Jim Sheridan se nás rozhodl trochu postrašit. Nemusíte se ale bát
žádných bubáků, vraždících maniaků nebo ostrých předmětů, které by
kvůli kapce krve šly světa kraj. Na základě scénáře Davida Loucky
zfilmoval příběh, kde jde víc o to, co se děje v naší hlavě, než co
dělá okolí. Připravte se na falešné představy i hrůznou pravdu skrytou
v nitru mysli.
Byl to sen. Pořídit si krásný rodinný domek, kam se odstěhuje se svou
milující ženou a dvěma rozkošnými dcerkami. Dokonce se rozhodl skončit ve
firmě, aby s nimi mohl být neustále doma a přitom pracovat na knize.
Jenomže s domem není něco v pořádku a Will Atenton to vycítí, když se
jeho sousedé chovají divně a nebaví se s nimi. Zároveň se dozvídá
o vraždě, ke které došlo v domě, ale nikdo o tom před ním nechce
mluvit. Začne pátrat po údajném vrahovi, kterého měli nedávno propustit.
Bojí se, že by se mohl do domu vrátit a ublížit manželce Libby či dětem
Trish a Dee Dee. Pak se ale dozví, že všechno je jinak a že snový dům
nemá daleko k duchařskému ráji.
Režie snímku Dream House se ujal Jim
Sheridan, což je překvapivé zjištění vzhledem k nástřelu děje
i výsledné podobě, která už kvůli žánrovému příklonu koketuje
s brakovými kulisami. Není totiž příliš zvykem vídat jeho jméno
u filmu s fantastickými motivy. Naposledy jsme dokonce obdivovali jeho
schopnosti dramatické výstavby v Bratrech, kde se zážitek z války na
Blízkém východě nesmazatelně podepsal na psychice jednoho z amerických
sourozenců. Při vzpomínce na Sheridanovy začátky, kdy si celý svět
podmanil neobvyklým námětem o člověku, který je paralyzován a zvládne
pohybovat jenom levou nohou, vypadá Dream House jako obrovský kus koláče,
kterým se Sheridan mírně zadusil, a nedostatek přísunu kyslíku stojí za
tím, že vedle dobrých momentů sbírají síly a převahu ty
velmi slabé.
Jednak se celý projekt docela oprávněně srovnává se Scorseseho
thrillerovým majstrštykem Prokletý ostrov. Ten obdobným způsobem nabídl
hrdinu, jehož pojetí reality může být jen výplodem konstrukce jeho
chorého mozku. Sheridanův snímek samozřejmě nekopíruje doslova, zvraty
přesouvá jinam a odhalené pravdy se taktéž liší. Nejvýznamnější
obměna, která filmy odlišuje, nastala v žánru. Zatímco Scorsese si jel
přísně thrillerovou lajnu, která nás napínala k prasknutí a hororové
prvky jenom zdůrazňovaly psychickou pomatenost, Dream House stojí na
kombinaci hororového dramatu s detektivkou, přičemž druhé jmenované se
dostalo do výčtu pouze kvůli tomu, že se pátrá po vrahovi. Na samotné
vyšetřování však nedojde. Vrahova identita je nejpochybnější částí
vyprávění, chybí výraznější motivace i pádnější zdůvodnění.
V některých chvílích až
překvapí, jak moc se sám film pokouší divákovi podstrčit myšlenku, že
svou hru na to, co je skutečné a co se postavě jenom zdá, nemá úplně
promyšlenou a spojovací můstky mají díry velké jako v ementálu. Sheridan
zvládá vykreslit atmosféru a umí pracovat s herci, ale do rukou se mu
dostal scénář připomínající nedodělek, který má velké plány, ale je
šitý horkou jehlou. V první půli se tak staví děj, který se
prostřednictvím velkého zvratu překlopí a vede k nekonečným úvahám
o tom, jak to do sebe celé zapadá. Hlavní postava totiž udělá obrat
o dobrých sto osmdesát stupňů. Co jsme si mysleli, že je pravda, byla
lež. Jen těžko se tomu ovšem věří.
Známá herecká esa byla vždy dominantou Sheridanových filmů. Pro hlavní
part získal Daniela Craiga. Kvůli rozložení snímku se zde pohybuje ve dvou
hereckých polohách, přičemž ta první, v níž si hraje na slušného
tátu od rodiny, nefunguje tak jako ta druhá, kde mu začne trochu hrabat a ve
své horečnaté upocenosti s příšerně ulízlým účesem připomene
nevyrovnaného mafiánského synka z Road to Perdition. Jeho problémem je
i dosavadní status 007, nesmiřitelného namakance, který jednoduše není
ten typ, který si po práci hraje s vlastními dětmi, aniž by před ním
s děsem neutíkaly. Když totiž nasadí hravý výraz „a teď alou do
postele“, kvůli šílenému výrazu by na protokoly nehleděla ani hradní
stráž a vzala by nohy na ramena.
Sekundují mu dvě herečky. Jeho
čerstvá žena Rachel Weisz v roli manželky, což se jí muselo hrát dobře,
ale na své obvyklé výkony se docela krotí. Víc se asi během natáčení
starala o to, že se zakoukala do Jamese Bonda. Stejně nevýrazný dojem
zanechává Naomi Watts, jejíž výkon je umenšen spoustou tajemství a
záhad, které kolem ní jako nezničitelnou zeď vystavěl scénář. Takže
zamrzí, že Dream House nedrží pohromadě a s trochou kritického větru se
sesype jako domek z karet. Přestože rodinné téma, které staví na ztrátě
blízkého člověka a přijetí této skutečnosti bez nějakého
fetišistického upínaní k místům vzpomínek, je nosné a zajímavé.
Závěr je však uspěchaný a odhalení toho, co se stalo v minulosti,
šíleně nevěrohodné. Sráží to image všem zúčastněným, kteří musí
snít o lepším kinematografickém domově.
Dream House
(2011)
Režie: Jim Sheridan
Scénář: David Loucka
Kamera: Caleb Deschanel
Hrají: Daniel Craig, Naomi Watts, Rachel Weisz, Marton Csokas,
Taylor Geare, Elias Koteas, Jane Alexander, Sarah Gadon
Délka: 90 minut
Premiéra v ČR: 6. 10. 2011
Napsat komentář