Dvojka

Již potřetí za poslední měsíc jde do kin nadějný český
celovečerní debut autorského filmaře. Jaroslav Fuit, režírující dosud
televizní seriály, se pustil do detailní analýzy vztahu dohnaného do
krajnosti až masochistické, který se jeho protagonisté (Michal a Veronika)
rozhodnou řešit na vysněné dovolené. A jak se dá předpokládat,
zážitek to bude přímo katastrofální…

…a nejenom pro ně, ale i pro ty, kteří je při tom budou sledovat.
Abych čtenáře hned vyvedl z omylu, nestane se tak kvůli kvalitám filmu.
Scénář je napsán a film natočen velice schopně, se svižným střihem,
příjemnou kamerou, civilním herectvím a odsýpajícím, realistickým
dějem. Sledujeme naše hrdiny – spíš antihrdiny – na jejich zpackané
dovolené (uznejme, že nejenom jejich zaviněním), od které si snad bláhově
slibovali, že jim napraví pošramocené životy. Jejich vztah je již delší
dobu nefunkční – popravdě řečeno, ve skutečnosti je totálně
zkrachovalý. Veškerý čas strávený spolu je vyplněn otrávenými výrazy a
podrážděnými dialogy. Snad nic si už spolu nedokáží užít – a
o samotě o nic víc. Jejich nálada pod psa, způsobená nepřestajnými
výtkami, které si nedokáží odpustit ani na prázdninách, se i přes
poutavou technickou stránku filmu vylévá ven a zaplavuje diváky. Dráždí
do té míry, že nebýt třetí postavy, volnomyšlenkářského flákače
 – „pohodáře“ Šimona, který se jim připlete do cesty, těžko by se
s nimi ta hodina a půl dala vydržet, ne ještě užít. Jeho postava dodává
novou šťávu, nový impulz jejich životům a divákovi šanci odnést si
z filmu i něco hezkého. Tedy kromě vydechnutí, že v tomhle nemusí sám
žit. A co je na tom úplně nejhorší, je fakt, že si můžeme jenom
domýšlet, proč jsou ti dva pořád spolu. Moc se o nich nedozvíme,
nevidíme nic z jejich minulosti, téměř ani záblesk romantiky a citů,
které je k sobě snad kdysi přitáhli. Nechápeme tedy vůbec, co je k sobě
navzájem ještě poutá, kromě zvyku, ovšem. Rozmrzelost sledujícího to
ještě zvyšuje.

Fuit zřejmě dosáhl toho, co zamýšlel. Dvojka přinutí člověka
k úvaze. Někteří lidé, a je jich možná víc, než si my ostatní
dokážeme připustit, tak skutečně žijí a nejsou schopni, nemají dost sil,
se z toho bludného kruhu vymanit. A to ani v případě, že je jim
poskytnutá pomocná ruka – citlivě, nebo v podobě šoku – jako
Michalovi a Veronice postavou Šimona. A nebýt jeho, který jejich vztahem
pořádně zamíchá a nechá je pocítit, v čem to vlastně žijí a jak
diametrálně jinak se dá žít, vydrželi by se na film dívat jenom ti,
kteří něco podobného dobře znají anebo ti, co jsou z jiné planety a
nechápou, jak vůbec tihle dva mohou spolu ještě vůbec promluvit. On je
jediným odlehčením v tíživém filmu z naší současnosti bez humoru a
romantiky, který bude některým divákům až důvěrně (a tudiž
nepříjemně) známý. Dvojka tak může fungovat v první řadě jako
výstraha nebo důrazné varování každému, komu se třeba zdá, že je
v podobné situaci, ať bere nohy na záda a utíká čím dřív tím dál…
Protože jestli jsou lidé tak hloupí, že setrvávají v takovýchto
vztazích jenom ze zvyku a dávno vyprchané zamilovanosti, která se změnila
v otrávenost, nudu a podráždění, mají se nad čím zamyslet. …a možná
si nic jiného ani nezaslouží.

Dvojka (Česko, 2009)
Režie: Jaroslav Fuit
Scénář: Richard Malatinský, Jaroslav Fuit
Kamera: Viktor Smutný
Hudba: Tadeáš Věrčák
Střih: Michal Hýka

Hrají: Kristýna Fuitová – Nováková, Jakub Wagner,
David Máj
Délka:90 minut
Premiéra v ČR: 10. 12. 2009