Denně o kultuře a zdarma.
Divadlo · divadlo-seriál-mimopražský rozcestník

Apostrof 2009 – brněnské Spíš se mnou?, maďarské Carneval WeddingFeast a syrská Osamělost

apostrof

Festival Apostrof má za sebou úspěšný 11. ročník. Setkání nezávislých amatérských, ale velmi zajímavých souborů se neslo ve zcela neformálním a přátelském duchu. Nabídka byla pestrá, o čemž svědčí drobná ochutnávka z pondělního menu 29. června. První na řadu přišlo brněnské seskupení Služebníci lorda Alfreda, tedy soubor studentů divadelní akademie JAMU s (téměř) non-verbálním představením SPÍŠ SE MNOU?, následovala maďarská variace na Sen noci svatojánské KARNEVAL, SVATEBNÍ HODY souboru Kompánia Th. Budakészy a pondělní program završil syrský soubor Al-Khareef s představením SAMOTKA.

Čtěte takéRedFest – Festival hvězd v Redutě

Pravá láska

Služebníci lorda Alfréda, Brno – Martina Krátká: Spíš se mnou?

Služebníci lorda Alfreda, poměrně hrdě se hlásící k tradiční české pantomimě a k dílu svého pedagoga Ctibora Turby, přijeli na festival s pantomimickou hrou o lásce, vztazích a všem tom humbuku, který okolo tohoto tématu vzniká, a představili divadelní koncert pro dva muže, jednu ženu a tři postele s názvem Spíš se mnou?. Nevěříte, že z toho nemůže vzniknout inscenace bez klišé a ohraných situací? Věřte, je tomu tak. Příběh sám je docela očekávatelný, však ho většina z nás už někdy zažila nebo zažije. Začne to velkou láskou, která se v prvních měsících zdá být ideální, i když trochu nesmělá. Pokračuje to přes soužití ve společné domácnosti k prvnímu partnerskému problému – žena by ráda lásku, muž musí dopsat svou knihu. Když ji triumfálně zplodí, bylo by na čase plodit potomstvo. Muž ale začne místo toho ihned spisovat další literární dílo. To žena těžko přenáší přes srdce, proto si najde milence. Cítí k němu ale to, co ke svému manželovi? Ten zatím v koutku domova trpí, pomýšlí na sebevraždu. Žena se trápí, chtěla by se navrátit domů. Manžel ji ale zavrhne. Její milenec ji ještě k tomu týrá, a jak se tak všichni mučí, týrají a zabíjejí, vztahový pytel se jednoho dne roztrhne a oba muži nakonec končí spolu.

Krédem Apostrofu by klidně mohlo být heslo: „Nečekej nic, budeš překvapen.“ Pozitivní překvapení totiž nastalo s každým představením. Kdo by čekal tak vysokou kvalitu od amatérů či poloprofesionálů?

Komická non-verbální groteska si hraje s motivem milostných vztahů velmi nadneseně, skoro hravě, až surrealisticky. Je zde poměrně zásadní motiv snu, díky němuž se každý zabitý zase vrací na své hrací místo. Zdá se to být sen i pro ženu, která páchá sebevraždu poté, co zjistí, že její manžel i milenec nakonec končí ve společné posteli. Ale je to skutečnost, nebo jen sen? To nevíme a je nám to na konci vlastně i trochu jedno. Podstatné je, že nás jevištní tvar unáší na vlnách klaunérie a pantomimy dál a dál a že jeho loď neztroskotá.


Služebníci lorda Alfréda, Brno , ČR (uvedeno v Divadle Na zábradlí dne 29.6. v 15.00)
Martina Krátká: Spíš se mnou?


Svatební hody dle Shakespeara

V Divadle DISK se něco málo po půl šesté začalo dít cosi prazvláštního. Jednak se začal plnit sál tak mohutně, že diváci seděli i v prostoru jeviště, a jednak se to tu začalo hemžit mrtvými nevěstami, somnambulově vyhlížejícími herci a to vše za doprovodu cimbálové muziky. To celé v maďarštině. Divák zůstal s otevřenou pusou zírat na velmi svéráznou variaci na Shakespearův Sen noci svatojánské, kde snad rozuměl jedině známým jménům Demetrius, Lysandr, Theseus, Puk či Thysbé. Že maďarštině nikdo skutečně nerozuměl ani slovo, bylo nakonec docela jedno, protože podstatné bylo ztvárnění. To zjevně bralo inspiraci ve slavné inscenaci Snu Petra Brooka (luk a šípy coby symbol sváru, Oberon a Titanie slaňující ze stropu v symbolickém letu, dělníci hrající divadlo vypadající jako by právě vylezli z ústavu pro duševně choré – přesto však nadmíru roztomilí – a konečně lampy zavěšené od stropu, to vše skutečně až příliš připomínalo scénografické řešení slavného Brita). Dvě hodiny se tu střídaly zdánlivě nepochopitelné výjevy od tance krále a královny lesních skřítků přes řádění Puka v obřích svářečských brýlích a svlékající se herce až po dlouhosáhlý milenecký konflikt ve stylu všemožných hudebních výstupů (např. maďarská verze We will rock you udivila nás Středoevropany už tím, jak zněla – o překladu Shakespearových veršů se dá jen diskutovat). Přesto inscenace rozhodně nebyla paskvilem, všechno krásně sedělo a mělo svůj význam. Mohli jsme se na vlastní oči přesvědčit, jak se známým dílem velkého alžbětince pracují na východě Evropy a rozhodně byla tato, byť jen letmá, ochutnávka maďarských inscenačních postupů velmi inspirativní.


Kompánia Th., Budakészy, Maďarsko (uvedeno v Divadle DISK dne 29.6. v 17.30)
Carneval WeddingFeast (dle W.Shakespeare)


Samotáři ze Sýrie

Pondělní program završilo komorní drama Samotka o protnutí dvou odlišných příběhů – vězně a věznitele a o tom, co se stane, když si své role po dlouhé době věznitelova mučení náhle vymění. S ním se představil damašský soubor Al-Khareef Theatre. Hra s poměrně citlivým politickým podtextem (vězeň je ve vězení zjevně neprávem) je tragikomickou hříčkou už proto, že velice ostře útočí na diváka (stroboskopy, pronikavý zvuk zvonku, všudypřítomný pocit mučení a trýznění) a kromě toho ukazuje, jak rychle a znenadání se vůdčí role může otočit. Syrský soubor se ale nespoléhal jen na slova, ale i na pohybovou stránku inscenace, a to tím způsobem, že slova a činy stavěl do protikladu a např. vážné dějové situace prokládal pohybovými gagy. To je vidět například ve scéně, kdy věznitel Mhanna mučí vězně Abu Nidala na elektrickém křesle a při tom mu předříkává, co se naučil ke zkoušce. A Abu Nidal mu v přestávkách mezi šoky ještě radí. Pozice vězně a věznitele se mění, ale vlastně jsou oba vězni svých vlastních snů a představ. Nakonec před námi oba dva stojí obnažení, zbaveni všeho, nazí až do nitra svých duší.


Divadlo Al-Khareef, Damašek, Sýrie (uvedeno v Divadle Na zábradlí dne 29. 6. ve 20.30)
N. Bulbul-R. Alaswad: Osamělost


Festivalová atmosféra

© Alena Pecháčková

© Alena Pecháčková

Apostrof je svým založením výrazně neformální, což dokazovali jeho účastníci po celou dobu. Chvíli se snad na každém představení čekalo, až se přátelé divadla usadí, místy se čekalo na kritika Vladimíra Hulce, místy se čekalo, kdy už to které představení skončí. Ale to k divadlu a snad každému festivalu patří.

Praha svůj part zahrála na výbornou. Přivítala účastníky slunným počasím. Nikdo nemusel litovat, že se festivalu účastnil.

Atmosféra v místě konání ale jistě nemohla odradit ani diváky, ani účinkující, což bylo po čertech dobře. Navíc, kdyby náhod6u ten který soubor nezahrál dle svých představ či divákova očekávání, spolehlivě svůj part zahrála Praha, která přivítala účastníky slunným počasím, a tak nikdo nemusel ani v nejmenším litovat, že se festivalu účastnil. Co na nás asi bude čekat příště? Za rok se uvidí…

Divadlo
Další článek · DivadloCharleyova teta v Brně má hodně co do sebe5 minut čtení · pokračujte →

Témata