Festival Theatrum Kuks, jehož již čtvrtý ročník (počítáme-li ten
„nultý“) se odehrál v kulisách malebného Kuksu na konci srpna, má
díky pořadateli festivalu Stanislavu Bohadlovi již své stálé příznivce,
kterých je ovšem tak akorát, aby dokázali nenápadně splynout s běžnými
návštěvníky Kuksu, totiž turisty z Čech i zahraničí, kteří sem
hojně přijíždějí za Šporkovým hospitalem.
Novodobý obrozenec Bohadlo se v Kuksu snaží oživit odkaz hraběte
Františka Antonína Šporka, který velkolepý kukský areál na konci
sedmnáctého století vybudoval. Divadelní společnost Geisslers
Hofcomoedianten je jednou z hlavních Bohadlových zásluh. Stejnojmenná
společnost působila v Kuksu za hraběte Šporka, ale dnes se pod názvem
skrývá skupina mladých umělců, převážně absolventů Katedry
alternativního divadla DAMU. Ti v čele s režisérem Petrem Haškem
inscenují převážně barokní hry a často je uvádějí pod širým nebem.
Není od věci podotknout, že stejně jako Špork nechal své dcery překládat
cizojazyčné knihy a tím velmi prospíval dobové kultuře, tak i dcera pana
Bohadla Kateřina a syn Martin jsou v oživení Šporkova kulturního odkazu
velmi činní. Oba účinkují ve všech kusech Geisslers Hofcomoedianten a
Katka navíc překládá z němčiny a italštiny.
Letošní ročník festivalu probíhal přehladce, překrásně a idylicky.
Prvním bodem programu byla ve středu 26. srpna vernisáž výstavy
divadelních loutek scénografa, řezbáře a loutkáře Jiřího Nachlingera.
Už na ní bylo zřejmé, v jakém duchu se celé Theatrum Kuks ponese.
Všichni příchozí, převážně místní obyvatelé, překvapivě velmi
pozorně naslouchali průvodnímu slovu doc. Bohadla, který už jenom svým
krásným přednesem připomněl a všem zúčastněným nenásilně do
povědomí zasadil nejenom Sporckovu dobu, ale i jeho téměř fanaticky
láskyplný vztah k obrodě umění. Velmi zajímavá byla také již šestá
Bibliotheca vídeňského výtvarníka Abbého Libanského v nově odkrytém
sklepení Lázeňského domu. Po dobu festivalu zde byla k dispozici kniha
knih – Borgésův Aleph. Tradiční instalaci Abbé Libansky s manželkou
Barbarou osobně uvedli a až do pátku si užívali amosféru
Theatra Kuks.
Po další dny (čtvrtek 27. – neděle 30. sprna) se rozeběhl nabitý
festivalový program. V Kostele Nejsvětější Trojice, na nádvoří
Hospitalu i v Lapidáriu se starobylé zdi rozeznívaly libými melodiemi
koncertů. K vidění zde byly kupříkladu hudební ukázky P. Šefla na
barokní nástroje, jeho koncert s absolventy Božanovské dílny a unikátně
byla v Lapidáriu uvedena Vivaldiho opera Agrippo v podání Mezinárodního
souboru Hofmusici pod vedením Ondřeje Macka. Nepříliš nadšeně hodnotím
společný výstup několika pěveckých sborů a jedné jazz-rockové kapely.
Už jenom výčet uskupení, která budou účinkovat, ve mně nevzbudil
důvěru. Musím konstatovat, že oprávněně. Barock-rockovému oratoriu
s názvem Ever smiling liberty na motivy libreta T. Mörella k Händelovu
Judovi Makabejskému, které s pěveckými sbory KOS a Jitro nastudoval Milan
Motl, se nechtě podařilo vytvořit spíše jakýsi fraškovitý kýč. Tvůrci
nepřišli při inscenování tak vážného tématu na to, kde nalézt hranici
mezi strnulostí a snahou utvořit divákovi potěchu pro oči a uši. Pokud se
líbivé melodie střídají se smrtelně vážnou tváří a bezduše
recitovanými texty, do toho všeho se před přinejmenším padesátihlavým
sborem lascívně nakrucují dívky v obepnutých trikotech, tak to snad ani
dobře dopadnout nemůže a vznikne něco, co je podobné nadšeně amatérské
Lesní panně v Pecháčkových Básnících. Komediální film ze života
mediků takovou směsku žánrů i díky kontextu adaptace unese, libreto T.
Mörella k Händelově Judovi Makabejskému pochopitelně nikoliv.
O divadelní část festivalu se staral především domovský spolek
Geisslers Hofcomoedianten. Svá představení uváděli převážně
v malebných kukských exteriérech, takže měli diváci možnost zhlédnout
například italsko-českou oslavu Sporckova ptáčnictví s názvem
Uccelatrice/Ptáčnice na terase Hospitalu a později i nad kaskádovým
schodištěm na opačném břehu kukského údolí. Jindy hráli Geissleři
u sochy Sporckova Herkomanna (kvůli ústupkům dobové cenzuře označeného
za Goliáše) nebo třeba na břehu Labe. Dovoluji si prohásit, že
s inscenacemi Geisslers Hofcomoedianten celý festival Theatrum Kuks stojí
i padá. Kdyby jich nebylo, jistě by neměl tak jedinečnou atmosféru.
Divadlo pod širým nebem v tak malebném místě a navíc, když počasí
neustále přeje, to se snad slovy ani vylíčit nedá, to se
musí zažít.
Videoreportáž z 27. 8. 2009
Divadelní festival Theatrum Kuks 27.–30. srpna 2009
Napsat komentář