Brněnské Setkání/Encounter kromě úžasné příležitosti nahlédnout
do současné tvorby studentů divadelních škol ze všech možných koutů
světa včetně Jihoafrické republiky přináší možnost setkávání
s tvůrci a budoucími profesionály, kteří jsou vděční za každou
zpětnou vazbu a reakci. Setkávání hlediště s jevištěm, kdy jsou reakce
publika velice spontánní a upřímné, či dokonce setkávání osobní –
tvůrců s tvůrci či obyčejnými diváky.
Letos byly místy pro setkávání bar Trojka, již obligátní party na
Flédě a závěrečný večer v Huse na provázku a následný večírek
v Muzejce. Tam všude bylo možné potkat mladé umělce, kterým jste mohli
vzdát hold tím nejlepším možným způsobem – osobně tváří
v tvář.
K festivalu Setkání patří také festivalové lásky a někdy i pláč
při loučení s nimi. Předloni jsem se zamiloval do polského Boboka, jehož
režisér a pedagog současně působil při osobním setkání nesmírně
skromným dojmem, ač předvedl se svými studenty koncentrovanou práci
s využitím mnoha fungujících divadelních nápadů, jež sklízely
u publika úspěch a na závěr bouřlivé ovace.
Setkání Na flámu
Divácky úspěšná byla
inscenace Stoppardovy hry Na
flámu pražské DAMU, v níž byl obsažen nejen humor vyvěrající
z komediálního textu, ale i divadelní gagy, intenzita herecké nadsázky a
inscenační odvaha. V Brně se její tvůrci setkali s vřelým přijetím,
které ani v nejmenším neočekávali už vzhledem k tomu, že na žádné
pražské repríze jejich inscenace publikum nereagovalo tak živě. Snad je to
i tím, že se svým uměním nebyli nijak okatí, arogantní a že brněnské
publikum, celoročně pěstěné umělecky hodnotnými divadelními kusy,
dokáže ocenit svědomitou práci – v tomto případě především
režijní práci studenta Šimona Dominika a jeho týmu. Marně je hledala
jejich fanynka Markéta z třetího ročníku muzikálového herectví JAMU
během závěrečného večírku, byli už pryč i s oceněním pro jeden
z hereckých výkonů. Vyřizuji tedy její pozdravy alespoň touto cestou.
Součástí i ocenění
Představení hlavního programu bedlivě
sledovala také mezinárodní odborná porota ve složení Vladimír Poglazov,
Tatjana Lazorčáková, Tomasz Bieszczad a Vladimír Fekar. Ti rozhodli
o udílení cen Marty. Nevím, zda bylo festivalové šílenství tak velké,
každopádně nápis Marty jsem potkal na cestě ze Studia Marta do HaDivadla
v předvečer předávání. Za roli poťouchlé Jituš v Egressyho
Portugálii ocenění dostala Martina Krátká z JAMU – zaujala svým
výrazným hereckým výkonem a osobitým výrazem. Student DAMU Ivan Lupták
upoutal porotu podle jejích slov stylově jednotným uchopením postavy
Melichora v inscenaci Na flámu. Jeho přednostmi je však zvučný hlas a
úspornost projevu v kombinaci s příjemným vzhledem, což z něj činí
herce, jehož tvář a vystupování na jevišti se vrývají do paměti.
Dalším oceněným byl Jacek Beler za pravdivost dramatické výpovědi
v hudební inscenaci Moulin noir – anti-revue. S touto inscenací přijeli
studenti muzikálového z varšavské Divadelní akademie. Dále pak byly
oceněny inscenační počiny studentů z Budapešti a Vídně.
Sami porotci by si však zasloužili ocenění, že některá představení
vydrželi až do konce. Případem takového diváckého propadáku byl Orchestr
studentů z VŠMÚ. Předem varován, na představení jsem raději nezavítal.
Ale i to k festivalu studentů divadelních škol patří a právo zmýlit se
tu mají všichni bez výjimky. Naopak přílišný úspěch na akademické
půdě může budoucímu umělci v jeho cestě na svébitnou tvorbou
překážet.
V potu tváře
Za festivalovým hemžením
stojí organizační tým složený ze studentů produkce hostitelské JAMU. Ti
mají na starost přípravy i celý průběh festivalu – shánění
sponzorů, mediální podpory, zajištění ubytování pro umělecké soubory,
jejich doprovod po Brně, hladký průběh všech představení a
přidružených akcí, péči o novináře, festivalový zpravodaj a mnoho a
mnoho dalších činností, bez nichž by realizace takového festivalu nebyla
myslitelná. Kolik schůzek, telefonních hovorů a setkání proběhne
předtím, než se mohou diváci setkat s divadelním zážitkem?
Svou práci odvedl produkční tým v rámci výuky. Mohl ke svému úkolu
přistoupit pouze jako ke studijní povinnosti. Místo toho využil podané ruky
a naplno vplul do alchymie chystání divadelního festivalu, který nemá svým
rozsahem a dosahem v našich zemích srovnání. Překračuje totiž území
bývalého Československa. Proto se i festivalový zpravodaj překládá do
angličtiny jako mezinárodního jazyka a recenze, reflexe a postřehy
redaktorů (také studentů) se tak dostávají za naše hranice.
Produkčních úskalí se vyskytne víc než dost a ani letošní festival
jich nebyl prostý. Výsledný dojem však působí jako práce profesionálů a
festival uměleckých škol je tak v povědomí Brňanů (především těch
mladších – studentů) vryt jako kulturní zážitek, který si nemohou
nechat ujít.
Závěrem
Příští rok se před festivalem zračí dvacátý jubilejní ročník,
který vybízí k bilancování. Doufám, že se bude nejen bilancovat, ale že
se s mnohem větší péčí přistoupí k výběru festivalových inscenací,
aby z něj bylo patrné, pro které umělecké či pedagogické kvality byly
díla studentů vybrána. Současně aby zpětná vazba byla stále tak
intenzivní a třeba i intenzivnější. Aby tak přibývalo festivalových
uměleckých lásek a příjemných diváckých setkání.
Napsat komentář