… na Nekultuře, neznamená to ještě, že takové dílo či událost
našemu kritickému oku uniká. NEkulturní redaktor je totiž velice rozmlsaná
bytost a jeho jazýček umění ochutnává s velkou obezřetností. S ještě
větší obezřetností přemítá, zda o tom napíše. A když už píše,
leckdy nezůstane u jedné či dvou stran. Je pak na vedoucích rubrik, aby
lahodností rozjařené nebo naopak pachutí popuzené redakční labužníky
krotili v jejich výřečnosti. Nestává se totiž zřídka, že některé
recenze mají třeba více než pět stran. Jeden z mnoha žadatelů o post
redaktora mi nedávno namítl, že optimální rozsah tří stran je pro
normálního čtenáře příliš. Jenže my nepíšeme pro
„normálního“ čtenáře.
Osobně nevěřím na ekonomického démona jménem Poptávka, který musí
být ve své nenasycenosti neustále hýčkán a recenze na kulturní počiny se
mu mají servírovat v patřičných parametrech hodných nedouka či
fachidiota. Nekultura je médiem, které si svého čtenáře vychovává
k větší náročnosti a slevíme-li někdy z tohoto standardu, nenechá
čtenář na svou odezvu dlouho čekat. Jsem rád, že nejčastěji čtu vaše
nadšené reakce, které nám do redakce přicházejí, a mile mě překvapilo,
že svůj zájem směřujete k rubrikám pro náročnější,
jako jsou Rozhlasové tipy Miroslava
Ponomareva nebo Literární novinky Johanky
Pižlové. Nezaklínáme se poptávkou, naopak svobodně děláme to, co
nás zajímá a baví. A že třeba nenapíšeme o Českých lvech nebo
o předávání Cen Alfréda Radoka neznamená, že bychom na podobné
špumprnákle názor neměli.
Napsat komentář