Experimenty mi nevadí, naopak – není nad to, když někdo dokáže
odvážně a promyšleně zčeřit hladinu českého divadelního rybníčku. Na
druhou stranu ale musím uznat, že člověku udělá radost i to, když mu je
jako divákovi naservírován kousek ve své podstatě klasický, stylově
čistý a bohatý na prvky, jež ten který žánr vyžaduje.
Charleyova teta Brandona Thomase v Městském divadle v Brně je
inscenací, která se nesnaží být ničím víc, než čím je, a to jí je ke
cti. Nikde se nepředstírá, že přihlížíme zpřítomnění velkých
myšlenek, přelomových okamžiků lidstva nebo novému konceptu pohledu na
život. Ale taky se tu nic nebagatelizuje: v rámci žánru situačně
konverzační komedie je velmi důležité, aby se všechno pěkně zapeklitě
zamotalo, postupně a hodně košilatě rozmotávalo a aby to všichni kolem
mohli s lehkostí, nadhledem a humorem komentovat, samozřejmě oblečeni do
pěkných – v tomto případě secesí inspirovaných – kostýmů! Jak
nostalgické!
Brněnskému publiku už známý režisér Gustav Skála se soustředí
především na vystavění a vypointování jednotlivých situací, nebojí se
text obohatit o současné bonmoty a nově vymyšlené dvojsmysly, nechává
hercům prostor také pro vlastní improvizaci. O co jsou lépe vygradované
jednotlivé části inscenace, o to více působí nešikovně přerývavě
rytmus celkového tvaru. Namísto, aby se děj pomalu rozjížděl, postupně
s dalšími zápletkami získával na rychlosti, až by nakonec skončil ve
zběsilém shonu, který by zastavilo finální odhalení a usmíření, vrcholu
se dočkáme daleko dříve, už před koncem první půlky při zběsilém –
a mimochodem vydařeném – tanci a zpěvu Igora Ondříčka coby nepravé
Charleyovy tety. Po přestávce nejde v žádném případě o nudu, to vůbec
ne, ale je přerušena postupná rytmická gradace, která by zcela jistě
pomohla některým nejistě vyznívajícím situacím druhé půlky, které na
sebe nepřesně navazují, a tak vznikají krátká hluchá místa, jež
přispívají k pocitu, že by se mělo v textu škrtat, aby děj lépe
odsýpal.
Městské divadlo disponuje ve svém souboru herci, pro
které není problémem v komediální stylizaci působit uvolněně a téměř
jakoby nad věcí. Zvládají nadsázku, rychlé střihy, s nonšalancí
pronáší banální repliky i triviální vtípky, které ve výsledku vůbec
nevyznívají hloupě. Každá z postav je typově jasně charakterizovaná,
což by nevadilo více upřesnit u dámské části obsazení – ženské
postavy i představitelky mají, dle mého názoru, větší komediální
potenciál.
Ve středu všeho běsnění s falešnou tetou stojí Igor Ondříček jako
věčný student Babberly, kterého jeho – až po uši zamilovaní –
spolužáci Jack (Petr Štěpán) a Charley (Alan Novotný) donutí
předstírat, že je bohatá teta z Austrálie – pravlasti opic, a to proto,
aby k nim na oběd přišly jejich krásné vyvolené: Kitty (Pavla
Vitázková) a Amy (Radka Coufalová). Jenže, aby to nebylo zase tak
jednoduché, neohlášen přicestuje i Jackův otec (Josef Jurásek) a celou
společnost překvapí svým vpádem zuřivý pan Spettique (Zdeněk Junák),
opatrovník slečen, který nečekaně přichází pro své svěřenky do –
dle jeho názoru – hnízda neřesti: na chlapecké studentské koleje. Když
už se situace téměř uklidní, objeví se pravá Charleyova teta – Donna
Lucia (Eva Gorčicová) se svou mladou svěřenkou Elou (Lenka Janíková), do
které se před časem bezmezně zamiloval právě za tetu převlečený
Babberly. Vše se zdá neřešitelně zamotané, zmatené a nepřehledné, což
je ale záměr, a hlavní je zůstat v klidu. To v tomto chuchvalci
bláznivostí dokáže jen sluha Brasset (Jan Mazák).
Nemá cenu chtít po inscenaci něco, čím není, a to jen proto, že nám
to, čím je, není po srsti. Charleyova teta je velmi zdařilou situačně
konverzační komedií, kde se dočkáte vypointovaných situací, legračních
hlášek, sexuálně lechtivých náznaků a dobrých hereckých výkonů. Víc
nemám co dodat – snad jen: máte-li rádi komedie, vyražte do Městského
divadla, dáváte-li ale přednost jiným žánrům, sami rozhodněte, zda
vydržíte nechat se tři hodiny bavit, tedy přesněji řečeno
dobře bavit.
Městské divadlo Brno
Brandon Thomas: Charleyova teta
Adaptace: Ondřej Šrámek, Gustav Skála
Režie: Gustav Skála
Asistent režie: Igor Ondříček
Překlad: Jiří Záviš
Dramaturg: Jiří Záviš, Ondřej Šrámek
Výprava: Eva Brodská
Choreografie: Gustav Skála
Premiéra: 16. prosinec 2007
Napsat komentář