Naladěni právě uplynulým festivalem Dny severu a panujícím chladným
počasím, mohou se nyní čeští diváci vypravit do kina na norskou komedii
Happy Happy. Celovečerní debut režisérky Anne Sewitsky, která za něj byla
letos oceněna v Sundance, bude reprezentovat Norsko na příštích Oscarech a
je přirovnáván k jinému norskému (a velmi povedenému) snímku Kurz
negativního myšlení. Otázkou však zůstává, zda si všechny tyto pocty
vůbec zaslouží…
Ačkoliv je snímek Happy Happy prezentován jako komedie, humorem – a to
ani seversky černým – příliš neoplývá.
Mezi tvůrci snímku zřetelně
převládal ženský prvek (režisérka, scenáristka Ragnhild Tronvoll,
kameramanka Anna Myking) a tato skutečnost se v mnoha ohledech podepsala i na
celkovém výsledku jejich spolupráce. Hlavní hrdinka Kaja (Agnes Kittelsen)
nade vše miluje svou rodinu, manžela Eirika (Joachim Rafaelsen) a syna
Theodora (Oskar Hernæs Brandsø), ovšem její snaha být dobrou manželkou a
matkou vyznívá dosti naprázdno. Není divu, že příjezd nových sousedů
vítá nešťastná žena s nadšením a naivním očekáváním obratu
k lepšímu. Na první pohled idylická rodina, skládajícího se ze Sigveho
(Henrik Rafaelsen), jeho ženy Elisabeth (Maibritt Saerens) a adoptovaného
afrického chlapečka jménem Noa (Ram Shibal Ebedy), však nepostrádá svá
vlastní dramata a pro Kajinu rodinu se stává jen zdrojem dalších
komplikací.
Zmíněné trio žen v čele filmového
štábu se bezesporu podepsalo i na výrazných ženských hrdinkách a
stěžejním tématu rodinného života. Postava Kaji se stává středobodem
vzájemných vztahů všech ústředních postav a sama přitom prochází
výraznou proměnou – ani rostoucí sebevědomí ji však nepřiměje změnit
vyznávané hodnoty, jimž vévodí právě rodina. Ačkoliv její
představitelka Agnes Kittelsen má za sebou jen pár filmových rolí, v Happy
Happy dokázala přesvědčivě ztvárnit četné polohy své poněkud labilní
hrdinky. Hlavní hrdinka poněkud zastiňuje zbývající postavy i herecké
výkony jejich představitelů. Zmínku si přesto zaslouží alespoň
nejzkušenější člen hereckého ansámblu, Joachim Rafaelsen, jenž se
úspěšně vypořádal s rolí vnitřně rozervaného Eirika.
Ačkoliv je snímek Happy Happy
prezentován jako komedie, humorem – a to ani seversky černým –
příliš neoplývá. Zachycenému utrpení hluboce nešťastných postav a
jejich tápání v oblasti mezilidských vztahů i uvnitř vlastních rodin se
zasmějí snad jen nadmíru cynické povahy. Co bychom také chtěli od filmu,
kde si dvojice malých kluků hraje na otroctví? S klidným svědomím proto
můžeme norský snímek označit za sociální drama, kde největší
odlehčení představují jakási pěvecká intermezza mezi jednotlivými úseky
snímku. Přirovnání snímku ke Kurzu negativního myšlení proto kulhá na
obě nohy a Happy Happy za tímto filmem bohužel zaostává i kvalitativně.
S výjimkou Kaji nám žádná z postav nemá šanci přirůst k srdci a
jejich dějové linie ve výsledku spíše rozmělňují zajímavý příběh
hlavní hrdinky.
Snímek Happy Happy bohužel po formální stránce nepřináší nic nového
a jeho příběh s jedinou výraznější postavou ani přes aktuální
sociální témata diváky do děje příliš nevtahuje. Pokud bychom zde
hovořili pouze o filmovém debutu mladé režisérky, hodnocení by snad mohlo
být o něco mírnější, ale coby norský reprezentant na příštím
oscarovém klání je tento snímek spíše průměrný a diváci z něj asi
příliš „happy“ odcházet nebudou.
Happy Happy (Sykt lykkelig,
Norsko 2010)
Režie: Anne Sewitsky
Scénář: Ragnhild Tronvoll
Kamera: Anna Myking
Hrají: Agnes Kittelsen, Joachim Rafaelsen, Henrik Rafaelsen,
Maibritt Saerens, Oskar Hernæs Brandsø, Ram Shibal Ebedy
Délka: 88 minut
Premiéra v ČR: 13. 10. 2011
Napsat komentář