Brno: Buranteatr – hodně divadla za málo peněz…aneb Do zelí mi nelez!

Dostane-li se vám čas od času do ruky měsíční program brněnských divadel, nemůžete si nevšimnout, že se na různých tamních scénách objevují inscenace jakéhosi Buranteatru. A to hlavně poslední tři roky a s opravdu zarputilou pravidelností.

O čem je řeč
Buranteatr je generační, nezávislý divadelní spolek aktuálně se sídlem v moravské metropoli Brno, který povstal z popelu bývalého olomouckého divadla Tramtarie. To bylo založeno na jaře roku 2004 jako profesionální komorní divadlo vytvářející jakýsi protiklad velkému třísouborovému Moravskému divadlu Olomouc, a to nejenom způsobem inscenování, ale i repertoárem, který se více obracel na univerzitního studenta než na průměrného předplatitele vyšší věkové kategorie. Divadlo však, i přes slušnou návštěvnost, muselo po jedné sezoně ukončit svou činnost, a to zejména pro neobdržení jakýchkoliv podpůrných dotací od města. Vzniká tak umělecká agentura Buran, pod kterou se později hrají v Brně některé inscenace přenesené z Olomouce, vytvořená bývalým šéfem, režisérem a příležitostným hercem Michalem Zetelem.

Kdo v tom má prsty
Umělecký soubor je jediné, co funguje v případě činnosti Buranteatru na amatérské, tedy ne na konvenčně profesionální úrovni. A to v tom smyslu, že ani jeden z herců, režisérů, dramaturgů, scénografů nebo manažerů není stálým, měsíčně placeným zaměstnancem divadla. Každý z nich se živí v různých odvětvích brněnského kulturního života, aby pak společně ve volném čase a v pronajatých prostorách vytvářeli až čtyři premiéry ročně.
Soubor a okruh spolupracovníků se víceméně skládá ze studentů a absolventů Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění a Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Mezi divadelníky-stálice, které započaly svou vytrvalostní pouť už v Olomouci, patří zmíněný režisér Zetel, dále pak dramaturg Jan Šotkovský, aktuálně působící jako dramaturg Městského divadla v Brně, Petr Tlustý a Petr Jarčevský, divadelní vědkyně Jitka Páleníková, tajemnice Divadla U stolu Ilona Šumná a herec brněnského HaDivadla Jan Hájek. Posledně jmenovaného si pražské publikum jistě pamatuje jako Romea v inscenaci Romeo a Julie Martina Huby uváděné na Nejvyšším purkrabství Pražského hradu během Letních shakespearovských slavností v roce 2004 a 2005.
Roman Groszmann, herec a režisér, který byl stálým členem divadla během zakládání Tramtarie v Olomouci, je dnes umělecký šéf Moravského divadla Olomouc.
Mezi současné herce Burantetaru patří – společně s již jmenovanými – Helena Baráth (jinak herečka brněnského HaDivadla), Ondřej Havlík, Michal Isteník, Barbora Jelenová, Anežka Kubátová, Jaroslav Matějka, Miroslav Ondra, Jan Bolívar Pohořelický, Sandra Riedlová, Lukáš Rieger a Zdeněk Klusák. Ve valné většině jde o absolventy herectví na brněnské JAMU.

Buranteatr menu
Inscenace Buranteatru si v žádném případě neříkají o divákovu shovívavost. Spíše naopak. Za silně neprofesionálních podmínek spolek vytváří inscenace, které se nemusí bát srovnání s repertoárem stálých brněnských scén. Aktuálně mají „Burani“ na repertoáru tyto tituly pro dospělé publikum: Mametovu Sexuální perverzi v Chicagu (režie: Petr Jarčevský), Uhdeho Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl (režie: Jiří Hájek), Obraz Yasminy Rezy (režie: Michal Zetel) a autorskou gangsterku Lino – příběh obyčejného mafiána (režie: Michal Zetel). Poslední letošní novinkou je drsná, groteskně laděná hra irského dramatika Martina McDonagha Pan Polštář (režie: Jiří Hájek). Pro dětského diváka je určený autorský příběh Jak se hovnivál chtěl stát motýlem (režie: Roman Groszmann a kolektiv) a pohádka V Podpostelí (režie: Jan Hájek).
V blízké budoucnosti (tedy do konce této divadelní sezony) se chystá premiéra autorského projektu z pera Michala Zetela a Petra Tlustého Burani. Tvůrci se o ní vyjádřili následovně: „Domníváme se, že ve všech dobách existují lidé, jejichž postoje nejsou diktovány dobovými módami a náladami, ale vírou v trvalejší, nadčasové hodnoty. Takovéto lidi nazýváme s nadsázkou „burany“ a budou hlavními hrdiny této inscenace. V několika dialozích, odehrávajících se v různých historických epochách, hodláme sledovat právě to, jak se tito „burani“ nezbytně dostávají do konfliktu s těmi, kteří beze zbytku vyznávají dobové idoly a kulty.“
Jako další premiéry této divadelní sezony se chystá pohádka Jája a Pája a inscenace původní české hry Luboše Sůvy Jabkenická léta (hra vyšla u nakladatelství Větrné mlýny jako součást edice Současná česká hra).

Otazníky
Kvalit nezávislého divadelního spolku Buranteatr si povšimlo už několik lidí, nejvíce pak snad Milan Uhde, který se tak trochu stal jeho osobním kritikem (zejména na stránkách Divadelních novin) a propagátorem. A má pravdu. Ono to totiž vypadá, jako by celá divadelní obec potichu čekala, až – nejenom těmto – mladým tvůrcům dojde dech a síla a zařadí se poslušně do lajny. Pak přestanou rebelovat a přistoupí na už dlouho obecně platná pravidla malého českého divadelního showbyznysu, kde diktuje především starší generace tvůrců. Stručně a jednoduše řečeno. Ani po tak vyvedené inscenaci jako Tramvaj do stanice Touha autora Tennesseeho Williamse se nenašlo pro Buranteatr alespoň částečně stálé brněnské působiště.

Co ale lze více čekat od dobrého představení? Co více, než dobře odvedenou práci (a je úplně jedno, zda jde o divadlo režijní, autorské nebo herecké), která ale nachází u publika kladnou odezvu? A proč se nezajímat o existenci souboru, který by do brněnského repertoárového divadla přinesl něco, co tam chybí? Tedy generační herecké divadlo. Byl tu Činoherní klub, byl tu spolek Kašpar, je tu Buranteatr.

Závěrem
Soubor Buranteatru si ale nějak hlasitě existenčně nestěžuje na absenci podpory, nechce rozpoutat revoluci, potopu ani válku umění, nesnaží se šokovat postmoderní dramaturgií, exhibicionistickým herectvím nebo režijní extravagancí! Nemá v plánu „poblít“ vše, co je jiným svaté. Právě naopak: jeho myšlenka je naprosto jednoduchá a vlastně úplně obyčejná: hrát divadlo. Divadlo, které by mělo diváka bavit. Ať už je to komedie nebo tragedie. A ve smyslu této myšlenky prozatím celý soubor neúnavně pracuje a krok po kroku snad buduje své místo v brněnském kulturním životě.