S letošní koordinátorkou Mezinárodního festivalu divadelních škol
SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2009 jsem se setkala deset dní po
oficiálním ukončení celé akce, pro ni ale ještě tak úplně neskončila,
nebo spíše ještě vůbec neskončila. Magdaléna Lišková je normální
kudrnatá holka a mimo to studentka třetího ročníku divadelního
manažerství na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, která
s nadhledem přiznává, že nejlepší kontakty se získávají tak jako tak
ve školním baru.
Jak se cítí hlavní koordinátorka festivalu deset dní po
skončení festivalu?
Dobře, ale hned po ukončení akce přišla prázdnota, nuda. Člověk jako by
nevěděl, co má dělat, nebo spíš věděl, co má dělat, ale najednou
nevěděl, jak s tím začít. Já bych kupříkladu měla psát diplomovou
práci. A nepíšu.
Jak se člověk stane koordinátorem festivalu?
Vyšší i nižší ročníky manažerství jednoduše navrhnou, kdo by tu
funkci mohl zastávat. A na vás pak je, jestli funkci přijmete. Celé to sice
zvenku vypadá hezky a hogo fogo, ale té práce a těch zbytečných nervů
navíc, co je s tím spojených. Koordinátor už více než rok dopředu musí
sestavit tým a začít plánovat festival, a to ten předchozí ročník třeba
ještě ani neproběhl. Ono snad nejde říct, kdy organizace festivalu
začíná a kdy končí, to se do sebe prostě volně prolíná. V tom samém
momentu, kdy děkujeme škole, že se festivalu zúčastnila, ji zveme na
další ročník a píšeme, do kdy mají odeslat přihlášku.
Takže poslední rok…?
Dá se říct, že jsem ho strávila plánováním a organizováním
Kolik ročně oslovíte škol?
V databázi máme 187 zahraničních škol, z těch jich docela dost odpoví,
ale jen málokterá pošle kompletní přihlášku. Tento rok nám jich došlo
devatenáct, což není moc. A to jsme hodně urgovali! Každá škola nabídne
svou už hotovou inscenaci, pošle DVD se záznamem, v Brně se sejde komise,
koukne se na to všechno a vybere.
Podle čeho se vybírají pozvané školy?
Hodnotí se umělecká kvalita, způsob zpracování, srozumitelnost, technická
náročnost i samotný výběr titulu. Je ale pravda, že ze záznamu na DVD se
toho nepozná tolik, kolik bychom rádi. My jsme se tento rok zaměřili na
školy, které se festivalu ještě nikdy nezúčastnily, letošním nováčkem
byla ta z italského Říma a britský Manchester.
Do jaké míry je festival prací studentů?
Supervizi festivalu dělá Blanka Chládková a Lucie Abou, s nimi vše sice
probíráme, ale práce samotná je zcela na studentech. Divadelní fakulta je
pro nás během jednání především záštitou a také nás podporuje
finančně. Letos nám pomohla trochu víc, protože i nás postihla
celosvětová finanční krize.
Existuje nějaký podobný festival v Evropě, jako je
SETKÁNÍ/ENCOUNTER?
Aktuálně ne. V Evropě jsme určitě největším mezinárodním festivalem
divadelních škol.
Jak hodnotíš letošní ročník?
Tenhle náš festival má především ukázat, jak se dělá divadlo jinde, má
vytvořit možnost výměny zkušeností. Mě třeba nějaké inscenace úplně
neoslovily, ale i tak byly úplně jinak udělané, než jak se dělá divadlo
tady v Brně.
Co se děje po skončení festivalu?
Manažerky mají týden volno. Je to ale jako pro režiséra po premiéře.
Vydá hodně energie, festival proběhne a najednou co se sebou? Já měla
stále celý ten festival v hlavě, co se musí dodělat, tak jsem s omluvou
začala všechny úkolovat. Ono je totiž nutné vypracovat závěrečnou
zprávu. A to nesmíte zapomenout, že se už zase paralelně plánuje ten
příští ročník festivalu, takže někteří analyzují výsledky
z letošního roku a už dělají něco pro ten další. Zmatek.
Kdybys měla dělat celý festival znovu?
Kdybych měla dělat celý festival znovu, spoustu toho poučena změním.
Někdo krásně povídá, a nic pak nedělá, někdo neřekne nic a je to
pracant. To jsou ale ty cenné zkušenosti. A právě kvůli nim je pro nás
organizace festivalu povinným předmětem.
Jaký byl nejabsurdnější moment festivalu?
Varšava napsala, že má osmnáctitunový kamion. Vůbec jsme netušili, co
v něm přivezou. Vypočítali jsme, že by se jim tam vešli tři průměrní
sloni. Nakonec přijeli s menším. No a jedna z mohutnějších hereček
z Manchesteru na party během tance skočila na jednu z rachitických Italek,
zlomila jí žebro.
A co příští ročník festivalu?
Doufám, že až se vrátím ze zahraniční stáže, bude už vše nachystané,
připravené a zorganizované, a když se mi bude chtít, tak se budu starat
třeba o nějaký sympatický zahraniční soubor. Na to se teda těším.
Napsat komentář