Zdá se, že filmová tvorba se pro divadlo stává čím dál větší
inspirací. Zvláštní pozornosti se těší obzvláště skandinávští
filmaři. Vedle Bergmana, který koneckonců s divadlem sám výrazně obcoval,
objevil se na našich scénách též Fin Kaurismäki (Muž bez minulosti
v Dejvickém divadle) a nejednou též dánský psychotik Lars von Trier.
Právě od něho převzal režisér Jiří Honzírek pro brněnské HaDivadlo
provokativní společenskou sondu Idioti.
Scéna HaDivadla zůstává pro inscenaci Idiotů, inspirovanou filmem
kontroverzního, leč úspěšného dánského režiséra Larse von Triera,
zcela prázdná. Jen podlaha je rozdělena několika čarami, mezi kterými jsou
napsána jména hlavních postav. Těmi je šestice mladých lidí, kteří
tráví svůj čas hrou na mentálně retardované jedince. Herci tedy civilní
polohu střídají s odpozorovanými projevy postižení, znázorňovanými
zkřivenými končetinami, trhaným pohybem a huhňavým komolením slov.
Režisér Jiří Honzírek vypráví příběh těchto „idiotů“ pomocí
krátkých scének, prokládaných retrospektivním vzpomínáním, při kterém
postavy, seřazené v popředí jeviště, projekt zpětně komentují a
hodnotí, jako by se zpovídaly samotným divákům. Scénky ukazují
především konfrontace rozjařených „idiotů“ s běžným městským
životem. Prostředí, kam vyrážejí hrdinové dělat rozruch, vytváří
vzhledem k nepřítomnosti statických kulis jen herecká akce a nanejvýš
ještě zvukový efekt (šplouchání vody při „útoku“ na plavecký
bazén). Honzírek tak účinně řeší časté přesouvání v prostoru.
K dokreslení jednotlivých situací dopomáhá i dvojice herců Maršálek a
Ludvíková ve vtipné mnohonásobné roli, například komicky nadsazených
číšníků v restauraci, do které „idioti“ zavítají.
Smysl celého bláznivého počínání vysvětluje částečně Stoffer (Jan
Grundman), vůdčí osobnost celého projektu. Ten hru na idioty inicioval
z přesvědčení, že poslední lidé v současné zkažené společnosti,
kteří se ještě nezašpinili přetvářkou a lží, jsou právě ti
mentálně postižení. Z čehož poněkud absurdně vyvodí, že pro hledání
vnitřní mravnosti bude nejlepší nalézt v sobě vnitřního idiota, za
kterýmžto cílem se vrhá bez špetky sebereflexe. Většina zúčastněných
ale přesto působí dojmem, že jim je Stofferův projekt jen příležitostí
k nevázané a kruté zábavě, míjející se s jakýmkoli záměrem. Vztahy
v takovém prostředí také začínají být postupem času řádně napjaté
a skupina se pomalu ale jistě začíná rozpadat. Je ovšem škoda, že v tu
chvíli nevidíme lépe do jednotlivých postav. Jsou sice na scéně většinu
doby, ale velké množství času stráví jen tím, že stojí a pozorují ty,
na které je právě upřena pozornost příběhu. Což souvisí s poměrně
zcizujícím, jaksi geometrickým pohybem herců. Často se například strnule
staví do jedné řady s pravidelnými rozestupy, z níž vystupují právě
jen aktivní postavy, zatímco ostatní zůstávají stát. Směřuje to sice
pozornost k jádru dění, ale nechává to velkou část zúčastněných
jaksi umrtvenou. Ve výsledku mnozí působí spíše jako křoví a je
podivné, že některé samostatné scénky jsou věnovány načrtnutí jejich
vztahů a příběhů, aniž by jim byl dán prostor k jejich dokreslení či
dovyprávění.
Dalším příkladem zcizující mizanscény je obraz hromadného sexu,
jímž vztahy ve skupině zoufale vrcholí před finálním rozpadem. Při něm
pravidelně rozmístěné dvojice zaujímají sošné pózy, v nichž za
metaforické pomoci pásků od kalhot, jimiž se ovíjejí, přísně
rytmickými, loutkově nepřirozenými pohyby znázorňují soulož. Formální,
křečovitou a vyprázdněnou, tedy přesně odrážející stav skupiny jako
takové i s jejím projektem. Obrazy, jako je tento, mají svoji sílu
i výpovědní hodnotu. Celkově je ale inscenace statická až příliš a
i občasné jevištní metafory se v té nenápaditosti trochu ztratí.
HaDivadlo ovšem s Idioty dobře navazuje na svůj repertoár, snažící se
reflektovat různé fenomény 20. století i dneška. V tomto ohledu se mi
zdá volba Trierovy předlohy přes všechny výhrady k výslednému
zpracování jako trefná. Hořký výsměch bezradnosti současných
intelektuálů, kteří se chytají nejbizarnějších myšlenkových
konstrukcí jako stébel majících je zachránit před existenciálním
utonutím, je vysoce aktuální. Obzvláště v době, kdy můžeme zaznamenat
inspirativní reakce intelektuální elity na společenské dění takřka
výjimečně.
HaDivadlo, Brno
Lars von Trier: Idioti
Autoři dramatizace: Burkhard C. Kosminski a Ingoh Brux
Překlad dramatizace: Michal Kotrouš
Úprava dramatizace a dramaturgie: Vendula Borůvková
Scéna: Radomír Otýpka
Kostýmy: Eva Jiřikovská
Hudba: Ivan Acher
Režie: Jiří Honzírek
Hrají: Jan Grundman, Petra Vajdová, Kamila Kalousová,
Marián Chalány, Marie Ludvíková, Miloslav Maršálek, Roman Blumaier j.h.,
Kateřina Dostalová j.h.
Premiéra: 20. ledna 2010 v 19:30 hodin v HaDivadle.
Napsat komentář