Sametový festival – Divadlo Husa na provázku

V týdnu před letošním sedmnáctým listopadem
působilo okolí a především útroby brněnské Husy na provázku jako ve stylu nějaké
bojovky zakódované šiframi 68 a 89. Kdokoliv tam v tyto „sametové“
dny dorazil, nemohl tato čísla ještě dlouho vymazat z paměti. Konal se tam
totiž Sametový festival. Festival, který všechny návštěvníky zval nejen
do místního hlediště, ale především právě do let 1968 a 1989.

Jak umělecký šéf Vladimír Morávek při zahájení Sametového festivalu
prohlásil, Husa na provázku si nepřeje být pouze divadlem, chce být
hnutím. Chce klást otázky a nabízet na ně odpovědi. Jakkoliv obecně a
možná i troufale může takové prohlášení znít, Husa na provázku svými
projekty pochybnosti bez velkých řečí vyvrací. Jedním z takových
výjimečných a nezapomenutelných projektů byl i Sametový festival
aneb S podzimem sny o jaru Transforming 68/89.

Během deseti festivalových dní se na půdě Husy i na přilehlém Zelném
trhu prolnulo tolik projektů v tolika formách a prostřednictvím tolika
osobností, že orientace v nich byla i pro účastníka nelehká (ale jak
později pochopil, nebyla nutná). Česko-německé kulturní projekty
Zipp se postaraly o to, že se v Huse mluvilo hojně německy (za všechny
uveďme třeba představení hamburského divadla Kampnagel Všechno bude
jinak). Pokračující projekt Perverze v Čechách přinesl souborné uvedení
vždy vyprodaných Lásek jedné plavovlásky s premiérou hry Cirkus Havel.
Projekt Úsvit v Čechách přivedl do Husy samotného Václava Havla, který
v průběhu diskuzního večera nastolil otázky, k nimž se bude
v následujících dílech tohoto cyklu vyjadřovat množství významných
osobností – nanesl tedy ty otázky, které si „hnutí Husa na provázku“
chce pokládat.

Že je to na jeden divadelní festival až moc zmatené? Ono to tak totiž
i bylo – Brnem se proháněly trabanty (happening Trabant sjezd), v Huse se
vyráběly lampióny, po Brně se běhalo s červenou vlajkou (na kameru
natáčel známý německý režisér), v kongresovém sále se diskutovalo do
pozdních nočních hodin (doprovázela to doléhající hudba z koncertů
odehrávajících se ve foyer), ve všech prostorách a všech denních
i nočních dobách se scházela redakce Velvet Press, která to všechno
dokumentovala. A i nějaké to divadlo bylo – z Prahy přijelo divadlo
Archa s představením Exit 89, které všechny okouzlilo (i němečtí hosté
si jej na následné diskuzi pochvalovali) a premiéru Cirkusu Havel jsme
sledovali Havlovi sedícímu v první řadě přes rameno.

Domů si všichni odnesli štosy materiálů z Prahy, Hamburku i Brna –
snad aby v tom měli trochu víc jasno. To se ale nepodařilo. Jasno v tom
měli všichni o trochu míň. A realizačnímu týmu se tak splnilo vysněné
poslání – totiž otevřít otázky a nabídnout škálu odpovědí
k české (česko-německé) minulosti a současnosti.