Festival Apostrof má za sebou úspěšný 11. ročník. Setkání
nezávislých amatérských, ale velmi zajímavých souborů se neslo ve zcela
neformálním a přátelském duchu. Nabídka byla pestrá, o čemž svědčí
drobná ochutnávka z pondělního menu 29. června. První na řadu přišlo
brněnské seskupení Služebníci lorda Alfreda, tedy soubor studentů
divadelní akademie JAMU s (téměř) non-verbálním představením SPÍŠ SE
MNOU?, následovala maďarská variace na Sen noci svatojánské KARNEVAL,
SVATEBNÍ HODY souboru Kompánia Th. Budakészy a pondělní program završil
syrský soubor Al-Khareef s představením SAMOTKA.
Pravá láska
Služebníci lorda Alfreda, poměrně hrdě se hlásící
k tradiční české pantomimě a k dílu svého pedagoga Ctibora Turby,
přijeli na festival s pantomimickou hrou o lásce, vztazích a všem tom
humbuku, který okolo tohoto tématu vzniká, a představili divadelní koncert
pro dva muže, jednu ženu a tři postele s názvem Spíš se mnou?.
Nevěříte, že z toho nemůže vzniknout inscenace bez klišé a ohraných
situací? Věřte, je tomu tak. Příběh sám je docela očekávatelný, však
ho většina z nás už někdy zažila nebo zažije. Začne to velkou láskou,
která se v prvních měsících zdá být ideální, i když trochu
nesmělá. Pokračuje to přes soužití ve společné domácnosti k prvnímu
partnerskému problému – žena by ráda lásku, muž musí dopsat svou
knihu. Když ji triumfálně zplodí, bylo by na čase plodit potomstvo. Muž
ale začne místo toho ihned spisovat další literární dílo. To žena
těžko přenáší přes srdce, proto si najde milence. Cítí k němu ale to,
co ke svému manželovi? Ten zatím v koutku domova trpí, pomýšlí na
sebevraždu. Žena se trápí, chtěla by se navrátit domů. Manžel ji ale
zavrhne. Její milenec ji ještě k tomu týrá, a jak se tak všichni mučí,
týrají a zabíjejí, vztahový pytel se jednoho dne roztrhne a oba muži
nakonec končí spolu.
Krédem Apostrofu by
klidně mohlo být heslo: „Nečekej nic, budeš překvapen.“ Pozitivní
překvapení totiž nastalo s každým představením. Kdo by čekal tak
vysokou kvalitu od amatérů či poloprofesionálů?
Komická non-verbální groteska si hraje s motivem milostných vztahů
velmi nadneseně, skoro hravě, až surrealisticky. Je zde poměrně zásadní
motiv snu, díky němuž se každý zabitý zase vrací na své hrací místo.
Zdá se to být sen i pro ženu, která páchá sebevraždu poté, co zjistí,
že její manžel i milenec nakonec končí ve společné posteli. Ale je to
skutečnost, nebo jen sen? To nevíme a je nám to na konci vlastně i trochu
jedno. Podstatné je, že nás jevištní tvar unáší na vlnách klaunérie a
pantomimy dál a dál a že jeho loď neztroskotá.
Služebníci lorda Alfréda, Brno , ČR (uvedeno v Divadle Na zábradlí dne
29.6. v 15.00)
Martina Krátká: Spíš se mnou?
Svatební hody dle Shakespeara
V Divadle DISK se něco málo po půl šesté začalo dít cosi
prazvláštního. Jednak se začal plnit sál tak mohutně, že diváci seděli
i v prostoru jeviště, a jednak se to tu začalo hemžit mrtvými nevěstami,
somnambulově vyhlížejícími herci a to vše za doprovodu cimbálové muziky.
To celé v maďarštině. Divák zůstal s otevřenou pusou zírat na velmi
svéráznou variaci na Shakespearův Sen noci svatojánské, kde snad rozuměl
jedině známým jménům Demetrius, Lysandr, Theseus, Puk či Thysbé. Že
maďarštině nikdo skutečně nerozuměl ani slovo, bylo nakonec docela jedno,
protože podstatné bylo ztvárnění. To zjevně bralo inspiraci ve slavné
inscenaci Snu Petra Brooka (luk a šípy coby symbol sváru, Oberon a
Titanie slaňující ze stropu v symbolickém letu, dělníci hrající divadlo
vypadající jako by právě vylezli z ústavu pro duševně choré –
přesto však nadmíru roztomilí – a konečně lampy zavěšené od stropu,
to vše skutečně až příliš připomínalo scénografické řešení
slavného Brita). Dvě hodiny se tu střídaly zdánlivě nepochopitelné
výjevy od tance krále a královny lesních skřítků přes řádění Puka
v obřích svářečských brýlích a svlékající se herce až po
dlouhosáhlý milenecký konflikt ve stylu všemožných hudebních výstupů
(např. maďarská verze We will rock you udivila nás Středoevropany už tím,
jak zněla – o překladu Shakespearových veršů se dá jen diskutovat).
Přesto inscenace rozhodně nebyla paskvilem, všechno krásně sedělo a mělo
svůj význam. Mohli jsme se na vlastní oči přesvědčit, jak se známým
dílem velkého alžbětince pracují na východě Evropy a rozhodně byla tato,
byť jen letmá, ochutnávka maďarských inscenačních postupů velmi
inspirativní.
Kompánia Th., Budakészy, Maďarsko (uvedeno v Divadle DISK dne
29.6. v 17.30)
Carneval WeddingFeast (dle W.Shakespeare)
Samotáři ze Sýrie
Pondělní program završilo komorní drama Samotka o protnutí
dvou odlišných příběhů – vězně a věznitele a o tom, co se stane,
když si své role po dlouhé době věznitelova mučení náhle vymění.
S ním se představil damašský soubor Al-Khareef Theatre.
Hra s poměrně citlivým politickým podtextem (vězeň je ve vězení zjevně
neprávem) je tragikomickou hříčkou už proto, že velice ostře útočí na
diváka (stroboskopy, pronikavý zvuk zvonku, všudypřítomný pocit mučení a
trýznění) a kromě toho ukazuje, jak rychle a znenadání se vůdčí role
může otočit. Syrský soubor se ale nespoléhal jen na slova, ale i na
pohybovou stránku inscenace, a to tím způsobem, že slova a činy stavěl do
protikladu a např. vážné dějové situace prokládal pohybovými gagy. To je
vidět například ve scéně, kdy věznitel Mhanna mučí vězně Abu Nidala na
elektrickém křesle a při tom mu předříkává, co se naučil ke zkoušce.
A Abu Nidal mu v přestávkách mezi šoky ještě radí. Pozice vězně a
věznitele se mění, ale vlastně jsou oba vězni svých vlastních snů a
představ. Nakonec před námi oba dva stojí obnažení, zbaveni všeho, nazí
až do nitra svých duší.
Divadlo Al-Khareef, Damašek, Sýrie (uvedeno v Divadle Na zábradlí dne
29. 6. ve 20.30)
N. Bulbul-R. Alaswad: Osamělost
Festivalová atmosféra
© Alena Pecháčková
Apostrof je svým založením výrazně neformální, což dokazovali jeho
účastníci po celou dobu. Chvíli se snad na každém představení čekalo,
až se přátelé divadla usadí, místy se čekalo na kritika Vladimíra Hulce,
místy se čekalo, kdy už to které představení skončí. Ale to k divadlu a
snad každému festivalu patří.
Praha svůj part zahrála
na výbornou. Přivítala účastníky slunným počasím. Nikdo nemusel
litovat, že se festivalu účastnil.
Atmosféra v místě konání ale jistě nemohla odradit ani diváky, ani
účinkující, což bylo po čertech dobře. Navíc, kdyby náhod6u ten který
soubor nezahrál dle svých představ či divákova očekávání, spolehlivě
svůj part zahrála Praha, která přivítala účastníky slunným počasím, a
tak nikdo nemusel ani v nejmenším litovat, že se festivalu účastnil. Co na
nás asi bude čekat příště? Za rok se uvidí…
Napsat komentář