom, že nastavovaný děj se až příliš okatě podobá struktuře
Pána prstenů, s kterým má stejný režijní rukopis, ale diametrálně
odlišný přístup ke scénáři. V Hobitovi se dřív nebo později objeví
téměř všechno, co obsahoval jeho předchůdce. I když musím přiznat, že
drtivá většina je převzatá z knižní předlohy, dramaturgii filmu to
neprospívá, neboť se tím druhý Hobit stává otrocky popisným. Navíc
získává některé typické atributy hollywoodské blockbusterové kuchyně,
které velí všehochuť. Ve filmech takového ražení musí být pro každého
něco – kromě časté akce i humor a romantika, i když se to sebevíc
nehodí. Logika, smysluplnost a vyváženost díla dostávají na frak
konkrétně ve zcela zbytečné Gandalfově linii, romantickém motivu, vršení
nátlaku a akce v neustálém pronásledování i v opravdu geniálním
plánu poslat hobita za drakem najít kámen v kupce zlata a přitom ho
neprobudit. Osobitou kapitolou je scéna s obřími pavouky, kteří sice také
pocházejí z Tolkienova pera, ale tady působí spíš jako vystřižení
z Jacksonova King Konga. Při vší úctě ke schopnostem čtveřice
scénáristů a jejich oddanosti předloze z toho kouká průhledný komerční
záměr vytlouct z projektu co nejvíc. Pod jejich taktovkou se Šmakova
dračí poušť točí kolem bohatství, vlastnictví a hamižnosti, stejně
jako narcisismu a sebestřednosti, ať už se týkají vlády, magických
předmětů, vlastních schopností a přirozeností nebo pokladu opravdu
pohádkových rozměrů.
Další věcí je množství postav, které má podporovat dojem
rozmáchlosti. Ano, postav je nepřeberně a každá je přitažlivá do té
míry, že by snesla vlastní film (jak se to dneska v Hollywoodu dělá), ale
o žádné se toho moc nedovíme. I když mají tvůrci tolik prostoru, až na
malé výjimky nám nejsou schopni je přiblížit, jakož i jejich
psychologii, o vztazích ani nemluvě. A to překvapivě ani u samotného
Bilba, který je hlavním hrdinou. Ani po dalších 3 hodinách filmu nejsme
jeho charakteru blíž, než o něm už víme z Neočekávané cesty. Místo
toho spíš vrší samoúčelné atrakce a ohromují akčními scénami. Ne,
rozhodně není dobře, když nejzajímavěji napsanou postavou je samotný
drak. To je další výrazný rozdíl snižující kvalitu Hobita oproti Pánovi
prstenů, kde jednotlivé složky byly umně vyvážené, podepřené
propracovanou knihou a hlavně plné skutečných emocí. S první
tolkienovskou trilogií dokázal Jackson podobnou věc jako kdysi Hvězdné
války – že lidi chodili do kina na filmy stále znovu. Hobití trilogie té
první předchází (další podobnost se Star Wars), ale není už natočená
z takové lásky – kromě lásky k penězům. Jejím ztělesněním je
nejvýraznější symbol filmu – řeka zlata. Pořád se na to zatraceně
dobře kouká, ale stále méně je skutečného překvapení, okouzlení a
myšlenky. Detail, vhled a intimita jsou téměř zcela nahrazeny velkolepostí
a smrští někdy až přepálených triků, které výrazně dominovaly už
i v závěru prstenové trilogie. Dá se očekávat, že nadcházející Bitva
Pěti armád se jej pokusí ještě překonat.
Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, říká se. Jestli se někomu
nelíbí srovnávání, je to pochopitelné, ale tady je nutné, jelikož jako
samostatný film druhý Hobit opravdu neobstojí. Můžeme se proto vracet
k prvnímu dílu i spekulovat o třetím. Šmakova dračí poušť je
středem, který má své silné momenty i zcela zbytečnou vatu (a pro
každého je jí něco jiného) a které chybí jasně vymezené téma
i dramatický oblouk. Velká diskuze kolem filmu je důkazem, že tenhle
fantastický svět je stále živý, i když možná Jacksonovým návratem
ztrácí kouzelná Středozem svou čistotu. Osobně jsem zastáncem toho, že
Hobita měl režírovat někdo jiný, třeba dlouho zmiňovaný
spoluscénárista Guillermo del Toro. Samozřejmě, některé věci se vyjasní
až za rok, kdy bude mít premiéru závěrečná část trilogie a Hobita
budeme moci hodnotit jako celek. Některé jiné jsou ale zřejmé a
definitivní už teď. Kupříkladu ta, že původně zamýšlené dva díly by
bohatě stačily.
Hobit: Šmakova dračí poušť (The Hobbit: The Desolation of
Smaug, 2013)
Režie: Peter Jackson
Předloha: John Ronald Reuel Tolkien (kniha)
Scénář: Fran Walsh, Philippa Boyens, Peter Jackson,
Guillermo del Toro
Kamera: Andrew Lesnie
Hudba: Howard Shore
Hrají: Martin Freeman, Ian McKellen, Benedict Cumberbatch,
Luke Evans, Orlando Bloom, Evangeline Lilly, Richard Armitage, Graham McTavish,
James Nesbitt, John Callen, Cate Blanchett, Manu Bennett, Lee Pace, Aidan
Turner, Billy Connolly, Stephen Fry, William Kircher, Conan Stevens, Dean
O’Gorman, Mark Hadlow, Jeffrey Thomas, Stephen Hunter, Peter Hambleton, Kiran
Shah, Adam Brown, Jed Brophy, Sylvester McCoy, Christopher Lee, Peter Jackson
Délka: 161 minut
Premiéra v ČR: 12.12.2013
Napsat komentář