Inscenaci JAROMÍR JÁGR, KLADEŇÁK přivezlo do Divadla pod Palmovkou
Středočeské divadlo Kladno v režii Tomáše Svobody. Text, který napsal
společně s Petrem Kolečkem, představuje formou moderní zpěvohry život
hokejové legendy od jeho úspěchu na turnaji století v Naganu až po
angažmá v ruském Omsku. Ale je to trochu jiný Jarda Jágr, než
jakého známe.
Text i samotná inscenace vznikly na objednávku kladenského divadla,
které od autorů chtělo hru na téma spojené s Kladnem. A kdo je
v současnosti spojený s Kladnem více než právě Jaromír Jágr? Snad jen
„nejvýznamnější“ filozof dvacátého století Ludwig Wittgenstein.
A právě ten se Jaromíru Jágrovi začne jednoho dne zjevovat v podobě
malého chlapce a jeho matky Poldi, aby skrze Jágra dosáhl slávy a posunul
mezníky historie: „Zatímco já posouval hranice historie, tys posouval puk
za hranici modrého pásma.“ Jaromír ovšem netuší, co po něm slavný
filozof chce nebo proč se mu zjevuje, a na klidu mu nepřidá ani fakt, že se
slavní filozofové celého světa zjevují i jeho spoluhráčům
z Pittsburgu. Jágr zažívá kariérní krizi, začíná pochybovat o smyslu
svého povolání, čte dokola filozofův Traktát philosophikus logicus a je
bezradný, až nakonec na radu svých spoluhráčů, zejména kamaráda Maria
Lemieux, odjíždí do Ruska. Tam totiž tenhle problém dávno vyřešili –
bylo to sice kruté (aby ne, vždyť se jim zjevoval sám Dostojevský), ale
teď dokážou po ledě poletovat s neuvěřitelnou lehkostí. Důkazem toho
je mladý Alexej Čerepanov, kterého začne Jaromír trénovat a na ledě spolu
dosahují neuvěřitelných výsledků. Jaromír ovšem naráží na Rusko jako
svět Čechovových Tří sester – vláčný, plný snů a filozofických
úvah, zakončených zvoláním: „Do Moskvy, do Moskvy!“. Je jasné, že tu
nemůže vydržet moc dlouho. Až ke konci hry pochopí, že ho potřebuje jeho
Kladno.
Petr Kolečko s Tomášem Svobodou vytvořili vtipný obraz světa okolo
Jaromíra Jágra, obrácený však trochu naruby. Rozhodně nejde
o životopisnou hru, střípky z jeho života slepují spíše z obecně
známých, často bulvárních pravd, doplněných o informace z Branek,
bodů, vteřin (vzpomínky na Nagano, vztah s Andreou Verešovou, Jágrovy
návštěvy oficiálních večírků, sbírání Art Ross Trophy okolnosti smrti
Andreje Čerabina), ale funguje to. Pro oba autory je hlavní filozofií hokej,
který milují více než jakoukoli jinou filozofii.
Na Kladně hostuje v roli Jaromíra Jágra David Matásek. Ve zlatém dresu
znamenitě dominuje a velmi účinně táhne celé představení. Už to není
ten neustále se usmívající Jágr, který žvýká žvýkačku a dělá
silácké vtipy. Ustavičně sice salutuje (ve stylu pověstného gesta
z Nagana), značně ale ztratil na sebejistotě. Z tvrdého hokejisty,
kterého nerozhodí ani zlomený malíček, se najednou stává člověk. Vedle
Matáska se představuje celá plejáda velmi schopných herců – od Tomáše
Petříka v roli Maria Lemieux (nikdo jiný mu snad není tak podobný) přes
Danu Markovou jako Jágrovu partnerku Innu Puhajkovou až po mladého Štěpána
Benoniho, který velkou energii dává do ztvárnění Alexeje Čerepanova. Oku
diváka jistě zalahodí i Veronika Pavlasová jako Andrea Verešová –
svůdná, v negližé a s velice roztomilou slovenštinou nabízí neustále
Jaromírovi „odpočinek na střídačce“. Jaromír se však věnuje spíše
filozofii než milostným hrátkám, což je začátek konce jejich vztahu.
Kouzelně ale působí její výstupy, kdy si slovenská dračice dělá
z pověstné Art Ross Trophy květináč a při pohledu na jméno Gretzky se
diví, že se v Řecku hraje hokej.
Tomáš Svoboda pojal celou inscenaci svým osobitým stylem jako hrdinský
epos se zpěvy. Dojde tak na známé slovenské hity i zcela původní písně
Karla Albrechta, které Svoboda a Kolečko sami otextovali. Příběh
Kladeňáka Jardy Jágra si už od základu pohrává s velkou nadsázkou, ale
dává tušit, že hokej je v tomto případně opravdu ta hlavní modla,
o kterou zde běží. Nic se ovšem nesmí brát příliš vážně. Proto ty
choreografie hokejových zápasů s baletními prvky, proto ty puky
připevněné na hokejkách, proto ti Rusové hrající stolní hokej postavený
na čtyřech lahvích s okurkami. Je to možná přehnané, ale jako obraz
velmi působivé a sdílné. Celé jeviště se ve scénografii Jaroslava
Bonische proměnilo v jedno velké kluziště, na kterém se to hemží
hokejisty, postavami ze Tří sester a projdeme na něm řadu zásadních
zápasů. Dokonce nechybí ani všudypřítomný komentátor Robert Záruba a
dojde i na známou elektronickou tužku.
Jaromír Jágr, Kladeňák je velmi pěkná záležitost, ve které je
hokejová ikona nahlížena srozumitelně a vtipně. Ač je příběh protknut
filozofickou linkou v podobě Wittgensteinových citátů, sama inscenace je
určena pro jakéhokoli diváka – zejména pro hokejové fandy. Narážky a
vtipné podtexty tu má ovšem šanci pochopit každý, kdo někdy slyšel
jméno Jaromír Jágr. A každý takový divák se zákonitě musí
dobře bavit.
Středočeské divadlo Kladno
Petr Kolečeko/Tomáš Svoboda: Jaromír Jágr, Kladeňák
Režie: Tomáš Svoboda
Dramaturgie: Ilona Smejkalová
Scéna: Jaroslav Bonisch
Kostýmy: Ivana Brádková
Hudba: Karel Albrecht
Hrají: David Matásek, Tomáš Petřík, Zdeněk Velen,
Veronika Pavlasová, Dana Marková, Štěpán Benoni, Marcel Rošetzský a
další
Premiéra: 9. října 2009 v Středočeském divadle Kladno,
psáno z reprízy 5. listopadu 2009 v Divadle pod Palmovkou
Napsat komentář