Další ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech už před několika dny začal. Po ulicích se opět potuluje mnoho lidí od filmu, novinářů nebo prostě jen filmových fanoušků. Právě díky té poslední kategorii je ale filmový festival v Karlových Varech odlišný od těch ostatních. Tím, že může mít na filmy přístup každý, kdo se hodlá prát o lístky, si festival vytvořil jedinečnou atmosféru, kterou jinde neokusíte. Bohužel tento rok to ale vypadá, že řadový „baťůžkář“ už pro vedení festivalu začíná znamenat víc než kdokoliv jiný.
Nepříjemně nás totiž překvapili už uvaděči u prvního z filmů, o kterém jsme chtěli poreferovat. Mike a Hank, dvojice kamarádů, kteří se živí jako velikonoční králíčci, toť ve zkratce náčrt vyšinutého děje, kterému jsme nemohli odolat. Před nafukovacím kinem Espace Dorleans jsme se ale dozvěděli, že se na pokladnách prodává více lístků, než je samotný sál schopný pojmout, a navíc pokud člověk přijde méně než pět minut před projekcí, nejenže jeho místo propadá ostatním, což bylo obvyklé a vcelku pochopitelné opatření i v minulých letech, ale takový divák si může svůj lístek strčit někam, v tu chvíli má větší sílu běsnící horda filmových fanatiků než jedinec s oprávněným vstupem v rukách. Kinosál Espace Dorleans tak hned při našem prvním pokusu nedostál svého přídomku – opravdu není nafukovací…
Do Espace Dorleans jsme se tedy pokusili podívat na druhý pokus, tentokrát na krátké filmy ze sekce Zaostřeno na Nizozemsko. V sále ale po dobu projekce třikrát shořel film a podle slov uvaděče, který se nám na konci omlouval, se zdejší promítač lekl, namotal si prst do promítačky a poranil se tak, že to spraví pět drobných stehů.
Shodou okolností jsme druhý den navštívili dokumentární snímek Cvičitel brouků, který pojednává o Ladislasovi Stareviczovi, neznámému zakladateli loutkového animovaného filmu. Už v roce 1910 šokoval diváky oživlým hmyzem, který hrál v jeho krátkých filmech. Nás ale překvapil především tím, že ve snímku Starevicz sfingoval stejné shoření filmové pásky, jako jsme měli možnost vidět v minulém dni. Dozvěděli jsme se, že dříve byly požáry v ještě nedokonalých kinech opravdu běžné, občas dokonce uhořel i nějaký ten divák. S naší vzpomínkou na zážitek z minulého dne se tak krásně prolnul i den následující.
Pokud tedy můžeme nějak zbagatelizovat dosavadní pocity a dojmy z průběhu celého letošního festivalu, minimálně výběrem snímků je 43. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary mnohem optimističtější. O něco méně optimistická je organizační stránka festivalu, ale to se snad ještě změní…
Galerie{gallery}nekultura07/film/Karlovy_vary_2008/1clanek/galerie/{/gallery}
Napsat komentář