Unikátní inscenace Labutí sen o duši je svébytnou variací slavného
baletu Labutí jezero. Na známou hudbu Petra Iljiče Čajkovského však
netančí profesionální tanečníci, ale herci ostravského Divadla loutek a
handicapovaní umělci upoutaní na invalidní vozík. Inscenace má za sebou
několik repríz a představuje oslavu mladých lidí, kteří navzdory
postižení dokáží účinkovat v regulérním divadelním projektu.
Libreto k produkci Labutí sen o duši napsali Věra a Ilja Rackovi na
základě textu, který po sobě všem spřízněným a otevřeným srdcím
zanechala jejich dcera Zuzana Racková. Byla členkou taneční skupiny
Setkání, jež tvoří součást občanského sdružení na podporu umělecké
a sociální integrace občanů se zdravotním handicapem Bílá holubice.
Členy taneční skupiny Setkání jsou mladí lidé s tělesným postižením
způsobeným rozštěpem páteře či dětskou mozkovou obrnou. Pravidelné
pohybové tréninky pro ně znamenají nevšední, příjemnou a především
efektivní rehabilitaci, která jim umožňuje procvičit všechny části
těla. Handicapovaní tanečníci si účinkováním v inscenaci Labutí sen
o duši plní své divadelní a taneční sny. Přestože jsou odkázáni na
invalidní vozík, mohou se zapojit do tvůrčí činnosti a dostávají šanci
seberealizace. Ani mnohá omezení, která jejich postižení přináší, jim
nebrání, aby umělecky vyjádřili své city a přání. Prostřednictvím
výrazového tance mohou v inscenaci Labutí sen o duši prezentovat
příběh, který se dotýká všech handicapovaných – „prokletí černé
labutě“, které lidem na vozíčku bere možnost svobodného pohybu, ale
nikdy jim nemůže vzít jejich touhy a sny.
Přípravy inscenace probíhaly více než rok. Taneční skupina Setkání
se pravidelně schází dvakrát týdně; s blížící se premiérou se však
zkoušky zintenzivňovaly a postupně se do procesu zkoušení zapojovali také
herci Divadla loutek. Na dotaz, jak tato spolupráce vznikla, odpověděla
choreografka inscenace Tereza Vejsadová: „Již od vzniku naší taneční
skupiny jsme se snažili spolupracovat s profesionály, jak s tanečníky, tak
herci a muzikanty. Povedlo se nám navázat kontakt s tanečníky Národního
divadla moravskoslezského nebo se studenty herectví a tance na Janáčkově
konzervatoři. Kooperace s herci Divadla loutek byla přirozeným
pokračováním této tendence. Spolupracujeme s mnoha lidmi z různých
oborů, protože jedním z cílů naší skupiny je integrace.“
Přestože na jevišti působí propojení herců a vozíčkářů přirozeně,
úvodní zkoušky mohly být plné ostychu a nedorozumění. „Myslím, že
první reakce při setkání nás „zdravých“ s lidmi s handicapem vždy
bývají plné rozpaků. Každý se staví k situaci po svém a důležité je,
jak se s ní vypořádá. A to herci i další spolupracovníci zvládli
skvěle,“ uvedla choreografka. Ačkoli inscenace Labutí sen o duši
vypráví o nepřekonatelných hranicích, tvůrci projektu se snaží hranice
zdolávat. Neexistuje věkové ani jiné omezení, tančí všichni, kdo mají
zájem. Výkony handicapovaných tanečníků, kteří se dokáží vyrovnat
i s těžkým postižením, jsou obdivuhodné. Tereza Vejsadová popsala
vlastnosti svých svěřenců takto: „Jsou silní a cílevědomí. Mnohdy
mám pocit, že dokonce víc než spousta zdravých. Jen k projevení této
vůle a síly potřebují někoho, kdo jim tu šanci poskytne.“
Produkce vzbuzuje velké emoce. Trýzní mysl diváků a celé hlediště
často vzlyká. Mnozí handicapovaní v událostech zobrazených na jevišti
nacházejí paralely s vlastním životem, zdraví diváci jsou nelítostně
konfrontováni s bolestnou skutečností života na vozíku. „Jestli mám
být upřímná, věděla jsem, že kombinace Čajkovského hudby s tancem na
vozíku a smutným příběhem Zuzanky Rackové je šílená a drásající.
Představuje ale realitu, ve které se nachází mnozí z rodičů a dětí
postižených tímto „životním posláním“. A myslím, že právě toto
Zuzka chtěla předat nám všem,“ vysvětlila choreografka projektu.
Již nyní vymýšlí další taneční produkci, v níž se uplatní
handicapovaní: „Jsme plní sil na tvorbu dalších inscenací, ale není
vůbec snadné je uskutečnit. Potřebujete pracovité lidi s velkým srdcem a
schopné pochopení, potřebujete sílu a přesvědčení vytrvat. Je to
náročné, ale dělám to moc ráda. Odměna, kterou práce s takovými lidmi
přináší, nelze ničím jiným nahradit.“
Labutí sen o duši
Režie: Ilja Racek
Libreto: Věra a Ilja Rackovi
Choreografie: Tereza Vejsadová
Výtvarné řešení: Tomáš Volkmer
Účinkují: členové taneční skupiny Setkání a herci
Divadla loutek Ostrava
Napsat komentář