Před týdnem proběhly komunální volby v celé České republice a také
v mém domovském Hradci Králové. Samozřejmě jako většině Hradečanů mi
osud našeho města a složení jeho reprezentace není lhostejný. Jal jsem se
proto nekulturně křížkovat ty kandidáty, kteří po léta tvoří hradeckou
kulturu. Ať se velké strany tváří jakkoliv, komunální volby jsou
především o konkrétních lidech, jejichž práci vidí zdejší doslova na
každém kroku, a mohou ji proto objektivně posoudit. Současně lidé
vyjadřují svoji podporu určitému oboru, z kterého kandidáti pocházejí.
Až v další řadě následuje stranická příslušnost.
A že máme v Hradci perfektně fungující fakultní nemocnici, jejíž
bývalý ředitel se stal ministrem, koncepci dopravy vcelku vyřešenou (a
parkovacím systémem jsme se stačili nechvalně proslavit široko daleko),
přičemž zbytek dopravních staveb se řeší na vládní úrovni, voliči se
rozhodovali i podle míry působení kandidátů v kultuře. Nikdy předtím
nevyjádřili tak masivní podporu kulturnímu životu u nás. K mé lítosti
spolutvůrce největšího hradeckého divadelního svátku festivalu Divadlo
evropských regionů, hudebního festivalu Jazz Goes To Town a vernisáže pod
širým nebem Nábřeží sochařů, dlouholetý ředitel proslulého Open Airu
Alexandr Gregar obsadil na kandidátce jedno z posledních míst, takže nemohl
uspět. Mnoho šancí jsem nedával ani uměleckému šéfovi
královéhradeckého světoznámého loutkového Divadla Drak Jakubu Kroftovi,
nakonec jej ale voliči katapultovali z 13. místa kandidátky až do
zastupitelstva. Jeho otec Josef Krofta, profesor pražské Divadelní fakulty
AMU, dlouhá léta personálně spjatý též s Drakem, s ním zasedne
v zastupitelstvu také, ovšem za jinou stranu. Vcelku snadný vstup do
komunální politiky má Leoš Kučera, který se zájmy artového kina Centrál
rozhodl prosazovat na obecní úrovni a postoupil z prvního místa
kandidátky, tak jsem na něj ani křížkem neplýtval. Barvy hradecké kultury
bude hájit i publicistka Lenka Jaklová známá především rozhlasovým
posluchačům a také čtenářům jejích knih o zpěvačce a herečce Ivě
Bittové nebo sochaři Vladimíru Preclíkovi. Nakonec na péči o kulturu a
kvalitu kulinářského umění bude na městě dbát herec a moderátor Ivan
Vodochodský. Pro jeho favorizovanou pozici a především televizní popularitu
z kuchařských show jsem se jej snažil překřížkovat hercem Klicperova
divadla Františkem Staňkem, leč neúspěšně, tak jako u zástupkyně
ředitele Základní umělecké školy Střezina Jany Portykové po léta
pečující o nejmladší umělecké talenty. Někteří tedy budou nadále
naši místní kulturu podporovat ze svých současných křesel. Nevýslovnou
podporou v jejich dosavadním snažení jim může být voličská podpora
toho, čemu v tomto kulturním deníku říkáme nekultura – tedy opozici
k reprodukovatelné masové zábavě. Snaží se v nás zažehnout pocit
sounáležitosti a dávají nám zakusit hrdosti na město, ve kterém
bydlíme.
Napsat komentář