Studenti katedry muzikálového herectví JAMU přijeli
s dvouapůlhodinovým Večerem tříkrálovým původně od Williama
Shakespeara. Impozantní je na něm především množství zpěvů často
kombinovaných s taneční akcí spojené činoherními party, které sdělují
děj dramatu.
© Martina Věrčáková
Po hudební stránce se nejednalo o žádné novátorství – odkazovala
nás neurčitě kamsi do časů druhé poloviny minulého století (kromě
středověkého hudebního úvodu před každou polovinou představení). Hudba
byla řemeslně dovedná, a tudíž mnohem působivější než mdlé
činoherní výstupy. Zpěvy studenti zvládali velice sebejistě, mohli
uplatnit znělost a barvu svého hlasu. Jen škoda, že pedagogové svým
svěřencům nedůvěřovali o něco více a vybavili je mikrofony, neboť
jejich pěvecký projev by obstál i bez zvukové techniky. Živý zpěv by pak
nepůsobil reprodukovaným dojmem. Většinu zpěvů doprovázel sbor do
podkresu rytmickým „pam, pam, pam“. Podkres opakující se do omrzení
vyburcoval jednoho z diváků, aby o pauze prohlásil, že ještě jedno
„pam“ a něco po nich hodí. Nebylo však potřeba nic házet, svůj
divácký postoj vyjádřila většina publika tím, že se po pauze do sálu
prostě nevrátila.
Inscenace Večer tříkrálový má totiž jeden zásadní problém –
nejde o muzikál, ale o hru se zpěvy, které divadelní tvůrci k dramatu
„přilepili“ a samotný dramatický text je velice špatně režijně
zpracován, takže se jedná o sled scének a kratičkých situací, než
o vytvoření dramatického díla.
© Ivo Kristián Kubák
Herci totiž nejsou vedeni k výstavbě postav včetně průběžného
jednání. Odříkávají naučený text bez hlubší struktury odstínů a
akcentů, a tak svými výkony jen kloužou po povrchu zdařilého překladu,
plného slovních hříček. Režisérka Jana Janěková utopila herecké akce
v nesmyslné neurčitosti. Dramatický prostor není nijak výrazně
pojmenován, pouze odkazuje na alžbětinské prázdné jeviště. To ale
vyžaduje velkou citlivost pro vystižení prostředí různými prostředky,
čemuž se režisérka vyhnula. Pouze v případě pobřeží porušila své
předsevzetí a sáhla ke světlu majáku (i v nelogických situacích) a
zvuku moře, aby navodila pocit pobřeží. Není navíc příliš jasné, kam
postavy odcházejí a odkud přicházejí. Herci tak většinu dialogů a
monologů pronášejí vkleče, vsedě, vstoje a občas dokonce i leží!
Chodí sem a tam, někdy dokolečka – procházejí se po scéně bez
většího významu jen proto, aby se hýbali (většinou chůze herců
kopíruje různé přímky pomyslně protínající jeviště, ovšem naprosto
bez žádného významového opodstatnění). Komediální postavy pak dělají
artistnější kousky – stojky, pády, přeskakování, cupitání apod.
Když herecká akce nabývá význam, jde o gesta většinou popisná a
ilustrující pronášená slova.
© Martina Věrčáková
Za frázi „velmi opatrná práce s klasickou předlohou“, jak se uvádí
v anotaci inscenace, se totiž schovala nepřítomnost režijního záměru a
bezradnost nalezení režijní koncepce. To se vyjeví nejsilněji
v závěrečné scéně, která postrádá vyvrcholení: překvapivé
zakončení je zahráno stejně jako veškerý předcházející děj.
Z anotace také plyne, že použité kostýmy by měly být klasické a
dobově propracované. Jenže podobně jako hudba velice rychle opustila
jakýkoliv historizující ráz, i někteří herci se objevili v riflích.
Vypadalo to, jako by se v šatně nestihli převléci, a jejich práci to
zbytečně znehodnocovalo. Škoda že se několikaleté úsilí studia
muzikálového herectví nezúročilo a přítomný talent studentů zůstal
přehlušen režijní necitlivostí a neumětelstvím vůči činohernímu
divadlu a komediálnímu žánru.
© Martina Věrčáková
Studio Marta, katedra muzikál. herectví JAMU:
William Shakespeare, Dada Klementová, Jana Janěková: VEČER
TŘÍKRÁLOVÝ aneb Cokoli chcete
Překlad: Martin Hilský, Antonín Přidal
Režie, dramaturgie: Jana Janěková
Výprava: Jana Janěková, Viktor Polášek
Kostýmy: Viktor Polášek
Hudba: Dada Klementová
Lightdesign: Jan Škubal
Choreografie/pohybová spolupráce: Hana Litterová
Akrobacie/šerm: Libor Olšan
Produkce: Tereza Šenkyříková
Autorské texty: Tomáš Novotný
Psáno z preprízy 14. května 2009 v DISKu, která se odehrála v rámci
festivalu Zlomvaz
Napsat komentář