Pohádky určené těm nejmenším divadelním divákům jsou mnohdy
nelítostně brány jako spotřební zboží. Inscenátoři se neobtěžují
s vymýšlením něčeho speciálního, zajímavého či nového a jen rutinně
plodí nějakou tu srandu, stokrát vylouhovanou srandu. Takové to hudry,
hudry! Dramatici a inscenátoři, kteří se ve své práci soustředí na
věkovou kategorii tři až dvanáct let, jsou bráni jako ti, co neobstáli
u dospělého diváka, a nespočet agenturních divadel přežívá na tom, že
čas od času nacvičí nějaký ten dětský „špílec“ mizivé kvality se
zpěvy a tanci. Každý, kdo má jen kousek vkusu a soudnosti, padá do
mdlob – v tom lepším případě.
Pod záštitou brněnského divadla Reduta vzniklo v poslední době hned
několik povedených pohádkových inscenací, které stojí za zmínku,
z nichž poslední měla premiéru 14. března tohoto roku – Pohádka
o malém Mozartovi a velkém drakovi. Autoři Tomáš P. Kačer a Jakub Macek
zvolili téma výhradně brněnské, celý příběh se točí kolem koncertu
Wolfganga Amadea Mozarta, který se skutečně v Brně konal, a to v roce
1767 a právě v prostorách nynější Reduty. Text zpracovává i známou
legendu o brněnském drakovi, mluví dnešním českým jazykem, není
překombinovaný a nepostrádá humor. Taky se podařilo eliminovat princezny a
do pohádky zasadit nové – u dětského diváka neprovařené –
postavy.
Malý Wolfi (Pavel Gajdoš) je spratek k pohledání, do Brna nechtěl,
poprosit neumí, a když už je teda tady, všem ukáže, jaký on umí být!
Jako pupkatý tatík (Jan Grundman) zase vyniká v jedení, spráší všechno,
na co přijde, takže dobře, že potká paní Stelu (Tereza Richtrová),
místní kuchařku, bývalou tanečnici a hlavně čarovnou vílu, která mu
navaří podle libosti. A když Wolfi po večeři hledá místnost
s klavírem, aby mohl cvičit, narazí navrch v labyrintu podzemních chodeb
na krásnou vílu Redutku (Julie Goetzová). Tu by rád pojal za manželku
nenažraný a zlý drak (Barbora Milotová), co si dělá nároky i na
vlastnictví koncertního křídla… Tak zhruba takto jsou vyloženy karty
příběhu. Samozřejmě: všechno se jako správná pohádka důkladně
zaplete, aby nakonec dobro zvítězilo, Wolfi poprosil a Redutka s ním odjela
zpět do Vídně jako jeho celoživotní inspirace.
Inscenace má neobyčejný půvab. Ani jedna z jejích složek si nemusí
říkat o shovívavost, ve všech směrech jde o profesionálně odvedenou
práci. I dospělý divák je nadšen počtem legrácek a všemožných
jevištních kouzel, které dokázali inscenátoři ve vší jednoduchosti
výpravy včlenit do celku. Základem scény (Radomír Otýpka) jsou dva za
sebou stojící stoly vedoucí od portálu k portálu. Díky jejich funkčnímu
využití postavy ve vteřině mizí pryč, aby se téměř ihned objevily na
druhé straně jeviště. Sklepní prostory jsou využity i do své hloubky, a
to když se překvapivě otevře nový prostor s klavírem, který se skrýval
za černou oponou.
Kostýmní řešení (Eva Jiřikovská) vychází ze světlých a tlumených
barev – bílá, žlutá, stříbrná, zlatá –, díky kterým je pak
o moc působivější krvavě červený kostým draka. Hlavní inspirací
výtvarnice muselo být rozevláté a nadýchané baroko, v inscenaci jsou
ostatně použity i paruky, bledé líčení se zvýrazněnými červenými
tvářičkami a pihami.
Režisér Jiří Honzírek není zhrzeným a rutinním inscenátorem
pohádek. Snad právě proto přistupuje k látce s pokorou a respektem,
neponižuje ani nebagatelizuje ji, takže ve výsledku bere dětského diváka
za rovnocenného a myslícího partnera. Celek inscenace rytmizuje hudebními
vstupy a předěly ve tmě – na ty možná příště pozor, nejedno dítě
během nich začalo natahovat – inu černočerná tma…
Herci se – a díky za to – neuchylují k žádnému lacinému
pitvoření se a přehrávání, své postavy ztvárňují lehce a s nadhledem,
nechybí jim humor, dokáží uhrát někdy až běsnivé reakce dětských
diváků, ale nezneužívají je: nevyzývají děti opakovaně, aby jim
poradily, řekly, kde co je a kdo co udělal. V pevném rámci celku je pak
i místo na herecké improvizace, ale ani ty nejsou přehrané. A i když se
v inscenaci trochu zpívá, nejde o žádný muzikál pro nejmenší. Vše tu
má svou míru, své opodstatnění a funkčnost, nic není použito jen pro
okamžitý efekt.
Pohádka o malém Mozartovi a velkém drakovi je jednoduchou a dobře
vymyšlenou inscenací, která si falešně nehraje na něco, co není. A to,
co je, bohatě stačí, aby byla dobrým divadelním kouskem nejen pro ty
nejmenší.
Národní divadlo Brno – Divadlo Reduta
Tomáš P. Kačer, Jakub Macek: Pohádka o malém Mozartovi a velkém
drakovi
Režie: Jiří Honzírek
Scéna: Radomír Otýpka
Kostýmy: Eva Jiřikovská
Hudba: Jiří Starý
Produkce: Klára Mišunová
Hrají: Pavel Gajdoš, Jan Grundman, Julie Goetzová, Barbora Milotová, Tereza
Richtrová
Premiéra 14. 3. 2009
Psáno z reprízy: neděle 24. 5. 2009 od 15:00
Napsat komentář