Uplynulé týdny se sebou přinesly truchlivé zprávy. V neděli
6. června zesnul Ladislav Smoljak, o čtrnáct dnů později Vladimír
Dlouhý. Mezi dvěma slavnými jmény zapadla úmrtí dvou významných
českých akademiků, neodmyslitelně spjatých s naší kulturou.
Na dubnovém setkání „Karel
Čapek – 120 let“ pořádaném v Divadle na Vinohradech přednesl
dopoledne svůj referát na téma historie vinohradského divadla a Čapka
dramatika profesor František Černý. Odpoledne se pak zapojil do
rozvášněné debaty poklidným hlasem, až všem zchladly horké hlavy.
Jasnými argumenty požadoval po dnešních divadelních tvůrcích více citu
při inscenování tradičních dramat. Diskutoval bez prázdných tlachů a
velkých emocí, přičemž dával znát, že mu na osudu českého divadla
velice záleží.
Na začátku června jsem byl během zahájení Festivalu
spisovatelů představen doktoru Vladimíru Justlovi, neodmyslitelně
spjatému s Poetickou vinárnou Viola. Měl jsem na něj spoustu otázek, také
v souvislosti s Klicperou, kterému se věnoval. Ostýchal jsem se jej ve
slavnostní chvíli obtěžovat a velice si vážil toho, že i do pozdního
věku vyhledává kulturní události a neúnavně literární život
podporuje.
Cítil jsem potřebu tyto dvě významné české osobnosti kulturního
života připomenout. Už jen proto, že při setkání s nimi mě fascinovalo,
kolik síly a energie v sobě mají, že nežehrají na nevyhnutelný úděl
stáří a do posledních sil pečují o náš kulturní odkaz.
Napsat komentář