Speciální jednotka je francouzskou odpovědí na americké akční snímky
ze současných či nedávno minulých ozbrojených konfliktů. V tomto žánru
nejsou Francouzi příliš zkušení. S ještě menšími filmovými
zkušenostmi do tohoto projektu vstoupil režisér Stéphane Rybojad. Je to
totiž jeho celovečerní hraný debut. Francouzský pohled na téma účasti
francouzských vojáků a novinářů v konfliktech v Iráku a Afghánistánu
je ovšem velice osobní. Je to způsobené jednak tradičně silným
francouzským nacionalismem, jednak nedávno minulými událostmi.
Dějová linie je jednoduchá. Francouzská novinářka Elsa (Diane Kruger),
bojující v Afghánistánu proti násilí páchanému na místních ženách,
je unesena a vězněna se svým afghánským průvodcem kdesi
u pákistánských hranic. Na její záchranu je z Francie vyslána
speciální jednotka. Elsa je osvobozena, při útěku ovšem nastanou
komplikace a jednotka spolu s Elsou a jejím průvodcem se nemůže dostavit na
místo, kde je měl vyzvednout vrtulník. Jsou tak nuceni putovat přes hory
Hindúkuš, kde je kromě vytrvalého pronásledování talibanských teroristů
ohrožuje i mráz, vyčerpání a hlad.
Srovnání s reálnými událostmi je nasnadě. Ovšem spíše jako
s motivací než předlohou k natočení tohoto tématu. Francouzským
veřejným míněním pohnul v roce 2005 únos francouzské novinářky a
jejího íránského průvodce v Iráku. Nakonec byli oba po několika
měsících propuštěni. Byl to však silný impuls, který měl vliv na
veřejné mínění ohledně účasti francouzských vojáků v ozbrojených
konfliktech v Iráku a Afghánistánu. Každý další mrtvý voják pak
ještě tento nesouhlas posiluje. Zatím poslední událostí jsou útoky,
které stály minulý měsíc život čtyři francouzské vojáky v afghánské
misi. Snímek tak budí dojem, že vznikl jako masáž národního uvědomění
a sebevědomí.
Právě díky aktuálnosti zobrazeného tématu se Speciální jednotka
nesnaží o jakoukoliv míru realizmu. Ba právě naopak adoruje její členy a
jejich činy a dosti neuměle se snaží o nacionálně laděnou samochválu.
Po filmové stránce snímek nenabízí nic nového, či dokonce národně
specifického. Je jen kumulací filmových klišé a nevydařenou nápodobou
amerických akčních snímků ze současných bojů. Labužníci akčních
scén budou pobaveni širokou škálou použitých zbraní, naopak ti, kteří
se v bojové technice nevyznají, budou otráveni jednáním postav, které
dost často příliš okatě popírá veškerou logiku. Příkladem za všechny
může být scéna, v níž elitní vojáci jdou proti přesile v řadě vedle
sebe s chlapáckým řevem a bez jakéhokoliv plánu.
Nelogické není jen jednání postav, ale i užívání filmových
prostředků. Neustálé bezúčelné divoké ostření a zoomování působí,
jako by kameraman v horách chytil nemoc šílených jaků. Stejně tak masáž
pozérského hudebního podkresu bez dějové souvislosti pak dokonává dílo
zkázy. Tvůrci se evidentně snažili skloubit nadupanou moderní podívanou
s vydíravým emocionálním akcentem. Kvůli neumělému nadužívání
nepřirozeného rámování, divokého střihu a věčně bubnující
kýčovité hudby se však naprosto vytrácí atmosféra, která potom chybí
při emocionálně vypjatých scénách. Tvůrci se snažili děj nabít
emocemi, a tak nechali umírat jednu postavu za druhou. V konečném důsledku
se ale jejich smrt jeví jako naprosto zbytečná, stejně jako celý film.
V podstatě jediným přínosem Speciální jednotky byl výběr
herců. Neokoukané charizmatické tváře kompenzují i naprostou absenci
vykreslení postav, které by pomohlo gradovat napětí a obhájit
všudypřítomný patos. Ústřední trojice vojáků ztvárněná Djimonem
Hounsouem (Čtyři pírka, Krvavý diamant), Benoîtem
Magimelem (Pianistka) a Denisem Menochetem (Hanební
parchanti) je natolik zábavná, že se na chvíli dá zapomenout na
ostatní filmové zločiny proti lidskosti a divák se může nechat unášet
„nezlomnou statečností a ryzím přátelstvím“ speciální jednotky.
Francouzi se chtěli ve Speciální jednotce prostě přidat
k zástupům amerických bratrů, kteří se rozhodli, stejně jako Puškin
„svobodu v poušti rozsévat, z čistého srdce, z duše rád“. Těmto
filmovým vojákům však můžeme jejich nadšení jen stěží věřit. Až
příliš okatá snaha představit „cool and sexy“ hrdiny a vymačkat
z diváka co nejvíc emocí skrze patetickou nedějovost tak nakonec přinesla
neodpustitelné ztráty. Chlapcům sedícím v kině tak zbývá pokochat se
zbraněmi a blonďatou reportérkou a dívkám francouzskými krasavci
umazanými od krve svých bratrů. V kontextu současnosti však takovéto
pozlátko působí dosti hloupě.
Speciální jednotka (Forces spéciales, Francie, 2011)
Režie: Stéphane Rybojad
Scénář: Michael Cooper, Stéphane Rybojad
Kamera: David Jankowski
Střih: Erwan Pecher
Hrají: Diane Kruger, Djimon Hounsou, Benoît Magimel, Denis
Menochet, Raphaël Personnaz a další
Délka: 110 minut
Premiéra v ČR: 9. 2. 2012
Napsat komentář