„Poslední
divadelní festival, kde se ještě diskutuje.“ Tak zhodnotil Ost-ra-var na
závěrečném semináři teatrolog Petr Pavlovský. Docházelo ale na
rozborových seminářích v ostravských divadelních klubech skutečně mezi
teatrology-pedagogy a teatrology-studenty ke kýžené konstruktivní
debatě?
Příznačné je, že ani v odpovědích na tuto otázku se účastníci
festivalu neshodnou. Názorová pluralita v hodnocení jednotlivých
inscenací, ale i smyslu celého festivalu a příspěvků v rozborových
seminářích se stala leitmotivem pěti ostravských divadelních dní.
A v koncentrované podobě se podávala k nedělnímu obědu na semináři
posledním. Ti méně skeptičtí z nás musí neustále oceňovat samotný
fakt, že diskuzím mezi divadelníky z celé republiky všeho věku a
zaměření byl prostor vůbec dán.
Jak přilákat běžného
diváka na kvalitní, i když náročné představení? Proč jsou vynikající
herecké výkony regionálních herců přehlíženy při nominacích na ceny
Thálie?
Divadelní festival ale není jen o (mnohdy žabomyších) válkách mezi
jeho účastníky. Je především o divadle. A toho kvalitního divadla se
vešlo do nabitých dní opravdu hodně. Nejvíce oceňovaných kousků se
zrodilo v Divadle Petra Bezruče, kde byl festivalový divák jeden den oslněn
formální vybroušeností inscenace, druhý komediálně osvěžen a třetí
hluboce zasažen silným tragickým příběhem. Každý z těchto dní byl
okouzlen skvostným herectvím a téměř nevyčerpatelnými možnostmi herců
od „Bezručů“. Další z pozoruhodných inscenací se zrodila v Divadle
Jiřího Myrona – byla jí Heda Gablerová v režii Jana Mikuláška, která
bude muset být přes svou kritiky oceňovanou kvalitu zanedlouho stažena
z repertoáru. Právě v diskuzích k této inscenaci se samovolně otvíraly
obecné otázky o divadle – jak přilákat běžného diváka na kvalitní,
i když náročné představení? Proč jsou vynikající herecké výkony
regionálních herců přehlíženy při nominacích na ceny Thálie (v tomto
případě Gabriela Mikulková v roli Hedy)? Jasných odpovědí se opět
nedostávalo.
„Má Ost-ra-var vůbec
ještě smysl?“ ptali se ostřílení divadelní kritici. Já trvám na tom,
ať zazní důrazné ANO!
Aby těch nezodpovězených, ale neustále se opakujících otázek nebylo
málo, uveďme ještě tu nejzásadnější: „Má Ost-ra-var vůbec ještě
smysl?“ ptali se ostřílení divadelní kritici. Já trvám na tom, ať
zazní důrazné ANO! Jistě, můžeme si stěžovat, že se do Ostravy
nepřijede na místní kvalitní divadlo po celý rok podívat téměř žádný
divadelní kritik – a je to skutečně škoda. Ale zachrání tuto tristní
situaci zrušení jediného svátku v roce, který je ostravskému divadlu
věnován? Není náhodou on sérií důkazů, že má smysl do Ostravy jezdit
znovu a znovu? ANO!
Napsat komentář