Sacha Baron Cohen si vytvořil další alter ego. V novém snímku Diktátor
svému v pořadí čtvrtému hrdinovi dovolil na prostoru celovečerního filmu
zabíjet svými vtipy a nevybíravě vykřičet, co se mu v současném světě
nelíbí. Britský komik, který již skrze postavy rappera Aliho G, rakouského
homosexuálního moderátora Bruna či kazašského vyslance Borata v minulosti
vyjádřil svůj nesouhlas s politikou i konzervativní společností USA, se
opět vydal na křížovou výpravu, tentokrát v úboru severoafrického
diktátora Aladdina.
Diktátor se stal celosvětově velice očekávaným dílem nejen díky
kasovním úspěchům předešlého Borata, ale i díky provokativním
vstupům Cohena do různých mediálních událostí. Na předávání Oscara
například postavu diktátora Aladdina představil tak, že v doprovodu své
sličné ochranky na moderátora vysypal údajný popel Kim Čong-Ila. Při
jednom americkém televizním rozhovoru si jako věrohodného svědka kvality
snímku zase přivedl slavného Martina Scorseseho připojeného na dráty
s elektrickým proudem.
Právě totálním zapojením si získal Cohen se svými předešlými
snímky velkou popularitu. Diktátor ctí charakter svých
předchůdců. Jednoduchá dějová linie je k prasknutí nacpaná méně či
více nekorektními až vulgárními vtipy. Všeobjímající politická satira
je přes Cohenův původ však pramálo britsky uhlazená. Mnohdy opravdu
trefně ukazuje na do očí bijící rozpory v jednání světových
politických špiček. Jako nástroj však používá formát dosti bláznivé
komedie, kde se najde prostor i pro vtipy vzniknuvší nedostatky zažívacího
traktu.
Z tohoto kontrastu ovšem vychází neméně rozporuplný výsledek.
Zřejmě žádnému divákovi se nepoštěstí, aby se od plic zasmál všem
vtipům, které v Diktátorovi jsou. Za prvé by mu kapacita plic
pravděpodobně nestačila, za druhé asi neexistuje člověk, který najde
stejné zalíbení v politické satiře i nekonečné sekvenci křiku rodící
matky, která sprostě nadává, aby si ulevila, či opakované debatě
o orálním ukájení čínského velvyslance. Ovšem i když se zasmějete
jen polovině vtipů, pořád se budete smát většinu času.
Jak je Cohenovým dobrým zvykem, terčem posměchu se mu nestaly jen
Spojené státy, ale i homosexuálové, feministky, političtí a ekologičtí
aktivisté, rasové menšiny či uprchlíci. Jako britský žid z rodiny
z vyšší střední třídy se také, jak již předvedl i v ostatních
snímcích, rád vysmívá antisemitismu tak, že ho do svých gagů sám
vkládá.
Zatím vrcholem Cohenovy tvorby se stal zajisté Borat. Ať už
díky ohromujícímu kasovnímu úspěchu či celosvětové popularitě, kterou
jeho jménu film získal. Borat byl překvapující a nový v pohotovosti a
trefnosti vtipů. Závažná témata prezentována polodementním rasistou a
šovinistou s podezřelým knírkem byla posilněna paradokumentárním stylem.
Kdyby byl Diktátor první, snad by se stal kultem i on. Dnes se ale
srovnání rozhodně nevyhne. Přestože nabízí trefné postřehy
z mezinárodní politiky ve stále neuvěřitelně vtipném balení, drsné
konfrontace z reálného prostředí Diktátorovi chybí k dokonalosti.
Reálné výroky světových státníků v úvodu sice navozují groteskní
reálnost, obrovská záplava vulgárního humoru nakonec ale stejně diváka
spíše strhává k nezaujatému pobavení než šokovanému zapojení jako
u Borata.
Z Cohena se díky Boratovi stala taková hvězda, že v jeho stínu
zůstali všichni ostatní tvůrci včetně režiséra. Larry Charles se
v pozici režiséra objevil i u následujícího Bruna a u Diktátora. Jeho
jméno je i součástí tvůrčího scénáristického týmu.
K Diktátorovu humoru přispívá ale i hudba. Aladdin, mother fucker
či cover verze Everybody hurts od neznámého wadiyského umělce vejdou do
dějin populární hudby.
Sacha Baron Cohen je nepochybně zábavný a originální komik, což se
projevilo i v Diktátorovi. Možná právě díky svému britskému
původu má čich na trefnou politickou satiru. Přestože se mu v postavě
diktátora Aladdina opět podařilo vytvořit nepřítele politických lží a
pokrytectví číslo jedna, filmovému fanouškovi nebyl schopen nabídnout
víc, než nabídl v Boratovi. Kanonáda vtipů nakonec ukolébává
divákovu kritickou mysl a nutí ho se jen smát drsně nekorektním vtipům,
což je ve světle témat originalitě tvůrců škoda.
Diktátor (The Dictator, USA, 2012)
Režie: Larry Charles
Scénář: Sacha Baron Cohen, Alec Berg, David Mandel, Jeff
Schaffer
Kamera: Lawrence Sher
Hudba: Erran Baron Cohen
Hrají: Sacha Baron Cohen, Ben Kingsley, Anna Faris, Megan
Fox a další
Délka: 83 minut
Premiéra v ČR: 17. 5. 2012
Napsat komentář