Novinka George Clooneyho má pověst „filmu, co všude sbírá ceny“.
Nicméně rozporuplné přijetí snímku českými recenzenty a potažmo diváky
naznačuje, že Děti moje pravděpodobně nebudou natolik zásadní
událostí, jak se na začátku roku podle zvěstí zdálo. A to i přesto,
že za dílem kromě Clooneyho stojí oscarový režisér a scenárista
Alexander Payne (Bokovka).
Největší problém recenzovaného díla pravděpodobně tkví ve
vyčerpaném konceptu nezávislého filmu, který se projevuje v určitém
posunu toho, jaký svět se zde znázorňuje. Není tedy důležité, že
hlavní postavu Matta Kinga hraje velká hollywoodská hvězda, podstatné je
to, v jakém prostředí a mezi jakými lidmi se Děti moje
odehrávají. Namísto obyčejných lidí žijících často na okraji
společnosti nám nyní tvůrci umožňují nahlédnout do světa vrcholné
bílé elity jednoho z nejidyličtějších míst světa, tedy Havaje.
Členové Kingovy rozvětvené rodiny se zde sice prezentují jako potomci
prastaré domorodé linie, ale vnějšími znaky si už s typickými Havajany
nejsou nikterak podobní, leda snad opálením a volnými košilemi
s kytičkovanými vzory. Děti moje začínají v bodě, kdy Mattova
manželka, matka jeho dvou dcer, desetileté Scottie a sedmnáctileté
Alexandry, upadne do kómatu. Od tohoto okamžiku začíná společná cesta
otce a dětí, která má vést k upevnění rodinných vazeb, jež byly dlouho
narušené.
Podobně jako u režisérova předchozího celovečerního počinu,
Bokovky, tak i zde dochází k vypjatým emocionálním okamžikům
jen zřídkakdy. Zachází to dokonce tak daleko, že když má být mladší
dcera informována o tragické situaci, vchází na scénu profesionální
terapeutka. Tento fakt podle prvních dojmů evidentně frustruje mnoho
diváků. Není ovšem nezbytně nutné vidět v něm negativum, ale spíše
jakýsi odraz skutečného světa bohatých lidí, kteří namísto vlastní
mezilidské komunikace navštěvují placené poradce, kteří jim s řešením
problémů pomáhají.
I přes drobnou ztrátu otcovské kuráže můžeme říct, že Matt King je
víceméně líčen jako pozitivní postava, jako člověk, který i přes svá
pochybení stojí pevně na nohou a snaží se něco vštípit svým dětem a
zároveň snášet těžké rány osudu (a věčné tchánovy výtky). Clooney
se této role zhostil velmi přesvědčivě, ovšem on je správným čichem na
role známý už dlouho, a tak jeho nominace na Oscara překvapí jen
málokoho.
Tak trochu zvláštně ale vyznívá, že Matt King je také vypravěčem
příběhu, promlouvajícím k nám skrze svoje vnitřní monology. Protože to
je právě mechanismus, který zabraňuje kritičtějšímu náhledu na
společnost zhýčkaných bohatých lidí obhospodařujících veliké havajské
pozemky. Tím, jak je Clooneyho postava ryze kladná a hlavně krotká,
postrádají Děti moje opravdové třecí plochy a výraznější
konflikty, které by daly filmu potřebný vnitřní náboj. Pokud jde
o Mattovo zásadní rozhodnutí, tak minimálně od poloviny filmu tušíme,
že udělá správnou věc, a stejně tak se lehce dovtípíme, že rodinka se
přece nějak stmelí.
Převládající dojem z celého díla tedy vypadá asi tak, že když něco
dělá takový správný chlapík, jako je George Clooney, tak přece nic
nemůže dopadnout úplně špatně, tak jaképak trápení, vždyť jsme přece
na Havaji. A to se nám na začátku snažil Matt King říct, že i v tomto
pozemském ráji mají lidé svoje problémy. Ovšemže ano, ale mají taky
bohatého taťku Clooneyho, který to všechno nějak vyřeší.
Touto mírně sarkastickou poznámkou na závěr ovšem recenzent nechce
snímek příliš shazovat. I přes řadu výše zmíněných výtek se
rozhodně nejedná o špatnou podívanou. Po závěrečných titulcích se tak
nebudete muset rozčilovat nad úplně promarněným časem. Je to řemeslně
nezávadný snímek s dobrými herci, citlivým režijním vedením a několika
velmi povedenými scénami. To ovšem nestačí na to, aby mohl být označován
za jednu z filmových událostí roku.
Děti moje (The Descendants, USA, 2011)
Režie: Alexander Payne
Scénář: Alexander Payne, Nat Faxon, Jim Rash
Kamera: Phedon Papamichael
Hrají: George Clooney, Mary Birdsong, Shailene Woodley,
Matthew Lillard, Judy Greer, Beau Bridges, Robert Forster, Michael Ontkean,
Amara Miller, Nick Krause, Barbara L. Southern
Délka: 115 minut
Premiéra v ČR: 19. 1. 2012
Napsat komentář