Sedmý festivalový den jsem se konečně přestal věnovat jen filmům a pozdní večer si zpestřil i divadelním představením. Jen si vyčítám, že jsem se nestihl vykoupat v bazénu hotelu Thermal (dříve nic nestál, teď s festival kartou stojí dvacku) a také už mi někdo ukradl vyhlédnutý plakát Angel-A. Jak jsem říkal, kdo dřív přijde, ten dřív mele. To platí i o sedadlech v promítacím sálu.
Rozhodl jsem se trochu prospat, samozřejmě na úkor zítřejších lístků. Takže počítejte trochu s tím, že další den bude hlavně o tom, jak jsem někde stál frontu, pral se s diváky o sedačky a přebíhal z jednoho sálu do druhého.
Zašel jsem si až v 13:30 na soutěžní snímek Cestou necestou. Byla to moje první návštěva kinosálu hotelu Pupp v letošním roce. Nebojte, v ničem se nezměnil, všechno zůstalo při starém. Příběh snímku byl natočen podle skutečné události, kdy devítiletý delikvent Juan Carlos terorizoval se svojí bandou celé město. Pomoci mu dokázal až vychovatel z nápravného zařízení a z Juana Carlose se tak stal známý a dobrý automobilový závodník.
Z Puppu jsem měl asi jen půl hodiny na to, abych se svojí přítelkyní přeběhl do hotelu Thermal. Před Kongresovým sálem už seděly spousty lidí, doufajících, že budou moci, stejně jako já, zhlédnout animovaný film Renaissance. Měli jsme štěstí, hned jak jsme doběhli, všichni se zvedli a kromě uličky pro diváky s lístky tak vytvořili neprostupnou bariéru. Bohužel se ale mé přítelkyni udělalo špatně z běhu, hladu a nedostatku vzduchu mezi lidmi a můj kamarád, který mi hodinu a půl držel místo, se tam pak nedostal. Asi jsem moc drzý, nebo vím, kam se hnout, abych se dostal co nejdřív ke vchodu.
Film se odehrával v budoucnosti, přesněji řečeno v roce 2054 ve Francii, kde má obrovská korporace jménem Avalon pod palcem prakticky celou Paříž. Jednoho dne je unesena nepostradatelná vědkyně a důstojník Karas ji musí najít. Samozřejmě zjistí, že případ je mnohem důležitější, než se ze začátku zdá, a bude se potýkat i se samotnými hodnostáři Avalonu, kteří mají v případu také prsty. Takže nijak nová zápletka, jen opravdu originálně zpracovaná, hlavně co se týče grafické stránky a reálií Paříže v budoucnosti. Film bývá často srovnáván se Sin City, možná proto jsem u něj mohl alespoň v určitých chvílích vypnout své mozkové závity a nechat se unášet především vizuální podívanou.
Posledním filmem, který jsem navštívil byl Liv. Ano, pro ty, kteří můj deník sledují od začátku, přikyvuji hlavou, přesně ten film, který jsem chtěl v prvních dnech tak vidět. Bohužel zklamal má očekávání a ze zajímavé zápletky, kdy dcera podvede svoji vlastní matku s jejím milencem, nevzniklo nic, co by stálo za větší pozornost. Příběh snímku je rozmělněný a bez jakéhokoliv spádu, který je ke konci příběhu tak potřebný.
Cestou domů jsme potkali průvod herců. Dostali jsme letáček, kde nás zvali v deset hodin večer na svoje divadelní představení. Hráli Nejvyšší oběť od Jiřího Wolkera a Šest zamilovaných od Alexeje Arbuzova, takže o "komunistické vtípky" nebyla nouze. Nejvíce nás ale všechny dostala situace, kdy jsme pozorně sledovali pod Chebským mostem představení a najednou se shora ozvaly úlevné zvuky a "pániiii, to je vejškaaaa" za doprovodu čůrku, který za námi dotyčná osoba poslala.
S obdivem musím uznat, že to herce ani trochu nerozhodilo. Zhýčkaní návštěvníci Národního divadla by se nejspíš nudili, nebo spíše utekli před tím, jak celá scéna, ale i místa k sezení vypadaly nuzně. Dokonce mezi diváky bylo i pár opilých bezdomovců. Naštěstí ale nebyli agresivní, a tak jsem mohl v klidu přežít večer a dočkat se dalšího rána.
.:Předchozí den::Další den:.
Napsat komentář