Druhý festivalový
den přinesl roztržku mezi oficiálním zpravodajem s profesionální
šéfredaktorkou a Ostravaryšem – protestní dvojstranou Vojtěcha Varyše.
Svou provokativností stačil Varyš už první den namíchnout několik
dalších studentů a zdárně v tom pokračoval další večer. Včera večer
zazněla na jevišti Divadla Antonína Dvořáka replika ve smyslu, že každý
máme nějakého člověka, který jitří naše nervy a jehož existence nás
nenechává chladným. Pro Ostravar se jím stal Varyš. Srdečně mu přeji,
aby nenásledoval osud Yvonny, princezny burgundánské.
Václav Bartoš
Divadlo loutek: Malované na skle
Úspěšný polský muzikál ze 70. let minulého století
zpracoval slovenský hostující režisér Marián Pecko v duchu poetiky
ostravského Divadla loutek. Režisér se mohl spolehnout na umělecky vyspělý
soubor, z jehož hereckého projevu je znát nadšení, s kterým do práce
šel. Pohybově náročné scény a choreografie jsou podávány s mimoděčnou
samozřejmostí.
Malované na skle Divadla
loutek především divadelní hravost a využívá jevištních prostředků,
které diváka baví.
Jisté nedostatky se však projevily v některých pěveckých výkonech.
Mohlo jít o momentální indispozici. Působivost inscenace však nezávisí
na preciznosti podání. Sleduje především divadelní hravost a využívá
jevištních prostředků, které diváka baví, poutají jeho pozornost a
sklízí zasloužený potlesk.
Během dnešního rozborového semináře navíc zazněla výtka z úst
Petra Pavlovského na adresu organizátorů festivalu. Pavlovský kritizoval
čas, v jakém bylo představení do programu festivalu zařazeno.
Samozřejmě, že se organizátoři snaží, seč mohou, aby festivalový divák
viděl co nejvíce a jsou tak nuceni zařazovat představení v rámci celého
dne. Přesto by si však inscenace tohoto formátu zasloužila příště
lepší „vysílací čas“.
Divadlo loutek Ostrava:
Malované na skle
Režie: Marián Pecko j. h.
Scéna: Jaroslav Valek j. h.
Loutky a kostýmy: Eva Farkašová j. h.
Hudba: Kateřina Gärtnerová
Premiéra 11. dubna 2008 Psáno z reprízy 26. února 2009, která se
odehrála v rámci festivalu Ostravar 2009
Divadlo Petra Bezruče: Noc bláznů
Světelné záblesky s útržky jednotlivých výstupů na úvod
předznamenaly obrazy, které měly teprve přijít. Vypolstrovaná scéna
evokovala prostředí, kde je potřeba vycpanými polštáři tlumit projevy
psychicky labilních pacientů. V Divadle Petra Bezruče začala Noc bláznů a
nikomu ani trochu nevadilo, že bylo teprve půl druhé odpoledne. Pokračování
recenze Noci Bláznů
Komorní scéna Aréna: Šťastné dny Dany Fialkové
V Komorní scéně Aréna měly v lednu 2009 premiéru dva tituly, pod
nimiž je podepsán režisér André Hübner-Ochodlo. Albeeho drama Kdo se bojí
Virginie Woolfové? zhlédli návštěvníci festivalu Ost-ra-var ve středu,
o den později byla uvedena inscenace Šťastné dny. Pokračování
recenze Šťastných dnů
Komorní scéna Aréna: Šťastné dny
Druhý festivalový den připravila dramaturgie festivalu divákům menší
šok – po bleskovém přesunu městem ze svižné tragikomické inscenace
u Bezručů se nad nimi v Aréně zavřel téměř neprodyšný poklop
beznaděje. Pokračování
recenze Šťastných dnů
Napsat komentář