Zkuste
hádat: Nejdříve je to brčálově zelené a stojí to tam, kde to má
správně stát. Poté se to zbarví do zlatova a začne se spekulovat, kam
s tím. Někdo prohlašuje, že to pochází z vesmíru, někdo se na ochranu
před tím hodlá opásat řetězy. Ti, kdo byli dříve pro, jsou dnes proti.
A nikdo neví, jak z toho ven. Co je to? Dáte-li si dvě a dvě dohromady,
tedy to, že se jedná o politické kouzlení v České republice, odpověď
je nasnadě. Jde o návrh Národní knihovny a spor, který se kolem něho
rozpoutal.
Kdyby Jan Kaplický tušil, jaké pozdvižení jeho extravagantní model
vyvolá, možná by se do soutěže na novou budovu Národní knihovny vůbec
nepřihlásil. Je to již rok, co jeho projekt zvítězil u mezinárodní
poroty architektů a rozdělil zemi na dvě části – jednu, která
„blobuje“ (od slova lobuje), a druhou, která „blob“ odmítá a jeho
stavbě chce zamezit za každou cenu. A tak se stalo, že se spor o Národní
knihovnu dostal až k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který má
nyní rozhodnout, zdali je architektův nárok na získání zakázky
oprávněný či nikoli. Podle těch, co „neblobují“, samozřejmě ne.
Argumentují tím, že soutěž neproběhla podle našich zákonů a rozhodnutí
poroty tudíž není závazné, neboť se nejedná o mezivládní organizaci.
Co na tom, že by šlo o světový precedens a Česká republika by si
v zahraničí uřízla pořádnou ostudu. Všichni sice vědí, že kapacita
pražského Klementina v brzké době již nebude stačit, ale než si na
Letnou nastěhovat chobotnici, to si raději pořídíme provizorní depozitář
za nějakých půl miliardy korun. A až se postaví nová, leč průměrná a
pro všechny přijatelná knihovna, potichu jej zrušíme a o proinvestované
půl miliardě budeme decentně mlčet. Ale nepředbíhejme. Drama
s chobotnicí v hlavní roli totiž pokračuje již tento čtvrtek, kdy se na
společném jednání sejdou pražští radní a architekt Jan Kaplický.
Lenka Nováková
Napsat komentář