Příběh prostého
člověka. Tak zní podtitul inscenace Job, která vychází ze stejnojmenného
románu Josepha Rotha dramatizovaného Martou Ljubkovou. Přistoupíme-li na
označení hlavní postavy Mendela Singera v podání excelentního Norberta
Lichého jako „prostého člověka“, inscenaci pak rozhodně prostou nazvat
nemůžeme. Naopak. Jedná se o představení, které svou silou emočně
zasáhlo nemálo ze zúčastněných.
Postava Joba ze Starého zákona v názvu propůjčuje inscenaci silnou
konotaci ještě dříve, než vůbec začne. A tato konotace není
neopodstatněná. Ústřední postava toho totiž má se starozákonním Jobem
mnoho společného – stejně jako on je Mendel Singer zkoušen ve své silné
víře v Boha tragickými událostmi, které poznamenávají jeho život až
k hranici snesitelnosti. Děj se odehrává ve dvou podstatně odlišných
polovinách, jejichž odlišnost je zdůrazněna přestávkou, během níž se
na znamení radikální změny časoprostoru zcela promění i scéna. První
polovina představení seznamuje diváka s životem Singerovy rodiny v Rusku,
s neštěstími, která ji postihla v podobě nevydařených osudů
Mendelových dětí, a zoufalou bídou, v níž se zdá zcela nemožné
přežít s chladnou hlavou. A především, nepřestat při tom všem věřit
v Boha. Tato zásadní zkouška se ještě umocňuje v druhé polovině
inscenace, která se odehrává v Americe, „zemi zaslíbené“. Ta se ale
pro hlavního hrdinu stává místem ještě mučivějším, ačkoliv jej
zbavuje sžíravé chudoby, s níž se musel vypořádávat doma v Rusku.
Muka pro Mendela Singera
sice ztratila svou hmatatelnou podobu, zato však prostřednictvím monologů
dává nahlédnout na utrpení, které prožívá uvnitř. Monology dávají
divákovi přístup do prožívání člověka osamělého, vytrženého
z kořenů svého domova a jistot, které pro něj představovala celistvá
(i když chudobná) rodina a víra ve spravedlnost boží. Především
výstupy, v nichž Singer promlouvá s Bohem anebo trpí v záchvatech
pochybností o své víře, disponují mimořádnou působivostí. Ta je ve
všech bodech představení podpořena vynikající hudbou Nikose Engonidise.
Také výprava Marka Cpina v kvalitách nezaostává za ostatními složkami
inscenace – přenáší metaforické významy, které podkreslují explozi
významů celého představení (mezi jinými jmenujme například obrovské
vědro, které představuje mateřské lůno, či snad symbolické vězení
z plexiskla ve spodní části scény).
Představitel hlavní role Norbert Lichý se stal natolik uznávaným hercem,
že jeho věhlas zdaleka překročil hranice Ostravy. Za mimořádný výkon
právě v inscenaci Job byl letos nominován na cenu Thálie. Ale přestože
celému představení dominuje, není rozhodně jediným, kdo v Jobovi
předvedl pozoruhodný herecký výkon. Ve vychladlém manželském páru jej
zdatně doplňuje Zdena Przebindová v roli Debory, která přesvědčivě
skromně představuje charakter výjimečně silné ženy, jež se obětuje pro
blaho svých dětí. Pro rozvedení jejího bezpochyby zajímavého mateřského
dilematu však v inscenaci bohužel nezbývá mnoho prostoru. Dalším
excelentním výkonem je – mezi jinými – role Menuchima v podání
Lukáše Melníka. Při sledování jeho epileptického záchvatu se hrůza
dostává divákovi až na dřeň.
Sečteno a podtrženo – vynikající text poskytl týmu Františák –
Ljubková – Cpin tolik nosných významových rovin, že jich všech nebylo
možno v rámci omezeného prostoru jednoho představení dostatečně
využít. A tak se stal Job inscenací, která ve zkratce odhaluje… příběh
jednoho prostého člověka. A ještě mnohem víc.
Divadlo
Petra Bezruče
Joseph Roth: Job
Režie: Martin
Františák
Dramaturgie a dramatizace: Marta Ljubková
Výprava: Marek Cpin
Hudba: Nikos Engonidis
Choreografie tanečních čísel: Zoja Mikotová
Premiéra 10. října 2008 v Divadle Petra Bezruče
Psáno z preprízy 27. února 2009 v rámci festivalu Ostravar
Napsat komentář