Snímek Tomáše Vorla Gympl, který bude mít premiéru 27. září, je sestaven ze tří částí života dospívajících mladých lidí. Jsou to nudná škola, nepodstatný vztah k rodičům a svobodný svět, pro nějž je ve filmu použito tvoření tagů – tedy tvoření graffiti. Film se snaží přiblížit život lidí, kteří se tímto moderním subkulturním uměním zabývají. „Ale není to dokument o graffiti,“ upozornil režisér.
Práce na tomto rozhodně zajímavém projektu se tvůrci zhostili velice zodpovědně. Snažili se do života graffiti proniknout zevnitř, což se na základní myšlence filmu kladně podepsalo. Všechny kresby ve filmu například nakreslil jeden z writerů Pasta Oner, hudbu zapůjčil ze své dílny Wich, některé texty Indy, což jsou pojmy ve „světě Štrýtu“ téměř kultovní.
Děj Gymplu je asi nejslabší částí celého filmu. Neděje se v něm vlastně téměř nic. Žáci chodí do školy, vyučující se jim snaží vštípit nějaké znalosti a řeší jejich kázeňské potíže. Celý film je dvěma větami o tom, že Petr Kocourek (Tomáš Vorel jr.) kreslí graffiti, což uhrane jeho kamaráda ze třídy Michala Kolmana (Jiří Mádl), který začne chodit „na akce“ s ním. Občas je chytí policie, občas mužům zákona utečou. Tečka. Na druhou stranu je ve filmu mnoho vedlejších dějových linek – zejména týkajících se vztahu mezi rodiči a jejich dětmi.
Co se týče části školy, tedy gymnázia, má divák možnost nahlédnout na tuto instituci nejenom z pozice žáka, nýbrž i kantora. Každý z učitelů je ve filmu velice dobře vystižen, ať už je to zatrpklý češtinář (Jiří Schmitzer), po nocích si přivydělávající fyzikář (Milan Šteindler), psychicky nevyrovnaná ředitelka (Eva Holubová) nebo třídní učitel (Tomáš Matonoha), který se jako jediný snaží s žáky o dialog a k němuž také jeho žáci cítí sympatie. Návštěvníka kina rozesmějí učitelské porady a jistě si mezi učiteli najde „toho svého“, který ho učil. Někdy se však neubrání dojmu, že se jedná spíše o základní školu než o školu střední.
|
Celý film je dvěma větami o tom, že Petr Kocourek (Tomáš Vorel jr.) kreslí graffiti, což uhrane jeho kamaráda ze třídy Michala Kolmana (Jiří Mádl), který začne chodit „na akce“ s ním. Občas je chytí policie, občas mužům zákona utečou. Tečka. |
Druhým světem je svoboda, kterou se hlavní hrdinové snaží vyjádřit právě malováním. „I když mladí lidé nevědí přesně, co je to svoboda, touží po ní celou svou bytostí,“ řekla Eva Holubová, která se na vzniku filmu výrazně podílela. Graffiti jsou přitažlivé hned z několika důvodů. Předně – jsou zakázané. Dostat se například k vlakové soupravě metra je obtížné, musíte dávat pozor, aby vás někdo neviděl, a v případě nouze mít rychlé nohy a trochu štěstí. Další prioritou je ocenění ze strany vrstevníků, což je věc, po níž mladý člověk touží ze všeho nejvíce. Ale zpět k filmu samotnému.
Prvním nápadům na scénář, který vznikl podle knihy Graffiti rules Tomáše Houšky, už je asi osm let. Režisér s autorem knihy si na pomoc vzali Pavla Noska, studenta, jehož writerská kariéra způsobila vyhazov ze školy. Nosek přivedl k tvůrcům Pastu. Je to právě on, kdo nakreslil všechny tagy, které se ve filmu objeví. „Ve filmu je asi dvacetina knihy a pětina původního scénáře,“ říká o konečné verzi scénáře Houška. Některé scény zejména ze školních situací se mohou zdát přehnaně vykroucené za účelem pobavení diváka. „Scény nejsou přehnané,“ brání se ale Vorel, „od Tomáše vím, že se na školách dějí i mnohem bizarnější věci,“ připomněl Houškovu praxi na ředitelském postu gymnázia. Herecké obsazení dvou hlavních postav – tedy Kocourka a Kolmana – nebylo dlouho známo. Svého syna režisér do filmu dosadil na doporučení Evy Holubové, postava Kolmana však byla dlouho neobsazena. Z castingů si svého „filmového hajzlíka“ tvůrci nenašli a tak oslovili Jiřího Mádla, který se dokázal do negativní role dobře vcítit. „Nikdo na to neměl tu správnou energii,“ vzpomínal režisér. „Jirka jedinej na mě dokázal opravdu od plic zakřičet ´fotr je čurák´“, dodal. Tuto dvojku z řad studentů doplňují ještě Martina Procházková v roli Pavly a Lenka Jurošková jako Klára.
Představit si „snowbordo-rafťáka“ Mádla v negativní roli bylo před filmem velice těžké a je pravda, že tento pocit diváka hned tak neopustí. Herec se však snaží s touto nálepkou bojovat statečně. Ve filmu se dočkáme jeho nevěřících vzdechů, jak jsme na ně byli zvyklí z jeho předchozích rolí, ale zároveň nás nechává nahlédnout do složitější podstaty postavy, než tomu bylo ve výše jmenovaných rolích.
Herecky nejpřirozenější však byl Tomáš Vorel mladší. Divák nabývá dojmu, že je skutečným writerem. „Za mých raných jsme s klukama chodili do Bráníka na legální zdi,“ přiznal. Dojem rošťáka získává hlavně v dialozích (jejichž sestavování se však dá scenáristům vytknout), v nichž svým přehlížejícím pohledem a unuděným výrazem dává najevo míněným autoritám, co si o nich ve skutečnosti myslí, aniž by řekl jediné slovo.
O hereckých výkonech „dospěláků“ (Bydžovská, Hanák, Kraus, Chýlková) se není třeba příliš vyjadřovat, jejich vykreslení postav je pečlivé. Pro zkušené herce proto nebyl přílišný problém stanovené mantinely dodržet; ve filmu navíc nemají moho časového prostoru. Podobně jsou na tom postavy učitelů, mezi nimiž však vyniká jediná pozitivní postava, a to Tomáš Matonoha v roli třídního učitele. Snaží se se svými žáky nastolit jiný vztah než jeho kolegové. Hodiny zpestřuje debatami o motivaci, studentům pomáhá ve složitých životních situacích a dokonce u něj doma občas končí večerní povyražení studentů.
Gympl je z několika hledisek originální. Svůj herecký debut (školní inspektor) si v něm například vyzkoušel bývalý poslanec EU Pavel Telička. Eva Holubová je v každé scéně oblečena do jiného kostýmu, což byl její vlastní nápad. Divákovi není zatajováno vůbec nic, ať už jsou to erotické scény (na něž si však již všichni zvykli), nebo otevřené kouření marihuany (na něž si ještě nikdo nezvykl), a o výstižně vybrané hudbě Wiche už jsme se zmínili.
Přestože je to film „na hovno, protože lidi, co dělaj graffiti, se na něj stejně podívat nepůjdou a ti, co ho zhlédnou, ho stejně nepochopí,“ jak řekl jeden nejmenovaný writer, který dostal první verzi scénáře k posudku, rozhodně stojí za to ho zhlédnout. Dává totiž možnost nahlédnout na dospívající mládež z lidského hlediska, bez konvencí a umělosti.
{youtube}J-j_O-XLroY{/youtube}
Gympl (ČR, 2007)
Režie: Tomáš Vorel
Scénář: Tomaš Houska, Pavel Nosek, Tomáš Vorel
Hrají: Tomáš Vorel ml., Jiří Mádl, Eva Holubová, Tomáš Matonoha, Jiří Schmitzer, Milan Šteindler, Martin Zbrožek, Tomáš Vorel, Zuzana Bydžovská, Tomáš Hanák, Lenka Jurošková, Martina Procházková, Filip Vorel, Ondřej Trojan, Václav Marhoul, Jan Kraus, Ivana Chýlková, Tomáš Vaněk
Kamera: Marek Jicha
Střih: Marek Jicha, Tomás Vorel
Premiera: 27. 9. 2007
Napsat komentář