Natočit film podle knihy je snad nejjistější cesta k úspěchu. Děj je
tím víceméně daný, takže si s ním scénáristé nemusí tak lámat
hlavu, účast diváků z okruhu fanoušků knihy je zajištěna. Tato jistota
je ale velmi ošidná. Zavděčit se skalním fanouškům s jasnou představou
o příběhu není možné, stejně jako přenést knižní příběh do
pohyblivých obrázků v nezměněné podobě.
Všichni ten pocit známe: pevnostní nadšení, že uvidíme naše
oblíbené knižní hrdiny na filmovém plátně jako „opravdové“ lidi.
Fanoušci bouřlivě diskutují o výběru herců („tak takhle teda opravdu
vypadat nemá!“) a kupují kostýmy, ve kterých půjdou na premiéru
demonstrovat svůj zápal. A pak – vystřízlivění z toho, že takhle
jsme si to v naší hlavě nepředstavovali.
Seznam nejhorších filmových adaptací by mohl být dlouhý a samozřejmě
dost proměnlivý, předkládám několik jednohubek:
Tři mušketýři. Stalo se skoro povinností každých pár
let natočit nový film na motivy této Dumasovy klasiky. Vzniklo tak pár
zábavných adaptací, ale také několik katastrof. Poslední adaptace z roku
2011, kterou má na svědomí režisér Paul S. W. Anderson, patří do druhé
kategorie: zbořit vzducholodí střechu Notre Dame de Paris je tak nějak přes
míru. Seznam špatných adaptací ale jednoznačně vede televizní film
režiséra Pierra Aknina z roku 2005 nazvaný D’Artagnan a tři mušketýři,
ve kterých se nečekaně objevuje magie a z milady de Winter je čarodějnice.
To už ani není legrace.
Eragon. Paoliniho fantasy kniha o mladíkovi, ze kterého
se stane dračí jezdec a bojuje za dobro v království, se stal bestsellerem
na celém světě. Filmová adaptace je zase jedním z největších
propadáků, a to navzdory hercům jako Jeremy Irons a John Malkovich. Bohužel
neměli co hrát. Nejenže byl příběh postavený dost podivně: scénáristé
se odklonili od knihy, nejspíš ani nečekali, že by po nich někdo mohl
chtít pokračování, a adaptaci pojali velmi volně. Ne, další díl opravdu
nikdo nechtěl.
Svět podle Garpa. Pokud má autor literární předlohy,
kterým je v tomto případě John Irving, potřebu ve svém pozdějším,
autobiograficky laděném díle (Poslední noc na Klikaté řece) psát
o spisovateli, jehož nejslavnější knihu filmaři zkazili a scénář
další knihy si radši napsal sám, o něčem to vypovídá. Svět podle Garpa
režiséra G. R. Hilla (1982) sice filmu vynesl dvě nominace na Oscara (bůhví
proč), ale k Pravidlům moštárny už Irving scénář napsal sám – a
Oscara za něj tentokrát dokonce získal.
Deníky princezny 2. Mezi adaptacemi knih pro ženy, ještě
k tomu pro teenagerky, by se našlo hodně propadáků. Většinou ale ani
samotná předloha není žádným velkým dílem. Série Deníků princezny od
Meg Cabotové se stala mezi dospívajícími hitem a první díl filmové
adaptace se také povedl – byl jiný než kniha, ale zachovával vtip a
atmosféru knihy. Ve všech směrech příjemná podívaná. Ovšem druhý díl
už úplně odbočil od dějové linie knih, přibral pár podivných postav a
překlopil se do extrémně pitomé, místy trapné roviny.
Batman a Robin. Fanoušci komiksů vědí, že natočit
kvalitní adaptaci superhrdinských příběhů je problém. Buďto se to
opravdu povede (jako třeba trilogie o Temném rytíři, případně Avengers),
nebo naopak vznikne propadák. Batman a Robin patří do druhé skupiny,
ačkoliv jde o film plný hvězd (George Clooney, Arnold Schwarzenegger, Uma
Thurman a další). Když už zmiňuji Batmana: v připravovaném filmu Batman
vs. Superman bude hrát Ben Affleck, a to ke značné nevoli většiny
fanoušků předchozích zpracování, kteří si Afflecka pamatují z jiného
komiksového propadáku, adaptace Daredevila.
Kvalita, kvantita… a jiná dilemata
Jak už bylo naznačeno v úvodu, za boom filmových adaptací nesou svůj
díl odpovědnosti čtenáři-diváci. Přenést ale svět knihy do toho
filmového není možné, rozhodně ne ve stejné podobě – jak natočíte
film založený na osobním vyprávění, aby se z toho nic neztratilo? Nebo
filozofickou knihu, jako je třeba Sofiin svět? Současní filmaři příběhy
automaticky převádí do svého jazyka: víc akce, víc romantiky, víc
efektů. Velmi dobrým příkladem může být druhý díl Hobita (odkaz na
recenzi): Filmaři rozdělili útlou knížku do tří částí a natáčí
filmy podle osvědčeného receptu, jaký použili u Pána prstenů, bez ohledu
na to, zda se k tomuto příběhu hodí. Uměle přidali romantiku (a milostný
trojúhelník, který vytvořili, je všem k smíchu), pořádnou akci,
patetické řeči. Tolkien by se divil, co se stalo s pohádkou, kterou
původně vyprávěl svým dětem.
Rychle a někdy i zběsile
Abychom ale byli spravedliví: občas se i jinak pojatá adaptace knižních
příběhů velmi povede. Jedním příkladem za všechny může být novodobá
série o Sherlocku Holmesovi, zasazená do současného Londýna, která
vyvolala svojí kvalitou a inteligentním zpracováním doslova diváckou
hysterii.
Autoři knih z filmů každopádně těží, ať už jsou dobré, nebo
špatné (v tom případě se proti nim aspoň můžou radikálně vymezit).
Film přitáhne pozornost a případně i nové čtenáře. Ukáže příběh
(i když deformovaný) těm, kdo by se ke čtení nedostali. A že těchto
lidí přibývá – podívat se na dvouhodinový film bude vždy
pohodlnější než strávit několik večerů s knihou a ještě si u něj
vyřídíte emailovou poštu. Filmové adaptace tak víc sedí zrychlujícímu
se tempu života.
Knižní, nebo filmový svět?
Ať už se nám to líbí, nebo ne, Hollywood je zamilovaný do adaptací
knih. Stačí se podívat na uplynulý rok: Nadějné vyhlídky, muzikál
Bídníci, fantasy filmy pro mládež jako Nádherné bytosti, Hostitel nebo
Město z kostí, variace na Čaroděje ze země Oz, detektivka Hypnotizér nebo
původně komiksový Thor… a ve výčtu by se dalo pokračovat. Zhruba
polovina těchto filmů je hodnocena jako průměrná, případně
podprůměrná, tvůrci přesto s maratonem pokračují. Na tento rok se
chystá třetí díl Hobita, Hvězdy nám nepřály podle Johna Greena,
komiksoví hrdinové Kapitán Amerika a Amazing Spider-Man, variace na Krásku a
zvíře, Hornbyho Dlouhá cesta dolů…
Máme se tedy na co (ne)těšit. Přinejhorším rozšíříme seznam
filmových „propadáků“ o pár dalších položek.
Napsat komentář