Jaké bylo letošní zahájení Mezinárodního festivalu dokumentárních
filmů v Jihlavě? A co vlastně tento rok čeká jeho návštěvníky?
Odpovědi na tyto otázky lze získat buď po příjezdu na místo, nebo
snadněji z pohodlí domova přímo tady na Nekultuře.
„Dobré ráno,“ zaznělo od otlačených dobrovolníků do ztichlého
press centra jihlavského festivalu, odkud píši tyto řádky. Včerejšek byl
totiž oficiálním startovním dnem nejen po stránce filmové, ale
i organizační. Někteří po sedmnácté v řadě, jiní zas úplně poprvé
uvidí nejvýznamnější filmovou přehlídku dokumentárních filmů, kterou
střední Evropa nabízí.
Foto: Antonín Matějovský, Štefan Berec
Kolem osmé hodiny večerní se hlavní pozornost festivalových
návštěvníků upínala na tzv. DKO, které je kromě OGV hlavním centrem
MFDF (opravdu se tady tak mluví). V naplněném jihlavském kulturním centru
se včera uskutečnilo slavnostní zahájení sedmnáctého ročníku festivalu.
Scéna posetá kvalitní vysočinskou úrodou (namátkou – dýněmi,
patisony, jablky a mrkvemi) hned od začátku naznačovala, že se zahájení
ponese v zahrádkářském a lidovém duchu. Stejně jako v minulých letech
zajistilo solidní ostrovtip divadlo VOSTO5, které z Prahy
kromě lidových krojů a malé barytonové kapely dovezlo i pár kotoučů
jemně kruté předvolební satiry. Po tradičním zahájení z úst ředitele
a duchovního i biologického otce Marka Hovorky začaly být
na pódium zvány i osobnosti, bez kterých to takzvaně (bohužel) nejde.
Předvolební proklep tak absolvoval starosta Jihlavy Jaroslav Vymazal,
kulturní zástupkyně kraje Vysočina a senátor Přemysl Sobotka, který
přidal i veselou zahrádkářskou bajku.
Zahájení tradičně patří představením soutěžních bloků festivalu,
tento rok to jsou sekce: Česká radost, která představí
nejlepší českou dokumentární tvorbu. Mezi moři, jež
budou reprezentovat filmy střední a východní Evropy.
Fascinace, která nabídne současné experimentální
dokumenty a sekci Opus bonum, kterou bude mít pod patronátem
jediný porotce Craig Baldwin.
Před vždy očekávaným rautem přišly ještě dvě důležité premiéry.
Po zakončení zahájení přišel na řadu krátký animovaný snímek
výtvarnice Evy Bystriancké a Hynka Bernarda věnovaný Jihlavě.
Několikaminutový film plný rozpohybovaných vystřihovánek a
všudypřítomných ježků popsal v někdy až zběsilém tempu interesantní
historii hlavního města Vysočiny.
Dalším večerním dokumentem byl absolventský snímek Ivo Bystřičana
Dál nic. Snímek mapující posledních šest let existence a
neexistence jednoho úseku dálnice D8. Podivnou konfliktní náladu v sále
dokreslovala osobní účast ekologického aktivisty doktora Patrika a
stavbyvedoucího Pavla Lányho. Samotný dokument umocněn doslova
„národní“ atmosférou Wagnerova Tannhäusera postupně popisoval vlastně
běžný život v okolí auty přeplněných silnic, kterým měla plánovaná
stavba významně odlehčit.
Dokument však i přes svoji velkou výpravnost a řemeslně dokonalé
zpracování působil spíše jako popisné médium v konfliktu, který je již
pěkných pár let za zenitem. Zajímavou se tak může jevit jedině postava
doktora Patrika, jehož primárně ekologický problém přerostl v podivný
osobní boj a jehož jediným spolubojovníkem je paradoxně zákon. Osobně se
těším spíše na další Bystřičanův film Posledních 150 000
cigaret, který je na programu v neděli.
Pokud zde nejste, zkuste se normálně sbalit a přijet. Atmosféra
I program určitě stojí za to.
Napsat komentář