Před nedávnem jsme vás na našich stránkách zvali na Festival hvězd
v Redutě. Teď je načase zamyslet se nad tím, jestli se podařilo
naplnit troufalé sliby a brněnskému publiku představit špičku divadelní
režie české i zahraniční. Byl tedy Redfest tak
hvězdný, jak chtěl být?
Jedním z nepopiratelných přínosů Redfestu je,
že představil šest různých divadelních souborů se sedmi inscenacemi.
Takovou různorodostí brněnský divák rozhodně zhýčkán není. Nejednalo
se o festival tematicky nebo stylově definovaný. Jediným možným
společným tématem oněch devíti redfestových dní snad bylo divadlo
samotné.
Ačkoliv Redfest lákal
především na zvučná jména ne-brněnských hostů, ve výsledku se mohl
pyšnit hlavně vlastní produkcí Národního divadla v Brně, která
v konkurenci dokonce vynikla. Takovým zážitkem byla bezesporu premiéra hry
Marnie
režiséra J. A. Pitínského, kterou byl v Redutě festival zahájen. Text
Winstona Grahama proslavila jeho filmová adaptace Alfreda Hitchcocka, ze které
Pitínský vycházel především. Tato Pitínského inspirace se ale rozhodně
nestala slepým papouškováním Hitchcockových postupů, ačkoliv
příznačný psychoanalytický odér se představení nevyhnul. Eva Novotná
v roli Marnie excelovala ve všech extrémních polohách, které jí tato
nevypočitatelná postava nabídla, a tak přispěla ke strhující a efektní
podívané. Hororové či detektivní prvky ale dostaly dotekem režiséra
Pitínského spíše ráz jemného psychologického profilu hlavních postav a
cesty k jejich terapii.
Psychologickou sondou (avšak se zcela jiným cílem i vyzněním) se
ukázalo být i představení divadla Komedie Světanápravce.
Ačkoliv bychom se chtěli výraznějšímu srovnávání vyhnout, je nezbytné
zdůraznit, že divadlo Komedie svou inscenací výrazně převýšilo kusy
ostatních pražských divadel, která se do Brna vypravila. Středobodu hry se
úspěšně zhostil Martin Finger v hlavní roli, který dostatečně
přesvědčivě střídavě otravoval a bavil publikum a jako správný
misantrop občas vyvolával reakce nelibé a někdy soucitné. Přesto však
nepůsobil neslaně a nemastně.
To se ovšem nedá říct o inscenaci divadla Ungelt Perla Hollywoodu a já.
Ačkoliv vsadil režisér Ladislav Smoček na hvězdná jména jako Alena
Vránová a Simona Postlerová, přesto se očekávaný herecký koncert
v Brně neodehrál. První minuty se sice diváci výbornými herečkami
nechali strhnout, další průběh hry ale neumožnil ani jedné z nich
jakýkoliv vývoj, a tak se stejná gesta a obdobné dialogy ke konci
představení vyčerpaly. Inscenaci však přes tyto zásadní výhrady nelze
upřít zábavnost, kterou ocenili především ti, kdo se chodí do divadla
hlavně a především pobavit.
Takovou potřebu bezesporu uspokojil i Činoherní klub s inscenací Dámský
krejčí. Ani zde se nešetřilo na populárních hereckých osobnostech,
které místy excelovaly, ale místy zůstaly uvězněné v příliš těsné
škatulce své postavy. Tak to ale ve fraškách chodí a Dámský krejčí sám
sebe fraškou hrdě prohlašuje. Ostatně nemá na výběr. Rozjuchané
představení může místy iritovat a „náročný“ divák se může
opovržlivě uchechtávat nad tou vší předpověditelností jak z telenovely.
Přesto ale i jemu určitě (nechtěně!) ujedou výbuchy smíchu, protože
Georges Feydeau i přes její přílišnou lehkost napsal velice vděčnou hru.
A Činoherní klub se jí s (přílišnou?) lehkostí i zhostil.
Takto telegraficky bychom mohli skákat z představení na představení
ještě dlouho a Redfest by
stále nebyl popsán ve své úplnosti. Ale to důležité je, že se potvrdila
naše očekávání, která jsme vám vnucovali již v pozvánce na tuto
mimořádnou událost. Totiž že Redfest
přinesl všemožná překvapení, ale i zklamání. Přinesl spoustu
zážitků. Co ale přinesl především, byla ona pro Brno netradiční oslava
jednoho společného tématu. A tím bylo divadlo.
Napsat komentář