Není obvyklé, aby se režisér takového jména, jakým je David Fincher,
rozhodl natočit remake snímku tak brzy po uvedení originálu. Možná je ale
dobře, že se k tomuto odvážnému kroku rozhodl. Divákovi ještě nevyhasly
veškeré vzpomínky na švédský předobraz, a tak může mimo jiné podumat
nad tím, jak v knižní předloze našel naše divoké milénium americký
enfant terrible a švédský tvůrce Niels Arden Oplev, který si převážně
hraje na svém (rozuměj švédském) písečku.
Fincherovi Muži, kteří nenávidí ženy si ovšem zaslouží od recenzenta
víc, než jen prosté konstatování kvality. Fincher je režisér, který
chtě nechtě rozpoutává debatu. Je třeba zdůraznit, že by to nebyl David
Fincher, aby svůj remake výrazně nepřizpůsobil svému filmovému
vyjadřování. Nechává se sice filmovou předlohou ovlivnit. Skládá jí
i knižnímu vzoru a jejich tvůrcům tímto gestem kompliment, zároveň se
ale chce evidentně vrátit k nejobdivovanějším snímkům své filmové
minulosti – Sedm, Klub rváčů a Zodiak. Po probuzení „starého
dobrého Finchera“ křičely davy, protože je typickým příkladem
kultovního režiséra, jehož filmy se stávají předmětem bezbřehé adorace
celé generace. Ve svých předešlých dvou snímcích Podivuhodném
případu Benjamina Buttona (2008) a Sociální síti (2010) sice
předvedl brilantní filmovou práci, ale zároveň opomenul svou postmoderně
sofistikovanou kritiku konzumního světa, kterého je zároveň součástí.
Právě jeho odklon od názorového přístupu, který mu byl vlastní, byl
pravděpodobně hlavním důvodem volby předlohy, která ještě
„nevychladla“. Knižní trilogie Milénium švédského novináře Stiega
Larssona má totiž s Fincherovým přístupem hodně společného.
Okázale drzou a vtipnou provokací ovšem bylo využití product placementu
a jeho zabudování do samotného děje.
Obě filmové adaptace – švédská i americká – převzaly syrový
knižní jazyk a převedly ho do strhující vizuální podoby. Stanley Kubrick
říkával, že žádná knižní předloha není nezfilmovatelná, jen je
potřeba v knize vyprávět jazykem literárním a ve filmu tím filmovým. Oba
režiséři s filmovým jazykem ovšem zacházejí jinak. Zatímco Oplev
v duchu typické švédské filmové detektivky vytvořil mysteriózní
atmosféru jako podklad pro brilantně zpracovanou detektivku, Fincher se
snažil více vytvořit další kult milénia. Ovšem kult podvratný, jak je
jeho dobrým zvykem.
Ústřední postavy snímku novinář Mikael Blomkvist (Daniel Craig) a
oběť systému s fotografickou pamětí Lisbeth Salanderová (Rooney Mara) se
se zdviženým prostředníčkem nalívají Coca-Colou. Jsou součástí tohoto
milénia, jeho dětmi, ale zároveň jsou tak trochu i vně. Mikael se snaží
odkrýt pravdu o nemorálním podnikateli a je smeten šikem jeho právníků.
Lisbeth je ve svých 23 letech stále v opatrovnictví státu a ví hodně
o pěstounské péči i sociálních pracovnících. Oba je spojí 40 let
starý případ zmizelé dívky.
Fincher stejně jako Oplev zachoval víceúrovňovou dějovou linii, která
se v první části skládá hlavně z oddělených příběhů Lisbeth a
Mikaela, v druhé části mezi ně ještě vstupuje linie flashbacků
souvisejících s vyšetřováním příběhu.
Fincher předvedl bravurní vyprávěcí schopnosti skrze dějovou zkratku.
Z celkové „neamerické“ délky 158 minut nevyjde ani minuta nazmar.
Stejně jako Oplev zachoval víceúrovňovou dějovou linii, která se v první
části skládá hlavně z oddělených příběhů Lisbeth a Mikaela,
v druhé části mezi ně ještě vstupuje linie flashbacků souvisejících
s vyšetřováním příběhu. Fincher byl ovšem přes poměrně složitý
příběh shovívavý k divákovi a orientace v ději je tak poměrně
jednoduchá.
Shovívavý byl také v zobrazování násilí. Oproti původnímu snímku
výrazně osekal brutalitu některých scén. Některé úplně vynechal
(rvačka v metru), některé snímal tak, aby zobrazované násilí nebylo tak
explicitní (znásilnění). I když v tomto ohledu byl pravým důvodem
pravděpodobně tlak producentů, výsledné podobě to nijak neuškodilo.
Okázale drzou a vtipnou provokací ovšem bylo využití product placementu a
jeho zabudování do samotného děje. Od prvních scén jsou ve filmu
nezakrytě prezentované značky firem, které jsou pravými symboly naší
konzumní doby. Mikael si kupuje Marlbora, Lisbeth se neustále cpe jídlem
z McDonalds a zapíjí ho Coca-Colou. Debata se stočí i na Ikeu a výběr
hudby sériového vraha padne na Enyu jakožto umakartový pop bez státní
příslušnosti.
Fincherovi Muži, kteří nenávidí ženy jsou na jedné straně formálně
bezchybně natočeným mysteriózním thrillerem, v němž je kladen důraz
hlavně na atmosféru a napětí spíše než na samotnou zápletku, na straně
druhé ovšem i podařeným komentářem k současné době a jejím kultům.
Zbývá tak říct jen poslední věc: „Fincher je zpět!“
Muži, kteří nenávidí ženy (The Girl with the Dragon Tattoo,
USA, 2011)
Režie: David Fincher
Scénář: Steven Zaillian
Kamera: Jeff Cronenweth
Hudba: Trent Reznor, Atticus Ross
Hrají: Daniel Craig, Rooney Mara, Stellan Skarsgård, Robin
Wright, Christopher Plummer a další
Premiéra v ČR: 12. 1. 2012
Délka: 158 minut
Napsat komentář