Další příběh o typickém českém hloupém Honzovi, který se vydal do
světa na zkušenou, aby konečně pochopil, co obnáší skutečný život.
V začátcích to vůbec nemá lehké a zkazí, na co přijde, ale nakonec se
na něj usměje štěstí a on téměř bez práce získá ruku krásné
princezny. Typického scénáře, který se ve vodách české kinematografie
vyskytuje možná až příliš často, se tentokrát ujal Zdeněk Troška.
A podle toho to také dopadlo.
Sledujeme příběh slušného, hodného, ale do dnešního života se
absolutně nehodícího doktora Čeňka Dobeška (Jaroslav Šmíd). Ačkoliv je
svědomitým a starostlivým lékařem, neumí svého povolání využít ku
svému prospěchu jako jeho kolegové. Nicméně i tak je Čeněk po boku své
hezké manželky Zuzanky (Tereza Bebarová) a hysterické tchyně (Eva
Holubová) v panelákovém bytě 2+1 spokojený a ochotně a v jakoukoliv
dobu vyhoví prosbám všech, kteří zazvoní u jeho dveří. Svou skromností
a ochotou pobuřuje tchyni, která by raději měla za zetě váženého a
bohatého doktora, jenž neslouží komukoliv zadarmo. A tak se nebohý Čeněk
na radu svého úspěšného kolegy (Jiří Langmajer) vydá do Afriky, aby
uspokojil hamižnost „pekelného tandemu“ manželka–tchyně. Nicméně
jeho pobyt v africké nemocnici u Jezera hrochů nemá dlouhého trvání.
Čeněk si způsobí poněkud kuriózní zranění zadnice, a tak je zase hezky
rychle odexpedován domů. Tchyně i manželka chystají pomstu, ale Čeněk je
převeze. Vlastně – všechny převeze krásná letuška, která hodného
doktora během dvou letů sbalí a vysvobodí ho tím ze spárů manželky,
tchyně i proradného kamaráda.
Krásná letuška jako životní „výhra“ hloupého Honzy/Čeňka, krutá
manželka a nelítostná tchyně místo osmihlavého draka… Hloupost,
trapnost, jednoduchost. Tři slova, která výstižně shrnují celý film.
Těžko říct, jestli je to záměr, nebo režisér Zdeněk Troška neumí
pojmout film tak, aby působil jako celistvý příběh a ne jako sled
(hloupých) vtipů, ale Doktor od Jezera hrochů je dějově naprosto
roztříštěnou mozaikou, kde se jako v bludišti potácí jednotlivé motivy,
které by navíc spíš než do komediálního filmu z 21. století měly
patřit do pohádek od babičky; krásná letuška jako životní „výhra“
hloupého Honzy/Čeňka, krutá manželka a nelítostná tchyně místo
osmihlavého draka… Hloupost, trapnost, jednoduchost. Tři slova, která
výstižně shrnují celý film. Je ale docela možné, že přesně takhle
celé dílo vyznít mělo. (Jenom škoda, že to nikdo divákům neřekl
předem, aby se vůbec neobtěžovali do kina chodit a naivně si nemysleli, že
film bude za něco stát.) Vůbec bych se totiž nedivila, kdyby se Troška
pokoušel parodovat knižní předlohu filmu od Miloslava Švandrlíka. Ten děj
svého příběhu totiž zasadil do období normalizace, kdy bylo všechno
novější a zakázanější, tudíž pro čtenáře (diváka) daleko
zajímavější a poutavější.
Jediná věc, která na Doktoru od jezera hrochů stojí za ocenění, je na
české poměry nezvykle kvalitní kamera Asena Šopova.
Jediná věc, která na Doktoru od jezera hrochů stojí za ocenění, je na
české poměry nezvykle kvalitní kamera Asena Šopova. Ten oživuje film, co
mu síly stačí, ždímá z každého obsahově prázdného záběru alespoň
něco, co by mohlo být hezké na pohled. I když ze sebe kameraman vydává
úplně všechno, zbytek „týmu od Jezera hrochů“ mu to okamžitě zkazí,
protože divácky atraktivních a kvalitních záběrů z exotické Afriky je
ve filmu zoufale málo. Na černém kontinentu se totiž odehrává pouze slabá
čtvrthodina filmu. Potom zase hezky zpátky do přítmí pražských
ateliérů, kde se herci bezpochyby snaží snímek trochu zkvalitnit. Ne všem
se to ale daří.
Herci nemají prostor, aby ukázali, co všechno umí. Jediná Eva Holubová
v roli ziskuchtivé tchyně na sebe i přes to všechno dokáže strhnout
pozornost a přesvědčit diváky o svých hereckých kvalitách.
Je ovšem nutné dodat, že nepříliš kvalitní herecké výkony nelze
vyčítat ani tak hercům samotným jako spíš nepropracovanosti charakterů
postav, jednoduchosti děje, nepřirozeným replikám a celkové povrchnosti
filmu. Herci zkrátka nemají prostor, aby ukázali, co všechno umí. Jediná
Eva Holubová v roli ziskuchtivé tchyně na sebe i přes to všechno dokáže
strhnout pozornost a přesvědčit diváky o svých hereckých kvalitách.
S gustem se vžívá do situací, kdy hystericky křičí, užívá si
pohrdlivé pohledy, které vrhá na svého zetě, a evidentně se celkově
dobře baví. (Škoda že to samé nemohou říct diváci v kinech.)
Ačkoliv je Doktor od jezera hrochů neobyčejně jednoduchým a povrchním
filmem, musím uznat, že v žebříčku filmových zločinů je přece jenom
na nižší příčce než Troškova série Kameňáků. Možná se měl ale pan
Troška odebrat do režisérského důchodu už dávno. Posledním jeho
kvalitním filmem je stále Princezna ze mlejna a Doktor od jezera hrochů její
pozice neohrozí.
Doktor od jezera hrochů (Česko, 2009)
Režie: Zdeněk Troška
Scénář: Zdeněk Troška, Marek Kališ a
Kamera: Asen Šopov
Hudba: Miloš Krkoška
Zvuk: Michal Holubec
Střih: Dalibor Lipský
Architekt: Karel Vacek a Václav Vohlídal
Výprava: Jiří Forst
Kostýmy: Jan Růžička a Iva Rašková
Masky: Bobo Sobotka
Hrají: Jaroslav Šmíd, Eva Holubová, Jiří Langmajer,
Tereza Bebarová, Jitka Smutná, Alžbeta Stanková, Oldřich Navrátil, Adéla
Gondíková, Bohumil Klepl, Zuzana Slavíková, Sandra Pogodová, Miroslav
Vladyka, Michal Novotný, Tereza Šefrnová, Edita Brychtová, Jana Šulcová
Délka: 102 minut
Premiéra v ČR: 25.2.2010
Napsat komentář