Brněnská inscenace Eva, Eva! je slovy tvůrců volně inspirována hrou
Gabriely Preissové Gazdina roba. Ve skutečnosti se spíš jedná
o interpretaci tématu a příběhu, který je v původním textu obsažen, se
snahou o aktualizaci do současnosti. A byla to právě aktualizace, na čem
velmi zábavná a herecky zvládnutá inscenace zadrhává.
Gazdina roba je hrou o rozdílech – majetkových, názorových,
náboženských, morálních, společenských. Přestože tohle scenáristka a
dramaturgyně Evy, Evy! bezpochyby ví, posunula děj hry do 21. století, a
tím si vymazala určité kodexy tehdejší doby a tím i kontexty významů
původního textu. Vzhledem k tomu, že v brněnské inscenaci se neřeší
víra ani jednoho z osudového páru, chybí příběhu jeden
z nejsilnějších motivů. Mánek si Evu vzít nesmí, protože si to matka
nepřeje. Nepřeje si to zdá se z toho důvodu, že Eva je chudá (i když
střídání kožených kozaček, sukýnek a kožešinový šál svědčí
spíš o opaku), a Mánkovi to stačí, aby matce vyhověl. První polovina hry
tak bohužel ztrácí většinu dramatičnosti a především silné motivy,
které určují jednání osob. Naproti tomu je druhá polovina inscenace,
s důrazem na komplikovanost vztahů jakéhokoliv století, zajímavá právě
tím, že je najednou „o čem hrát“.
Režie Janky Schmiedtové je svěží a nápaditá, ale chvílemi trošku
překombinovaná. Postavy dramatu rozčlenila do poměrně silných a jasně
definovaných typů, což podpořila společně se scénografkami Lenkou
Kosohorskou a Martinou Petrovou volbou kostýmů. Vzorná a naivní matka a
panička v domácnosti Maryška v podání Michaely Červinkové, oděné do
šatiček barvy cukrové vaty, je i především díky naprosto přesnému
výrazu herečky kouzelně připitomělá. Divák na jednu stranu naprosto
chápe, co Mánka táhne k živelné Evě, na druhou stranu se nediví, že se
mu nechce opustit ženušku, která se vzorně stará o děti a tak pěkně
maže chleba tolik zdravým margarínem. Podobně chytrá a zábavná je
i scéna pomyslné Eviny volby mezi Mánkem a Samkem, která se odehrává
v televizní seznamovací talkshow. Janka Schmiedtová se nebojí pracovat se
stupidními, už nic neříkajícími pojmy a žebříčky dnešní
společnosti. Je to sice klišé, že nesmělý a hodný ťunťa Samko
nabízející jen své srdce nemůže konkurovat pohlednému Mánkovi
s vlastním domem, automobilem a zálibou v dávání nezávazného orálního
sexu, avšak pokud se udělá vtipně, jako v případě této inscenace,
funguje. Ondřej Jiráček je jako Mánek suverénní, naprostý „top dog“,
který má už odmala to, co chce, a hodlá v tom pokračovat. I přesto
Ondřejovi do Mánka lehce prokukuje malý kluk, který zkouší, co ještě
může provést, než mu dá maminka na zadek. Co funguje méně, jsou
pohybově-voicebandové předěly, které zůstaly spíš ve fázi nápadu než
důsledné konkretizace. Zeleně nasvícená scéna Samka – vodníka a
Evy – utopené tak pro mě zůstala jednou velkou záhadou, stejně jako
Zuzka – Helenka Vondráčková. Je ale třeba podotknout, že Anna
Königsmarková, která Zuzku hraje, má hlas jako zvon. Z těchto
předělových, silně stylizovaných scén mi tak uvízla v paměti (a
zřejmě ji tak rychle neopustí) pouze vtipná přestavba v rukou pánů a
slečen businessmanů, která vrcholí přinesením Mánka a Evy na scénu.
Zřejmě nikdy mě žádná přestavba na jevišti tak mile nepobavila.
© Ivo Kristián Kubák
Přestože je scénografie inscenace velmi funkční a skvěle umožňuje
náhled do obou domácností příběhu, vizuálně nezapadá ani do období, ve
kterém se příběh odehrává, ani do sociální kasty Mánkovy rodiny. Kulisy
a rekvizity jsou jako ze 70. let 20. století a v žádném případě se
z nich bohužel nedá ani náznakem přijmout, že by zrovna v nich žila
smetánka společnosti 21. století.
Je příjemné, že v tomto Evině inscenovaném světě, který byl pro mě
častokrát nejistý a nelogický, mě příběhem a zábavou vedli herci,
opatrovnicky drželi za ruku a nepouštěli. Julie Goetzová v roli Evy je
nádherná, srší energií a jakousi silou dělat jakoby omylem rozhodnutí,
která nejsou dobrá, a přesto s ní divák sympatizuje a přirozeně jí
fandí. Juliina Eva není umíněná hrdá žena, ale zamilovaná, trošku
lehkomyslná slečna, která jen chce žít. Právě k tomu faktu je dokonalým
protikladem Samko, tedy Jan Jakubec jako zásadový introvertní učitel, který
hledá přezůvky. Stejně jako je Julie na jevišti živelná, je Jan
uťápnutý. Všemu kraluje Kateřina Dostálová, Mánkova matka a vlastně
takový J. R. (čti: Džej Ár) v sukních. Nikdo neví lépe, jak se kouří
jedno cigáro za druhým, kam na svatební cestu nebo jakým tónem nazvat milou
svého syna čubkou, než tato milující diktátorská matka.
Brněnská JAMU přijela na Zlomvaz s ne zrovna dokonalou, ale zato
zábavnou a divácky vděčnou inscenací, což je v zásadě to, co od
festivalu studentských představení očekávám. Jsem tak ráda, že mě
nezklamali, protože já se bavila a byla jsem jim za to vděčná.
Studio Marta
Anna Saavedra – Gabriela Preissová: Eva, Eva!
Režie: Janka Schmiedtová
Dramaturgie: Anna Saavedra
Scénář: Anna Saavedra
Scénografie: Lenka Kosohorská
Premiéra: 30. listopadu 2008, psáno z reprízy 13. května 2009 od
14 hod.
Napsat komentář