Co my jen víme?

O co tady vlastně jde? O dokument pro americké hospodyňky? Náborový film náboženské sekty? Čistý blábol? Geniální marketingový tah? Náhodně navršený sled pohyblivých obrázků? Vzpomínky na budoucnost?

Člověk odpradávna toužil poznat podstatu všeho. Snažil se rozebrat universum na co nejmenší částice a najít tu první (někdy s nadsázkou nazývanou „Božská částice“), z níž všechno plyne. Došel k poznáním, jež ukryl do náboženských a spirituálních systémů. Jakousi náhodou tomu ale v moderní době přestal rozumět a musel začít od začátku. Dal vzniknout kvantové fyzice. Tvůrci filmu Co my jen víme? (What the Bleep Do We Know?) se pokoušejí všechny tyto struktury propojit a výsledek předat světu. Myšlenka pěkná, ale ve filmu uboze ztvárněná.

Bleep se prý od prvního promítání v malém kině ve washingtonském městě Yelm postupně a bez reklamy vypracoval na jeden z nejúspěšnějších amerických filmových dokumentů. Při jeho sledování vám ale neustále přichází na mysl otázka. Proč? Vědci, lékaři, duchovní, mystikové a hlavně Ramtha (dávný lemurský bojovník mluvící skrze tělo ženy jménem JZ Knight) v něm povídají o tématech kvantové teorie, o vědomí a závislosti na emocích, o moderním materialismu a síle myšlenky a o Bohu. Jejich poučky a názory jsou ilustrovány hraným příběhem hluché a civilizací deprimované fotografky Amandy (Marlee Matlinová z Bohem zapomenutých dětí). Ta jimi utvořenou realitou prochází a potkává různé lidi, např. chytrého černouška Reggieho. „Jak to můžeš vědět, Reggie? Čtu komiksy doktora Quanta. Každý si myslí, že jsou pro děti, ale já vím, že jsou pravdivé.“ (Doktor Quantum je komiksovou reinkarnací kvantového fyzika Freda Alana Wolfa, který dnes patří k největším popularizátorům kvantové teorie. V dokumentu vystupuje také a je asi jediným vědcem, kterému opravdu věříme.)

Docudrama Bleep se zdá být ve všech směrech špatné: střih, který s velkou pravděpodobností u některých vystupujících vedl ke změnám vyznění jejich výpovědí, primitivní a zbytečné počítačové efekty a animace, ničím výjimečné herecké výkony (oduševnělá Marlee Matlinová nestačí), nekvalitní prezentace protichůdných názorů a podivně velká koncentrace studentů a spolupracovníků Ramthovy školy osvícení (Ramtha’s School of Enlightenment; všichni tři hlavní tvůrci, neurolog Joe Dispenza, mystik Micael Ledwith, fyzik Amit Goswami a samotný Ramtha); o škole za celou dobu nepadne ani zmínka. Z dokumentu nakonec vyplývá, že pravého poznání dosáhneme jen tehdy, když se budeme chovat podle rad velkého Ramthy. „Myslím si, že jste špatní? Ne, nemyslím si to. Myslím si, že jste dobří? Ne, ani to si nemyslím. Myslím si, že jste samotný Bůh.“

Avšak stále nevíme, proč u Američanů Bleep zaznamenal takový úspěch. Že by se ztotožnili s Amandou beroucí antidepresiva? Nebo je těší poslouchat lidi, kteří urážejí Boha? Nebo prostě jen mají rádi reklamy na nová spirituální hnutí? To ví jen Ramtha.

Jana Vlasáková

.: Jiný názor :.

Vážení přátelé, tento film mě skutečně přesvědčil. Sice nevím o čem, ale cítím se po jeho zhlédnutí tak nějak osvícenějším. Nebo lepším. Duchovnějším. Hlubším. Chtěl bych vstoupit do té sekty, kterou tento film možná propaguje, ale jaksi jsem se v něm nedozvěděl do jaké. Prostě tam žádná výzva „Přidej se k nám!“ nebyla. Nic. Prázdno. Běda! Konec světa se blíží!

Základním rysem tohoto pseudo-gnostického dílka je fakt, že vrší jednu zásadní otázku lidské existence a všehomíra za druhou, ale logických odpovědí se jaksi nedostává. Efektní animace průletů jakýmisi bizarními galaxiemi se střídají s obrázky „mluvících hlav“, tedy moudře vypadajících neznámých lidí, kteří čtou na přeskáčku scénář. To vše je v odvážné tvůrčí hyperbole proloženo srdceryvným příběhem hluché postarší fotografky, která nakonec zjistí, že by ty pilule už asi jíst neměla. Návaznost mezi těmito třemi typy scén není spoutaná jakoukoliv logikou a tím se film přibližuje k formálnímu řazení scén bolywoodských melodramatů, které se dá vyjádřit úderným heslem „Muzikálový výstup se 300 tanečnicemi se dá vsunout kamkoliv“.

Tato formální mixáž je ale pouze jednou z faset multidimenzionálního přístupu autorů. Další důležitou složkou je obsah. Tedy informace. Nebo něco, co tak vypadá. Zde se autoři pevně drží osvědčeného scénáře základního díla ezoterické literatury „Jak pejsek a kočička vařili dort“. Ano, stejně jako tito guruové meziválečné „oldschool spirituální scény“ odvážně vrší jedno tvrzení na druhé, tvoříce jakýsi mozaikovitý pelmel bez jakékoliv návaznosti. Směle aplikují pravidla subatomární fyziky na náš běžný pracovní den. Na základě toho, že člověk má vzpomínky, postulují existenci paralelních vesmírů. Vrhají se neohroženě do takových oblastí, jako je New Age spritualita, teorie superstrun, problém přílišné konzumace alkoholu na polských svatbách, kanálové přenosy vědomí, finesy moderního basketbalu, endogenní morfiny, patlání zubní pasty po umyvadle, časoprostorové brány, ovlivňování vzhledu molekul vody lidským vědomím, partnerská nevěra, sex, drogy, rock´n´roll a následná smrt a také do mnoha dalších oblastí, které se do této recenze prostě nevejdou.

Také si myslíte, že tento spirituálně-ezoterický guláš nemůže dávat žádný smysl? Já si to také myslím, ale autoři filmu jsou evidentně zcela přesvědčeni o své pravdě. Bohužel nám ji ale jaksi opomenou sdělit. Takže po více než dvou hodinách divák odchází z kina zcela spirituálně rozdychtěn, leč neuspokojen. Chtěl by něco udělat, nějak se duchovně zlepšit, nějak změnit svou mrzkou existenci, někam vstoupit nebo z něčeho vystoupit, ale od tvůrců se nedočkal žádné rady. Vlastně se mu jenom dostalo informace, že „všechno je jinak“, ale to už od dob prvního Matrixu samozřejmě ví. Stojí tedy na dalším rozcestí své duchovní cesty, osamocen, beze směru a intergalaktická síla Osudu ho nutí k zásadnímu rozhodnutí, ke konečnému rozuzlení toho největšího dilematu naší existence a celého vesmíru:

{youtube}m7dhztBnpxg{/youtube}

Co my jen víme? / What the Bleep Do We Know? (USA 2007)
Režie: William Arntz, Betsy Chasse, Mark Vicente
Scénář: William Arntz, Betsy Chasse, Matthew Hoffman, Mark Vicente
Kamera: David Bridges, Mark Vicente
Hudba: Christopher Franke
Střih: Jonathan P. Shaw
Hrají: Marlee Matlin, Barry Newman, Larry Brandenburg
Délka: 109 minut
Česká premiéra: 3. 4. 2008