Režisérský tandem SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) ve
spolupráci s choreografkou Adélou Laštovkovou Stodolovou uvedl v Olomouci
v rámci Divadelní flóry českou premiéru autorské inscenace Joke Killers,
se kterou budou reprezentovat českou kulturu na mezinárodní výstavě EXPO
2010 v Šanghaji. Autoři inscenace navázali na loňskou spolupráci
s festivalem Divadelní flóra, kdy uvedli představení Malá smrt, jež bylo
nápaditým fyzickým divadlem v přírodě představujícím divákům
každodenní namlouvací rituály lidí, kteří hledají, ke komu
vlastně patří.
Jejich nový projekt Joke Killers pracuje s motivem klaunství a postavy
klauna jako takové. Inscenační tým chtěl odpovědět na otázku: Jak
v dnešní době klaun vypadá a kdo to vlastně je? Nepříliš optimistické
výsledky tohoto divadelně-antropologického výzkumu pak na jevišti
prezentuje pětice herců – klaunů.
Autorská inscenace je založená na vlastních asociacích všech
zúčastněných a typologii charakterů, které jsou rozvíjeny
v jednotlivých hereckých etudách. Prázdná scéna, vytvořená uprostřed
šapitó, a minimum rekvizit poskytují volnost herecké a pohybové akci.
Stále se něco děje, ať už na jevišti či mimo něj v hledišti, na baru
nebo na hradbách, které lemují z jedné strany scénu. Stále někdo
vyžaduje pozornost. Postavy klaunů si permanentně předávají klaunský
červený nos jako štafetu, která jim kýženou pozornost publika poskytuje.
Je to živá inscenace, která se vyvíjí. Režiséři s herci zkoušeli už
měsíc a půl v Praze, v Olomouci pak adaptovali nazkoušený koncept na
prostředí šapitó a parku, a v Šanghaji, kam se po dvou uvedeních
přesunuli, vznikne verze pro běžný divadelní prostor.
Herci začali hrát už do příchodu diváků do šapitó. Sami stáli
v hledišti na židlích s hlavou v oprátce a vyměňovali si nahodilé
repliky na bázi asociací. Tento samotný obraz odkazoval k situaci dnešních
klaunů a naznačoval možné východisko z ní. Charaktery postav jsou
definovány jednotlivými rekvizitami, které si herci na začátku rozdělí.
Adéla Laštovková Stodolová pracuje s falešnými drahokamy velice efektně,
netypicky a hlavně invenčně. Jsou zdrojem radosti i smutku, zesměšnění
i obdivu. Andrej Polák představuje s klasickým elpíčkem hudební element.
Objevuje nová použití desky či ironizuje ta zaběhlá, přizpůsobuje
vokální projev dané situaci s přesností zadrhávající nahrávky. Petr
Vančura oslnil etudou s řízením dopravy, když k ilustraci děje použil
pouze slovo auto, což byla zároveň jeho rekvizita. Především reprízové
publikum oceňovalo jeho fyzický projev hlasitým, leckdy až hysterickým
smíchem, který jeho samotného trochu vyváděl z míry. Zuzana Stavná
s nejpronikavějším hlasem z hereckého obsazení využila možnosti
dětského kufříku překvapivě eroticky. Balonek na “líný” tenis Petra
Vrška zase atakoval publikum a bořil alespoň chvílemi hranice mezi
hledištěm a jevištěm, stejně jako jeho vtipné glosy. Jako totální vrchol
invence působila společná scénka Vrška, Poláka a Stavné a jejich
podprahové ztvárnění fenoménu sledování fotbalu v televizi jako stigmatu
české kultury. Všechny herce spojovala technická dokonalost projevu a
stylizační prvky, které prostě musely vycházet z nich samotných.
Přítomná až hmatatelná nadsázka velmi dobře ilustrovala onu trapnost a
neschopnost postav fungovat v dnešním světě podle vlastních představ.
Futuristická scénická hudba evokující melodie od J. P. Muchova a jeho
kapely Ectasy of Saint Theresa kontrastuje s folklorními písněmi, které se
staly pojítkem mezi postavami a elementem, který zpomaloval akci a nenuceně
vtahoval na scénu pocit kulturní hrdosti. Trendy kostýmy jako nedílná
součást inscenace byly atributem ozvláštňujícím zaběhlé konvence
klaunského oblečení a současně pomáhaly hercům jako rekvizity při
herecké akci.
Tvůrci představili postavu klauna ve světě, ve kterém je bezvýznamným
nástrojem vlastní existence. Soustředí se pouze na vlastní prezentaci a
touha po pozornosti přerůstá do urputnosti, která znemožňuje schopnost
komunikovat s ostatními. To je důvodem, proč se na konci aktéři vrátí do
výchozího postoje s hlavou v oprátce, a opravdu sko(n)čí. Autoři
vytvořili inscenaci, která reprezentuje novou generaci divadelních umělců
v česko-slovenském prostoru, jejichž ironie je vlastně bojem proti
strnulosti té staré. Otázkou zůstává, jestli na komerčním EXPU bude ona
ironie dostatečně viditelná?
Festival Divadelní flóra, SKUTR a Adéla Laštovková Stodolová
Joke Killers
Dramaturgie a režie: SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš
Trpišovský) a Adéla Laštovková Stodolová
Choreografie: Adéla Laštovková Stodolová
Zvuk: Petr Kaláb
Světla: Michael Bláha
Hrají: Adéla Laštovková Stodolová, Zuzana Stavná, Petr
Vršek, Andrej Polák, Petr Vančura Premiéra: 11. května
2010 v rámci 14. ročníku festivalu Divadelní Flóra, psáno z reprízy
12. května 2010
Napsat komentář