Mike Leigh je dnes víc než jméno uznávaného britského režiséra –
je to značka kvalitních hraných snímků, které však analyzují lidskou
společnost s dosahem příznačným spíše pro tvorbu dokumentární. Ani
jeho nejnovější snímek Další rok, zařazený do letošního ročníku
Projektu 100, není v tomto ohledu výjimkou – diváci se mohou těšit na
pronikavou studii lidského stáří, která však nepostrádá pravý
britský humor.
Hlavními hrdiny příběhu jsou Tom a Gerri, idylický pár důchodového
věku, jejich příbuzní (syn Joe s přítelkyní Katie, Tomův starší bratr
Ronnie se synem Carlem) a přátelé (Mary, Ken a další). Harmonická
domácnost ústřední dvojice pro ostatní představuje útočiště, které
příležitostně či pravidelně navštěvují a kde se tak nezřídka
odehrávají obědy, večeře, grilování a další události společenského
rázu. A právě kolem stolu, u dobrého jídla a pití, probíhá většina
dialogů, jejichž prostřednictvím se blíže seznamujeme se stěžejními
postavami a jejich problémy – osamělostí, neschopností vyrovnat se
s vlastním věkem či nadměrným pitím.
Režisér do svého snímku obsadil
přední britské herce (řada z nich se objevila již v jeho předchozích
snímcích), známé však spíše z televizních obrazovek a českým divákem
proto zřídkakdy vídané. Z této plejády ostřílených herců vyniká
zejména Jim Broadbent (držitel Oscara za vedlejší roli ve snímku Iris) coby
Tom, který do filmu vnáší největší díl přítomného humoru. Stejné
uznání si však zaslouží i Lesley Manville, jejíž skvěle zahraná Mary
svou tragičností vyvažuje až nadměrné štěstí zmíněného manželského
páru a vytváří tak v rámci snímku zřetelný kontrast, ilustrující
široké rozpětí možných podob lidského stárnutí.
„Režisér do svého snímku obsadil přední britské herce (řada z nich
se objevila již v jeho předchozích snímcích), známé však spíše
z televizních obrazovek a českým divákem proto zřídkakdy vídané.“
Vážnost pojednaných témat naznačuje již úvodní pasáž s epizodní
hrdinkou Janet (Imelda Staunton), kterou nelehká životní situace dovádí až
na pokraj zhroucení. Její situace však představuje jen první z řady
možných škod, jež nepřipravenému člověku mohou přinášet
přibývající léta a jejichž další podoby ilustrují osudy některých
hlavních postav. Stáří jako jedna z etap lidského života je zde dovedeno
až na symbolickou rovinu – koloběh života ve snímku ilustruje narození
dítěte a smrt Ronnieho manželky, na jeho variaci v podobě přírodního
cyklu zase upomíná rozdělení příběhu na čtyři části pojmenované
podle ročních období (ta pro změnu ilustruje motiv proměňující se
zahrady Toma a Gerri).
Atmosféru vážněji laděného snímku
dokresluje v pozadí znějící doprovod klasické hudby, jejímž autorem je
Gary Jershon, stejně jako kamera režisérova dlouholetého spolupracovníka
Dicka Popea, odvažující se detailních a syrových záběrů stářím
poznamenaných postav – například při pomalém kroužení po tvářích
přítomných v závěrečné scéně. Práce s kamerou rovněž posiluje
základní devízu Dalšího roku – autentičnost – která ovšem vyvěrá
především z kvalitního Leighova scénáře a civilního herectví dobře
vybraných představitelů ústředních postav. Jednou z mnoha velmi
autentických scén je třeba pohřeb Ronnieho manželky a následná skromná
sešlost v domácnosti čerstvého vdovce (mimochodem velmi přesvědčivě
zahraného „bradavickým školníkem“ Davidem Bradleym) – mnohým bude
jistě povědomá sešlost namíchaná z nejbližších i tváří zcela
neznámých, trapné ticho ve smutkem prostoupené místnosti či duchem
nepřítomný pozůstalý, kterého ostatní jemně navigují v nastalé
situaci.
Mike Leigh vsadil v porovnání s předešlým snímkem Happy-Go-Lucky na
vážnější notu, ani jeho nové filmové studii závěrečných kapitol
lidského života ale nechybí humor. Díky němu je Další rok snímkem sice
smutně pravdivým (nebo pravdivě smutným?), ale nikoliv depresivním.
Další rok (Another Year,
Velká Británie 2010)
Režie: Mike Leigh
Scénář: Mike Leigh
Kamera: Dick Pope
Hudba: Gary Jershon
Hrají: Jim Broadbent, Lesley Manville, Ruth Sheen, Oliver
Maltman, Peter Wight, David Bradley
Délka: 129 minut
Premiéra v ČR: 13. 1. 2011
Napsat komentář