Brüno

Čauves, Ich bin Brüno, Holub míru.
Nerad mluvím sám o sobě und stejně už asi všichni znáte, že ich bin
největší rakouská gay celebrita od Arnolda Schwarzeneggera. Teď je mi
19 let. Ich bin Kozoh a umím nekakat šest dní po sobě – osm když jsem
zamilován. Also dokážu hladce vstupovat do vody, obdržet masáž a
vyprázdnit žaludek jakýmkoliv koncem. Toužím po životě, jaký mají
všichni normální Rakušani: postavit dům, pod ním sklep a v něm vychovat
rodinu.

Bruno vždy byl super cool und trendy. Ich bin první Rakušan
s bulimií – v roku 1987, tři léta před Dianou. Nyní na FunkyZeit
sledován skoro 7 % gay bělochů mezi 17 a 23 let z celého
Šlesvicko-Holštýnsko v Tyrolu. (převzato z www.bontonfilm.cz)

Dokud měl rakouský módní redaktor Brüno
mladého milence a práci v televizi, byl spokojen. Když o všechno přišel,
rozhodl se odstěhovat do Los Angeles a stát se hvězdou. Jak se ale člověk
stane slavným? Natočí film? Nafotí šokující snímky? Oddá se charitě?
Dokud na to Brüno nepřijde, slavným se nestane. A dokud nebude slavným, tak
si nevrzne. Pokud po Boratovi zůstaly ještě nějaké nedotčené hranice, pak
je Brüno stoprocentně bourá jako buldozer, i když perfektně opálený,
dokonale depilovaný a oblečený do kožených šortek. Cohenův humor přešel
od provokativního a drzého k naprosto úchylnému, a konzervativní a de
facto homofobní jádro pod rádoby liberální maskou americké společnosti je
pro jeho fórky živnou půdou. Stejně jako v případě Borata si Cohen
prostě dělá prdel z Američanů. Tentokrát se zaměřuje na postoj
společnosti k homosexualitě (Borat si střílel krom jiného
z východoevropských přistěhovalců), a tím, že místy naráží na odpor
(náboženští představitelé ‚léčící‘ homosexualitu), otevírá
veřejnou diskuzi. To ale zřejmě nebude jeho hlavním záměrem, film Brüno
má hlavně bavit. A baví. Alespoň občas.

Snímek není nijak dlouhý, má necelých
devadesát minut. Ty se tu a tam dost vlečou. Film postrádá jakýkoliv děj,
jde spíše o sled skečů. Má to své dobré i špatné stránky, které
stojí a padají s komediálním talentem živlu jménem Sacha Baron Cohen.
Jeho nové alter ego Brüno se především neustále snaží šokovat
explicitní erotikou, která ale dlouho bavit nemůže, přeci jenom
třesoucímu se zadku se nedá smát hodinu a půl. Stejně jako Borat je Brüno
koncipován jako kombinace inscenovaného dokumentu, kdy je vše předem
domluveno, a bezprostředních reakcí nachytaných lidí, kteří jsou bez
vědomí, že se stali obětí komika. Ti pak po šikovném sestříhání
(někdy i bez toho) vypadají jako idioti. Jako například modelka, která
své povolání s Brünem probírá jako nejtěžší povolání na světě,
„obzvlášť když se musí při chůzi na mole i otočit.“

Brüno je zkrátka exot, kterého by si
diváci, pominou-li zbytečně se opakující narážky na sex a Hitlera, mohli
zamilovat. Film trpí tím, že jej už od začátku provází kampaň, která
slibuje něco šokujícího a úplně nového. Samotný film bohužel zase
taková bomba není. Trailer například obsahuje ty největší vtipy
z celého filmu, a divák už pak není tolik překvapen.

Některé fórky, ať už domluvené nebo nedomluvené, působí jako
kulomet. Drsný humor v kombinaci s Brünovou natvrdlostí a děsivou
němčino-angličtinou je velmi provokativní kombinace. Nejvtipnější gagy
(blondýny mluví o charitě v Dárfúru, hummus versus Hamas, věštecký
orál s Milli z Milli und Vanilli, dětský casting na focení nacistů) se
mísí s trapnějšími momenty (nahé stanování, mluvící penis). Šmrnc a
vtip má určitě závěrečný song a klip, kde se objeví Elton John, Bono,
Chris Martind z Coldplay, Snoop Dogg a Sting. Na Brüna určitě stojí za to
jít. Jen od filmu nečekejte příliš a nepouštějte si před ním
Borata.

{youtube}fv3QMs3-ieg{/youtube}

Bruno (Bruno, USA
2009)
Režie: Larry Charles
Scénář: Sacha Baron Cohen, Antony Hines, Dan Mazer, Jeff
Schaffer
Kamera: Anthony Harwick, Wolfgang Held
Hudba: Erran Baron Cohen
Hrají: Sacha Baron Cohen, Gustaf Hammarsten, Clifford
Banagale, Josh Mezera, Chibundu Orukwowu, Bono, Elton John, Snopp Dogg, Sting,
Paula Andul, Harrison Ford
Délka: 83 minut
Premiéra v ČR: 6. 8. 2009