Koncem předchozího měsíce,
přesněji 29. listopadu, měla v pražském Experimentálním prostoru NoD
premiéru inscenace nazvaná ÚDOLÍ, nový autorský projekt Jakuba Kopeckého,
zabývající se existencí člověka ve virtuální realitě.
Féerická kompozice o pomalém vytrácení reality během rodinné
večeře. A o děvčeti, jenž během této večeře zmizelo. Monodiskuze na
téma příšera. Je odraz v digitálním zrcadle děsivější, čím je
dokonalejší přepis naší podoby v něm? A jestli se nestát tomuto odrazu
raději přízrakem, než on se stane neidentifikovatelným.
Premiéru ani následné dvě reprízy se mi bohužel nepodařilo stihnout,
ale co se mi podařilo stihnout, byť v krátkosti, bylo vyzpovídat paní
Marii Silondi, která se na přípravách inscenace aktivně podílela:
Jaké nové technologie jste zapojili do inscenačního procesu a
proč?
Nejdůležitější technologický prvek scénické instalace Údolí zastává
systém midi existující však již od počátku 80. let. Využíváme ho pro
kompletní ovládání videa, zvuku, světel a 3D loutek. Například
v projekcích používáme 3D animace zapojené právě přes midi kontrolery a
senzory, které nám pak umožňují interaktivitu s divákem. Nové
technologie jsme zapojili do projektu v tak velké míře, protože nám
pomáhají naplnit vybrané téma trasformace a manipulace s informacemi.
Do jaké míry mají na jevišti své místo loutky?
V Údolí loutky hrají nezastupitelnou roli, neboť loutkami jsou pro nás
světla, zvuk, projekce a 3D figury, které ovládáme námi vytvořeným
systémem prvků, který představuje analogii v loutkářském vahadle.
Takové prostředí pak pro nás tvoří paralelu se systémem komunikace
současné informační společnosti.
Čím do spolupráce na inscenaci vstupuje Pascal Silondi, odborník
přes tvorbu interaktivních digitálních 3D prostorů?
Jako umělec pracující dlouhá léta s novými technologiemi nevytvářel
pouze videa a interaktivní digitální 3D prostory, ale podílel se na koncepci
projektu a dále postavil zmíněný most mezi citlivým analogickým světem a
světem digitálním vytvořením informační sítě, která umožňuje
přeposílání různých zpráv mezi jednotlivými aktéry.
Co si má běžný laik představit pod pojmem výtvarné
divadlo?
Výtvarné divadlo hovoří nejintenzivněji skrze vizuální stránku, ale
v případě Údolí by bylo přesnější použít termín scénická
instalace či digitální instalace/pohybová performance, protože se snažíme
využívat všech divadelních složek s tím, že klademe důraz více na
sugestivitu obrazu a zvuku než na lineární narativnost.
Pevně věřím, že i tento kraťoučký rozhovor bude dostatečnou
motivací pro všechny, aby se na představení Údolí zašli příště
podívat a zjistili na vlastní oči, co který styl, která technika skrývá a
umožňuje. Já si určitě čas udělám!!
Koncepce: Jakub Kopecký, Pascal Silondi
Režie, scéna, animace: Jakub Kopecký
Animace,VRML, senzory: Pascal Silondi
Choreografie: Zuzana Sýkorová
Hrají: Jana Vránová, Zuzana Sýkorová
Hudba, zvuk: Mikoláš Růžička, Jan Burian
Kostýmy: Zdeňka Imreczeová
Maska: Marie Silondi
Napsat komentář