Velká inventura podruhé v Brně

Ačkoliv je doba inventur spojená s nástupem nového roku, v brněnském
klubu Fléda se uskutečnila již na konci listopadu. Ve dnech 28. – 29. 11.
sem vtrhl „divadelní nářez“, přesněji řečeno 6. ročník putovního
festivalu nezávislé scénické tvorby Velká
inventura. Pro tento rok připravilo pořádající občanské sdružení
REPT ve spolupráci s o. s. Nová síť celkem čtyři představení a
v rámci doprovodného programu krátký seminář s diskuzí s názvem
Setkání s vizí tance.

Švejdův Sifon

Prvním „divadelním nářezem“ ve Flédě bylo autorské představení
Vojty Švejdy a Jana Kalivody Sifon – inscenace pohybující se na
hranici mezi výtvarnou performancí a divadelní zpovědí. V centru
pozornosti byl Vojta Švejda, který po dobu padesáti minut seděl za stolem
u mikrofonu a nahrával na starý kotoučový magnetofon spoustu
nastřádaných informací, kterými byl přímo přesycen a měl potřebu je ze
sebe vypustit. Nejfrekventovaněji se zmiňoval o všudypřítomném fenoménu
Imelo. S urputným výrazem konstruoval věty, až měl někdy divák pocit,
že přemýšlení je pro něj nesmírně unavující a doslova ho musí bolet.
Přestože se vyřčené věty týkaly všech možných témat, Švejda vždy
skončil u Imela. Téměř hodinu tak k divákovým uším doléhaly v jednom
kuse různé věty a pokud se po chvíli zamyslel nad jejich smyslem, zjistil,
že tam vlastně žádný nebyl. Že je to o ničem, že to byly jen žvásty.
Zhruba po deseti minutách bylo publiku jasné, že se nic konkrétního
nedozví, že ústřední hrdina ze sebe „vypouští“ informace, které
nestačil zpracovat, ohodnotit a které přerostly přes hranici únosnosti.
A zhruba v polovině představení se na scéně objevuje druhý herec, Jan
Kalivoda, který pomocí různých zvuků příležitostně vytvoří zvukovou
kulisu pro Švejdovo vyprávění. Tím však jeho úkol nekončí. Díky němu
se na jevišti objeví i další postavy. Například kouzelník
s primitivními kouzly, které diváci hned prohlédnou. Přesto se kouzelník
snaží publikum ohromit. Kdyby nic jiného, povedlo se mu alespoň diváka
pobavit a vytrhnout ze stereotypu ústředního vyprávění o ničem.
Vyprávění, které by se dalo nazvat duševním odpadem. Možná proto poté
Kalivoda na jeviště vhazuje igelitový odpad opravdový, kterým scénu zcela
zahltí. Ještě se objeví coby postava ukřižovaného Ježíše a je konec.
A tehdy jako by sám Švejda mluvil z duše diváka (nebo alespoň z duše
mé): „Co to všechno je? K čemu to je? Co to má za význam?“

Da Capo Kateřiny Stupecké

Druhý festivalový den zahájila taneční inscenace Da Capo
Kateřiny Stupecké. Představení vzniklo pro Festival Nová Evropa 2008, kde
získalo 2. cenu Jarmily Jeřábkové. V roce 2009 získala Kateřina
Stupecká za toto dílo Cenu Sazky za objev v tanci. Po návštěvě tohoto
dvanáctiminutového představení plného dynamické choreografie
vyjadřující emoční stavy protagonistky a doprovázené hudbou Kryštofa
Mařatka nezbývá než konstatovat, že Kateřina Stupecká získala všechna
ocenění právem. Byl to opravdu „divadelní nářez“.

Filigrán: Poněvadž když se řekne jedenáct…

Kateřinu Stupeckou pak ve Flédě vystřídalo domácí taneční sdružení
Filigrán s inscenací Poněvadž když se řekne jedenáct, je to, jako by
se řeklo dvanáct, a dvanáct bude brzy třináct inspirovanou povídkou
argentinského spisovatele Julia Cortázara o vyvrhnutých králíčcích a
podivné prázdnotě starého domu. Filigrán je nezávisle fungující
taneční sdružení působící v Brně od roku 1995. Za tu dobu se tvorba
souboru posunula od úhledných a precizně propracovaných tanečních kousků
až k práci s pohybem jako takovým v nejširším slova smyslu, o čemž
vypovídala i tato choreografie Veroniky Kolečkářové a Evy Navrátilové.
Ženské duo doplnil Tomáš Vtípil, autor všech zvuků a ruchů a také
interpret čteného textu. Z tanečnic vyzařovala energie, každý jejich
pohyb byl velice dobře čitelný, čistě provedený a celek krásně doplnil
i přesně vypovídající výraz Kolečkářové a Navrátilové. Asi
nejsilnějším momentem představení je jeho samotný závěr, především
jeho „šílená“ hudební složka spojená s nekonečným odchodem obou
tanečnic. Přestože představení místy vyvolávalo pocity bolesti či
odporu, vnímavý divák jím musel být nadšen.

Spitfire Company: Unicorn

Velkou inventuru zakončilo monodrama, které vzdalo poctu Samuelu
Beckettovi, jehož dílo bylo inspirací pro existenciální detektivku Unicorn
Jiřího Jarkowského v podání Petra Vaňka ze Spitfire Company. Převážná
část představení se odehrávala v hledišti mezi diváky, kteří Vaňkovi
vytvořili spoluhráče a on tak byl s nimi přímo v kontaktu. Místy až
zbytečně moc (když například upil z půllitru piva jednomu z diváků).
Monodrama Unicorn obsahovalo téměř vše, co patří k Beckettovi: hlavní
hrdina je egoista, člověk odcizený, izolovaný, plný úzkosti, nicoty či
strachu. Aby toho nebylo málo, tak monodrama obsahuje přímo i Beckettovy
repliky. Ty, které jsem poznal, byly z Čekání na Godota a z Malone
umírá. Proto mi po větší část představení v hlavě putovala myšlenka,
proč nehrát přímo Becketta. Hodinu jsem čekal, co přijde. A jak byl
stále všudypřítomný Beckett, tak jsem si po představení říkal, že jsem
vlastně čekal na Godota. Nepřišlo nic.

A několik drobností závěrem

S Unicornem nepřišlo nic, ale odešel další ročník brněnské Velké
inventury. Jak jsem již zmínil v úvodu, podařilo se představit novou
autorskou tvorbu vznikající mimo síť kamenných divadel, ale něco se také
nepodařilo. Například to, že každé představení v obou dvou dnech
začínalo minimálně s patnáctiminutovým zpožděním a i v zimním
kabátě byla divákům v sále zima. Pevně věřím, že až se bude dělat
inventura v roce 2011, bude to již lepší, a že se nás v hledišti sejde
o mnoho víc.

---

Velká inventura, Brno 28. – 29. 11. 2010
psáno z obou dvou dnů.

SIFON

Námět, scénář, hudba, autoři představení,
účinkující: Vojta Švejda, Jan Kalivoda
Scénografická spolupráce: Radka Mizerová
Světla: Jan Dörner

DA CAPO

Koncept, režie, účinkuje: Kateřina Stupecká
Světelný design: Tomáš Morávek
Hudba: Kryštof Mařatka – Astrofonia
Kostýmy: Zdena Stupecká

Filigrán, Tomáš Vtípil: PONĚVADŽ KDYŽ SE ŘEKNE JEDENÁCT, JE
TO, JAKO BY SE ŘEKLO DVANÁCT, A DVANÁCT BUDE BRZY TŘINÁCT

Choreografie a interpretace: Veronika Kolečkářová, Eva
Navrátilová
Hudba: Tomáš Vtípil

Jiří Jarkovský: UNICORN

Koncept: Spitfire Company
Účinkuje: Petr Vaněk
Režie: Petr Boháč
Scéna a kostýmy: Daniela Klimešová