Že už to skutečně hoří, pochopili návštěvníci Patnáctého
ročníku mezinárodního festivalu dokumentárních filmů hned druhý den, kdy
během několika málo minut za doprovodu hustého, šedého dýmu beze zbytku
shořel festivalový stan. „Kde teď budou festivalové pařby?“ obcházeli
jeho ruiny zoufalí návštěvníci. Že se jedná o skutečný problém,
dokázala i pohotová obhlídka ředitele festivalu Marka Hovorky. „Pařby
budou!“ pravil, a jak řekl, tak se taky stalo.
Poté, co byly tímto příslibem primární potřeby většiny
návštěvníků ukojeny, jejich pozornost se mohla přesunout k věcem
zásadnějším. Třeba festivalové výzdobě. „Vy jste z festivalu?
A víte, proč je na Prioru ta bílá plachta?“ tázala se nás před vstupem
do akreditačního centra zjevně rozhořčená starší dáma. „My nevíme,
zeptejte se ředitele,“ snažili jsme se ji odbýt. „A že to je
vyhozených sto tisíc asi taky nevíte, co?“ přitvrdila. Potvrdili jsme, že
skutečně nevíme. Dáma se tak zřejmě utvrdila v názoru, že jsme
skutečné nuly a se zvoláním „zeptejte se Mirka, jestli mi nevěříte,“
nakvašeně odběhla. I takhle může vypadat nefalšovaně autentické
festivalové přivítání.
To, co zbylo z festivalového stanu
Pařby budou, i když není stan. Prior zakryli za sto táců. To hlavní
už víme. Nastal čas zajímat se o filmy. A jelikož není v možnostech
festivalového návštěvníka zhlédnout vše, co by chtěl a měl, soutěžní
sekce Česká radost byla jasnou volbou. Jak letos vypadala? Podle poroty,
která v závěru udělila hlavní cenu dokumentu Martina Marečka Pod sluncem
tma, byla silně předimenzovaná. „Těch filmů bylo do jedné soutěže
vybráno zbytečně moc. O vítěze jsme se přeli šest hodin,“ uvedla
vyhlášení cen porota, kde zasedlo i duo loňských vítězů za film Ženy
SHR Ondřej Provazník a Martin Dušek. Jelikož ale i ostatní soutěžní
sekce obsahovaly čtrnáct (Mezi moři), šestnáct (Opus Bonum), a dokonce
třicet čtyři (Fascinace) dokumentů, to, co porotě skutečně vadilo, nebyl
ani tak vysoký počet, jako spíše nevyrovnaná úroveň snímků.
Martin Mareček napjatě čeká na vyhlášení
Které z nich se podle poroty do výběru dostat neměly, nevíme. Které
ocenila, ano. Kromě již zmíněného Marečkova filmu, který sleduje dvojici
českých rozvojových expertů na jejich poslední misi v Zambii, věnovali
zvláštní ocenění „za jiné pojetí filmu“ videoartovému počinu
31 konců / 31 začátků umělecké skupiny Rafani. Již bez ceny, ale
s velkým uznáním jmenovali další dva snímky – Rock života režiséra
Jana Gogoly ml., který sledoval roční znovuzrození rockera Oldy Říhy
i kapely Katapult, a Vachkův více než tříhodinový kus Tmář a jeho rod
aneb Slzavé údolí pyramid. Vachek si za něj nakonec vysloužil i cenu
opravdovou, a to mezinárodní cenu Film New Europe Visegrad Prix 2011od poroty
hodnotící filmy střední a východní Evropy, a to mimo jiné za to, že
„režisér odvážně poukazuje na to, jakými způsoby může film obohatit
lidské vnímání a uvažování“. Předání proběhlo zřejmě typicky
Vachkovsky – rychle a beze slov – „Alespoň se nám díky panu Vachkovi
vrátil časový harmonogram zpět do normálu,“ hodnotil jeho počin kladně
jeden z dua Vosto5-kových moderátorů.
Ředitel programu ČT Milan Fridrich
předává cenu Martinu Marečkovi
Různorodost oceněných i pochválených filmů nesvědčí o tom, že by
porotci vyzdvihovali nějaký konkrétní styl, směr nebo sdělení. Zatímco
Rafani i Vachek natočili snímky, které jsou založené na hře s formou
skrze niž komunikují zakódované sdělení, Rock života je postaven
především na energii Oldy Říhy, kterou již zbytečně netlumí
nečekanými formálními postupy. Nejvýše oceněný snímek (dále i Cena
diváků a cena Silver Eye) Pod sluncem tma staví kromě silné a obecně
pochopitelné výpovědi i na poutavé vizualitě. Zobecnit můžeme jen do té
roviny, že české dokumenty konečně nabírají na síle, rozpětí žánrů
a stylů a že se jim začíná dostávat silnějšího produkčního zázemí,
a to buď od společnosti HBO (dále například Venku – film
o znovuzačlenění do společnosti po propuštění z vězení nebo Generace
Singles – portrét několika permanentně nezadaných mužů a žen) nebo
Hypermarket filmu. Kritika se v této oblasti snesla na hlavu České televize,
které režisér Martin Mareček po obdržení notebooku za Cenu diváků
doporučil, aby podporovala české dokumentární filmy i jinak než jen
oněmi notebooky. Jeho výzva vyvolala souhlasný potlesk a poněkud zrychlený
odchod ředitele programu ČT Milana Fridricha z pódia. Možnost podpořit
české dokumenty má nyní každý, a to návštěvou vybraných kin, kde bude
pět z nich od 2. 11. do 22. 12. promítáno v rámci akce nazvané Česká
radost v českých kinech (více na www.ceskaradost.cz). Pokud jste ještě
nikdy nešli do kina na dobrý český dokument, tak tentokrát už to
opravdu hoří.
Napsat komentář