Mezi ohlasy na představení Tajemství
Zlatého draka lze jen obtížně hledat ty, které se nevěnují rozruchu
všeho druhu, který inscenace vyvolala. Jakkoliv lákavá chuť zhodnotit
všechny mimodivadelní okolnosti může být, nevypovědělo by to mnoho
o kvalitách a nekvalitách samotného představení. A těm je třeba
věnovat se především.
Tajemství
Zlatého draka Daniela Landy, Zdenka Plachého a Jiřího Šimáčka je
prezentováno jako profilová inscenace činohry Národního divadla Brno pro tuto sezonu. A na
poměry tohoto divadla se jedná o záležitost jistě netradiční – a to
především svým tématem a pompézním zpracováním, které má v kombinaci
s tradičním prostorem Mahenova divadla provokovat. A to také dělá.
Problémem je fakt, že tato provokace není příliš inspirativní. Tvůrci
prohlašují, že inscenace formuluje nové otázky a nabízí jednu
z možných cest k odpovědím na ně. Tyto otázky se ale divák dozvídá
pouze z prohlášení autorů a divadelního programu – samotná inscenace
je před ním úspěšně tají. Náznaky avizovaného přesahu lze sice místy
odtušit z některých písní Daniela Landy, které představení provázejí,
ale jako celek příliš nefungují. V tom možná vězí hlavní příčina
stížností kritiků – bez provokativních a inspirujících duchovních
podnětů, které tvůrci toužili představení vdechnout, z jejich díla
vyprchal život i smysl.
Tvůrci prohlašují, že
inscenace formuluje nové otázky a nabízí jednu z možných cest
k odpovědím na ně. Tyto otázky se ale divák dozvídá pouze
z prohlášení autorů a divadelního programu – samotná inscenace je
před ním úspěšně tají.
Téma lásky k národu jako vyústění procesu vnitřní proměny
člověka – takový ve zkratce byl inscenační záměr představení.
Přeměna necitlivého a agresivního policisty-alkoholika v 
podání Petra Halberstadta ale postrádá hlubší motivovanost a působí tak
poněkud zkratkovitě, nepřirozeně a odtažitě. Nutno ale podotknout, že to
není chybou jinak kvalitního Halberstadtova hereckého výkonu, ale spíše
neschopností ústředního detektivního příběhu tyto významy přenést.
Tajemství, které název inscenace slibuje, je v ní přítomno pouze místy
v postavě Stelly, kterou s lehce tajemným rezervovaným nadhledem uchopila
Klára Apolenářová. Ale i toto pozitivum se hroutí v momentě, kdy
dochází k dovršení proměny charakteru hlavní postavy – ve chvíli
hypnózy, která má charakter laciného iniciačního rituálu.
Ani snaha dodat
společenství Zlatého draka mystický a tajemný nádech nebyla
úspěšná.
Mezi další z pozitiv patří moderní a s prostorem Mahenova divadla
kontrastující scéna Daniela Dvořáka. Na působivosti jí bohužel ubírá
nepřirozeně se pohybující Daniel Landa, jehož písně sice působí
v rámci celku osvěžujícím dojmem, ale jeho herecký projev připomíná
spíše potlačovanou křeč. Postava Merkuria (Daniel Landa v alternaci
s Tomášem Traplem) plní v inscenaci roli jakéhosi duchovního vůdce a
vyšší síly a rozšiřuje ji tak o démonický rozměr. Ale i přes tento
pokus snaha dodat společenství Zlatého draka mystický a tajemný nádech
nebyla úspěšná. Postavy působí spíše jako loutky v rukou Merkuria
(v podání Daniela Landy převážně mechanicky rozkládá rukama) než jako
vnitřně se vyvíjející bytosti.
Detektivní příběh s prvky napětí, Landovy písně v působivém
aranžmá – to jsou důvody, pro které by se měl na Tajemství
Zlatého draka vydat ten, kdo nechce být zklamán. Bude-li ale hledat
i slibované hluboké proměny nebo duchovní osvícení, jeho představy se
nejspíš nenaplní – a to bez ohledu na osobnosti, které se na přípravě
podílely. A tak základní problém této inscenace je asi to, že se tváří
jako něco, čím pro mnohé z diváků být nemůže. To nevylučuje
množství spokojených diváků, kteří protestují proti zdrcujícím
kritikám. Jediné rozhřešení této situace tak asi je: Každému, co
jeho jest.
Landa/Plachý/Šimáček: TAJEMSTVÍ ZLATÉHO DRAKA
Režie: Zdenek Plachý
Scéna: Daniel Dvořák
Kostýmy: Linda Dostálková
Hudba: Daniel Landa
Dramaturgie: Martin Dohnal
Světelný design: Arnošt Janěk
Pohybová spolupráce: Lenka Dřímalová
Hudební nastudování: Max Wittmann
Hudební realizace: Daniel Landa,Dalibor Cidlinský
Premiéra 21. listopadu 2008 v Mahenově divadle
Napsat komentář